* Co vás osobně přivedlo k tématu udržitelné výstavby a environmentálně efektivních staveb?
Vystudoval jsem pozemní stavitelství na Stavební fakultě ČVUT. Víc než samotné výpočty únosností a megapaskalů mě zajímal celostní návrh budov. Navíc mě fascinovaly dřevostavby a využití udržitelných materiálů, které však před dvaceti lety byly spíše okrajovou záležitostí než trendem, jako je tomu dnes. Zpočátku jsem se tedy věnoval statickým výpočtům pro dřevostavby, ale chyběl mi tam aspekt ekologie a udržitelnosti kombinující vše v sobě dohromady. Pak jsem odjel studovat do Norska, kde jsem se setkal s úplně jiným přístupem ke stavebnictví. Když jsem se vrátil, zapojil jsem se do vývoje různých nástrojů a systémů, které s udržitelností konkrétně a zároveň přirozeně pracovaly.
* Co se vám líbilo na skandinávském přístupu ke stavebnictví?
Jejich kultura i hodnoty se od těch našich výrazně liší. Stejně jako u nás je samozřejmé dávat cihlu k cihle, ve Skandinávii mají hluboce zakořeněnou tradici spojování dřeva s dřevem. A zatímco my máme celou řadu požadavků danou normami, jejich přístup hledá rovnováhu mezi skutečnými lidskými potřebami, nezbytnou kvalitou a tím, co už je nadstandard. Například výška našich obytných místností musí být minimálně 2,5 metru, čímž vytváříme objem budov, který ještě musíme obehnat zdmi, zastřešit, vytopit nebo vychladit. Ve Skandinávii je běžné, že místnosti mají nižší výšku, což vede k menšímu objemu objektů, úspoře energií i stavebních materiálů. Přitom komfort obyvatel zůstává stejný.
* Pokud byste měl vybrat jeden klíčový prvek, který by měl být standardem v každé budově z hlediska udržitelnosti, co by to bylo?
Důležité je už na začátku jasně definovat, co si pod udržitelností představujeme, protože neexistuje univerzální recept. V různých zadáních může udržitelnost znamenat něco jiného. Jiné technologie budou udržitelné pro rekonstrukci a jiné pro novostavbu. Stejně tak pro školu může znamenat udržitelné řešení něco jiného než pro administrativní komplex.
Pak je zásadní si s investorem nastavit cíle a ty průběžně vyhodnocovat, protože jen tak lze dosáhnout vyváženého výsledku. Také by se nikdy nemělo předjímat, že nějaké řešení je to nejlepší. Často se totiž automaticky předpokládá, že dřevostavby nebo budovy s recyklovanými materiály jsou vždy automaticky nejudržitelnější variantou. Nicméně naše studie ukazují, že ne vždy je to pravda.
* Můžete nám přiblížit, jak funguje nástroj SBToolCZ, který jste v UCEEB vyvinuli?
Důležitá je jeho geneze. SBToolCZ nevznikl v českém prostředí, ale vychází z nadnárodního rámce SBTool (Sustainable Building Tool), který je volně dostupný, vyvíjený vědeckou komunitou a určený k přizpůsobení místním podmínkám. Lze ho upravit pro jakýkoli region nebo komplex několika domů. Pro české prostředí jsme ho lokalizovali s důrazem na nadstandardní kvalitu budov z pohledu udržitelnosti. SBToolCZ oceňuje projekty, kde investor, architekt, projektant nebo stavitel překračují běžné normové požadavky. Jeho specifikum spočívá v tom, že vychází z legislativních standardů jako základu, ale zdůrazňuje prvky, které jsou nad rámec norem. Díky SBToolCZ dokážete objektivně měřit skutečnou udržitelnost budov.
* Certifikace LEED a BREEM také řeší udržitelnost, v čem je rozdíl?
V České republice, a v Evropě obecně, často platí přísnější normy než například ve Spojených státech nebo v jiných částech světa. To znamená, že zatímco u nás jsou některé kvalitativní parametry staveb povinné, v mezinárodních certifikacích za ně mohou budovy získávat body. V praxi to vede k paradoxu, kdy projekt může v zahraničních hodnoceních obdržet vysoké ocenění za něco, co v Česku představuje běžný standard. Zkresluje to výsledek a neodráží skutečný rozdíl v úrovni udržitelnosti. Proto v SBToolCZ nebonifikujeme, co je běžným standardem a legislativním požadavkem. Na druhou stranu zahraniční certifikace nezatracuji, jsou dobré i v tom, že v celosvětovém měřítku potvrzují kvalitu českých staveb.
