ČVUT může být tygrem střední Evropy, říká kandidát na rektora Pěchouček - Zpravodajský servis

Datum zveřejnění:

8. 10. 2025

Patří mezi nejvýznamnější české vědce v oblasti umělé inteligence. Michal Pěchouček na ČVUT založil před 25 lety Centrum umělé inteligence, pracoval pro americkou armádu, NASA nebo také v kyberbezpečnostním gigantu Avast (dnes Gen Digital), kde měl jako technický ředitel na starosti výzkum a vývoj spojený právě s umělou inteligencí.

Před rokem své pětileté působení ukončil a nyní kandiduje na pozici rektora ČVUT a má v plánu posunout celou univerzitu mezi špičková evropská centra. Kdo stane v čele nejstarší technické univerzity v Evropě, se rozhodne ve volbách 22. října. Dalšími kandidáty jsou prorektor pro řízení kvality z Fakulty dopravní Radek Holý a také děkan Fakulty elektrotechnické Petr Páta. „ČVUT má obrovský růstový potenciál. Jsem si úplně jistý, že má šanci stát se jedním z nejlepších technologických výzkumných center střední Evropy,“ říká třiapadesátiletý profesor Pěchouček. „Zároveň ale stojí před reálným rizikem, že tento potenciál nedokáže proměnit a prohloubí technický dluh, který půjde za čas už jen těžko dohnat.

Proč?

Jsem přesvědčen, že tempo technologických změn nám nedává prostor k váhání. Jako člověk, který strávil léta ve vedení velkých technologických společností, vím, že reagovat včas je mnohdy to jediné, co odděluje úspěch od neúspěchu. A úspěch ČVUT může mít dopad na českou vzdělanost, český průmysl a českou ekonomiku. Chci ČVUT pomoci, aby nepromarnilo svou šanci, a v tomto ohledu cítím podporu akademické obce. Musíme se zaměřit na kvalitu výzkumu, otevřenost univerzity světu a novým impulzům, mít strategii pro budoucnost, ambiciózní vizi, kterou dokážeme naplnit.

Máte konkrétní plán?

Chci, aby se ČVUT do deseti let dostalo do první stovky světových technických univerzit podle oborového žebříčku „QS: Engineering and Technology“. Chci rozvíjet univerzitu tak, aby dokázala studenty připravit na zaměstnání budoucnosti, aby stála u zrodu společensky relevantních vynálezů a vědeckých výsledků, ale hlavně aby byla atraktivní pro nastupující generace studentů, pedagogů a vědeckých pracovníků z celého světa.

To je podle vás téma těchto voleb?

Ano, akademická obec ČVUT se musí rozhodnout, jestli funguje současný status quo a ještě pořád existuje prostor pro takové zlepšování univerzity, které je spíše opatrné a postupné, nebo jestli je potřeba sebrat odvahu a připravit univerzitu na to, aby se mohla stát středoevropským tygrem v oblasti vědy, technologií a univerzitního vzdělávání. Obojí může být v různých fázích rozvoje relevantní, ale jsem si jistý, že ČVUT už hodně času ztratilo a musí pro něj přijít výraznější posun teď.

Obrovským problémem, který se začal skloňovat při odchodu vědce Tomáše Mikolova, je udělování grantů – zejména toho ze strany ministerstva školství. Chystáte se zaměřit i na toto? Budete k tomu mít jako rektor vůbec kompetence?

Neschopnost státu vyhodnocovat granty v kategorii excelentního výzkumu je opravdu neuralgický bod české vědy. Špičkoví vědci si většinou seženou grantové prostředky, ale úlohou státu je, aby z peněz daňových poplatníků dokázal škálovat existující kvalitu výsledků vědecké práce a násobil množství výsledků. Zlepšování rozdělování investic do oblasti vědy a výzkumu je celospolečenské téma, kterému může rektor pražské techniky váhou své autority pomoct. Jako rektor se budu snažit vytvářet takové podmínky pro naše akademiky, aby dokázali vyhrávat granty v těch nejprestižnějších mezinárodních soutěžích a snižovali tím závislost na tom, jak rychle se v Česku podaří reformovat podporu excelentního výzkumu. Jedním z klíčových bodů mého programu jsou startovací granty ČVUT Starting, které budou podporovat mladé vědce přicházející ze zahraničí v zakládání svých vlastních výzkumných skupin na ČVUT.

Je podle vás odchod Mikolova do soukromé sféry takový problém, jak se to v té době podávalo?

