Spolupráce s psychology
„Nejprve jsme chtěli přijít na to, co musí obsahovat umělý mozek, aby dokázal svým chováním napodobit ten dětský,“ vysvětluje Matěj Hoffmann, který na Katedře kybernetiky FEL ČVUT řídí Laboratoř humanoidní robotiky. Z jejich pokusu se radují i psychologové. Tvrdí, že díky němu pochopí, jak se dítě učí vnímat svět kolem sebe. Podle nich jde o zásadní zlom ve vnímání novorozenců, kdy pochopí, že vlastním jednáním mohou ovlivňovat své okolí. K čemu to všechno? „Zajímá nás, jak se dětem utváří vnímání těla a vztah příčina–následek,“ říká Matěj Hoffman.VIDEO: Zajímá vás role robotů v našem světě? Podívejte se. V jedné věci mají psychologové jasno. Do doby dosažení dvou let života nemáme uchované žádné vzpomínky. Všechno, co o tom období víme, máme zprostředkované. Buď z vyprávění naší rodiny nebo třeba z pořízených videonahrávek. Díky aktuálnímu výzkumu by se psychologům mohlo podařit lépe porozumět vývoji lidského poznání. Podle vědců ale rozhodně nejde o nějaký „šuplíkový“ experiment omezený jen na vědecké úrovni. Výsledek jejich bádání by měl podle jejich slov mít mnohem širší využití. „Díky robotickému kojenci můžeme lépe pochopit, jak se dítě učí rozlišovat děje ve svém bezprostředním okolí,“ tvrdí Sergiu T. Popescu, vývojový psycholog působící ve výzkumné skupině FEL ČVUT.
Simulované prostředí
První poznatky týmu z Fakulty elektrotechnické ČVUT vycházejí ze simulovaného prostředí, kde je robotické dítě zjednodušeno na přímé propojení neuronů s pohybem virtuálních končetin. Nicméně i tak se podle vědců ukazuje, že robot se dokáže naučit pohybovat specificky tou končetinou, která přináší odezvu. Model tak poskytuje důkaz, že základní mechanismy učení, jakými jsou překvapení nebo motivace k objevování, mohou vzniknout bez vnějších odměn, čistě z vnitřních pohnutek. Model chtějí vědci dále rozvíjet o faktory, jako je nuda, pozornost nebo více typů podnětů, což by mělo znamenat pokrok ve výzkumu raného vývoje kojenců. Testování humanoidního robota zajišťuje užitečný způsob, jak ověřit algoritmy, které umožňují robotům pohyb a objevování. Takové experimenty mohou pomoci vytvořit roboty, kteří se učí podobně jako děti, skrze aktivní zkoumání a vnímání souvislostí mezi svými činy a jejich následky. Humanoidní robot, o kterém tu pořád mluvíme, je z dílny italského technologického institutu (IIT) a je pojmenován jako iCub. Jeho základní úkolem je výzkum poznání a interakce s prostředím. Tenhle robotický „kojenec“, ač má za cíl chovat se jako zhruba půlroční mimino, tak má velikost zhruba čtyřletého dítěte. Měří totiž něco přes jeden metr. Jeho tělo ovládá 53 elektromotorů. Vnímá svět prostřednictvím dvou kamer, očí, mikrofonů sluchu a tisíců dotykových senzorů. To vše je zabudováno v tzv. elektronické kůži. Cena jednoho humanoida vyjde na zhruba 250 tisíc eur (cca 6,35 milionu korun).Podle vědců jde o unikátní šanci proniknout do vývoje lidského mozku. A jelikož živého kojence by jim na podobné experimenty nejspíš žádný rodič nepůjčil, vypomohli si robotem. Ne tak americká psycholožka Carolyn Rovee-Collierová, jejímž experimentem se výzkumníci inspirovali. Pokus provedla na skutečném dítěti, kdy nad jeho postýlku zavěsila hračku a tu propojila s končetinou miminka. Pokoušela se kojence naučit, že pohybem svého těla může ovlivnit okolí.