To, že jeden z nejcitovanějších českých odborníků na AI zakládá start-up, je veskrze dobrá zpráva pro Česko a je to i dobrá zpráva pro ČVUT. Tomášovi přeju, ať mu to vyjde, a doufám, že až ve světě byznysu uspěje, tak si vzpomene na ČVUT, kde strávil skoro 10 let, a na VUT v Brně, odkud má doktorát. Studenty bude zajímat jeho cesta a budou se chtít lidmi, jako je Tomáš Mikolov, inspirovat. Doufám, že případů, kdy špičkový vědec dělá start-up, bude čím dál tím víc. Společnost od ČVUT očekává více než jen úspěchy v excelentním výzkumu. Inovace, spolupráce s průmyslem a zakládání start-upů musí být v DNA každé špičkové techniky.

Technologická agentura ČR vyhlásila takzvanou Industrial chairs, tedy výzvu, která má nalákat zahraniční vědce na české univerzity a umožnit školám je zafinancovat. Pomůže to?

Je to skvělá věc. Jde o mechanismus, který umožní vědcům ze zahraničí si založit výzkumnou skupinu a pracovat na některé z českých univerzit nezávisle na místních pořádcích a zvyklostech, které ne vždy směřují k vědecké excelenci a diverzitě myšlenek. V současné době, kdy dochází k jistým pohybům lidského kapitálu ze Spojených států směrem do Evropy, se pro české univerzity jedná o významnou pomoc od státu. A nejde jen o Američany ze špičkových univerzit, kteří, přiznejme si to, skončí primárně ve Švýcarsku nebo Velké Británii. Mnoho perfektně vzdělaných a talentovaných Evropanů a Asijců, kteří by za normálních okolností mířili za oceán, bude hledat místa na evropských univerzitách. Podle mě je to generační příležitost, kterou bychom měli umět využít.

Jak se daří ČVUT zahraniční vědce lákat a udržet?

ČVUT umí lákat a udržet kvalitní vědce v oblastech, kde vynikáme. Málokdo ví, že jsme na opravdové světové špičce například v počítačovém vidění nebo robotice. V těchto oblastech máme mezinárodní týmy srovnatelné s týmy na těch nejlepších univerzitách. Mezi ně patří například Jiří Matas, Josef Šivic nebo Torsten Sattler. Univerzita jako instituce musí ale umět strategicky diverzifikovat a investovat do lidského potenciálu i mimo oblasti, kde aktuálně vyniká. Proto budu prosazovat již zmíněné startovací granty ČVUT Starting, dále mám připravený koncept podpory míst špičkových mezinárodních vědců ČVUT Chair nebo podporu dvojího školení doktorandů ve spolupráci s odborníky z univerzit z první stovky.

Jak české školství podle vás připravuje studenty na budoucí AI éru, která má potenciál zcela proměnit řadu odvětví pracovního trhu?

Příprava na budoucí zaměstnání v době, kdy bude na trhu práce dominovat umělá inteligence, je velký úkol nejen pro ČVUT, ale pro celý český vzdělávací sektor. Pedagogové a garanti vzdělávacích programů musí být schopni přizpůsobit relevanci a koncept výuky právě rozvíjejícím se technologickým trendům. V opačném případě přijdou dříve nebo později o příležitost znalostně formovat nadcházející generace. Domnívám se, že nás čeká posun v tom, jakým způsobem studenty vzděláváme. Předpokládám, že v následujících letech se bude od univerzity očekávat, že mimo klasický pětiletý vzdělávací cyklus uspěje i v problematice celoživotního vzdělávání a technologických rekvalifikací. Doba, kdy lze očekávat, že každý student bude do konce života dělat to, co na technice vystudoval, pominula.

AI se věnujete téměř 30 let. V jaké fázi vývoje umělé inteligence se teď nacházíme?

Zažil jsem různé fáze rozvoje umělé inteligence. Myslím, že skončilo střídání explozivního růstu a zklamání z technologií AI. Teď nás čeká déletrvající fáze překotného rozvoje a využívání AI. Myslím, že ti kdo se cítí z používání AI zklamaní, by to neměli vzdávat a měli by se dozvědět něco o těch úplně nejnovějších technologiích a kreativně nacházet místa, kde jim může AI usnadnit práci.

Kde to pocítíme nejvíce?

Vypíchl bych dva trendy, které jsou za mě nejdůležitější. Jednak nasazování velkých jazykových modelů (LLM) je letos doplněno velkým rozvojem v oblasti AI agentů (autonomní softwarový systém, který je schopen samostatně vnímat své prostředí, rozhodovat se a jednat) a ukazuje se, že ty velké a obecněji zaměřené jazykové modely musí v mnoha odvětvích být doplněny i menšími, konkrétněji zaměřenými modely. Druhým jevem je to, že si čím dál více uvědomujeme, že i když se obor bezpečného fungování AI v kyberprostoru i společnosti dobře rozvíjí, tak jsme ještě plně neprozkoumali všechna nebezpečí, která nám od AI hrozí, a jak jim čelit. Doba, kdy lze očekávat, že každý student bude do konce života dělat to, co na technice vystudoval, pominula.

Zdroj:

Hospodářské noviny