* Je o SBToolCZ v tuzemském segmentu stavebnictví zájem?
Naší rolí není jen vývoj, ale také školení, takže jsme v úzkém kontaktu se soukromým sektorem. Přestože je nástroj dostupný už deset let, výrazný nárůst zájmu sledujeme teprve v poslední době. Hlavním důvodem je jeho jednoduchost, srozumitelnost a plná kompatibilita s českými normami. Na rozdíl od zahraničních certifikací nemusí projektanti studovat metodiky postavené na cizích předpisech a celý proces se výrazně urychluje, usnadňuje. Jde o ideální nástroj pro architekty nebo projektanty, kterým umožňuje jednoduše rozšířit svůj návrh o parametry udržitelnosti, které SBToolCZ hodnotí. Vedle časové úspory je významnou výhodou i ta finanční. Zatímco zahraniční certifikace, jako LEED nebo BREEAM, vyžadují specialistu a náklady začínají v řádu milionu korun, v SBToolCZ zvládne projekt zpracovat autorizovaný inženýr za zlomek této ceny, a to v řádu stovek tisíc. Proto jde o skvělý nástroj pro menší developery, ale také pro veřejné investory, kteří díky tomu mohou dosáhnout vyšší kvality než jen toho, co je nejlevnější. To je obzvlášť důležité s ohledem na novelizaci zákona o zadávání veřejných zakázek, který klade důraz na environmentálně odpovědné zadávání. S SBToolCZ tak mohou nadefinovat úroveň, kvalitu a tu požadovat.
* Co jsou podle vás hlavní faktory, které rozhodují o tom, zda je budova skutečně udržitelná?
Stále více si myslím, že je to vyváženost. Stejně jako ostatní výzkumní pracovníci v této oblasti pracujeme s různými pilíři. Dlouho byl nejvíce akcentován environmentální aspekt, ale otázkou zůstává, kam se jako společnost posuneme a co pro nás bude skutečně důležité. Skutečný svatý grál spočívá v nalezení rovnováhy – vytvořit kvalitní vnitřní prostředí budov, zajistit ekonomicky smysluplná řešení a zároveň minimalizovat dopad na životní prostředí. V SBToolCZ, který se zaměřuje primárně na environmentální aspekty, hodnotíme řadu klíčových faktorů, a to využívání obnovitelných zdrojů energie, celkovou spotřebu energií, hospodaření s vodou i odolnost budov vůči vnějším vlivům. Což mě přivádí k aspektu klimatu, kdy se hodně zabýváme jeho změnou, kterou už v určité míře nezvrátíme bez ohledu na to, kdo ji způsobil. Důležité je proto přemýšlet dopředu a připravit budovy na to, jak bude svět vypadat za deset či padesát let. Nejde jen o reakci na současné výzvy, ale o schopnost stavět tak, aby byly budovy odolné a udržitelné i v budoucnosti.
* Jak lze zlepšit environmentální efektivitu obvodových plášťů budov?
O těchto otázkách jsme přemýšleli už od samotného založení UCEEBu, tedy před 10 lety. Už tehdy jsme se nezaměřovali jen na provozní část budov, například na zlepšení tepelné izolace, ale také na vliv vázaných energií a emisí. Máme za sebou řadu projektů, které čekají na širší uplatnění. Jedním takovým byl systém Envilop, jehož pilotní aplikaci jsme realizovali na Střední škole Českobrodská v Praze 9. Cílem bylo ověřit, zda lze nahradit tradiční materiály s výraznou environmentální stopou ekologičtějšími alternativami, například dřevem a dalšími bio materiály. Ukázalo se, že to možné je. Na tento projekt navázal další, který jsme nazvali More-Connect a zaměřoval se na podobnou problematiku, ale v oblasti rekonstrukcí bytových a panelových domů. Jeho hlavním přínosem bylo, že budovy mohly být přestavěny na energeticky nulový standard během jednoho až dvou týdnů. Na základě digitálního skenu budovy jsme vyvinuli prefabrikovaný systém obsahující veškeré potřebné technologie včetně větrání, nového vytápění až po slaboproudé rozvody. V továrně se prefabrikovaly jednotlivé panely, které se na dům jednorázově osadily, aby se minimalizoval zásah do života obyvatel. Budova se rekonstruovala po jednotlivých částech a lidem se vždy nabídlo náhradní ubytování zhruba na 14 dní. Objekt se rekonstruoval v zásadě za provozu. Nedávno jsme dokončili demo projekt na budově polikliniky v Karviné, kde v menším měřítku testujeme, jak přizpůsobit prefabrikované systémy proměnlivému užívání budovy v průběhu času. Tento přístup úzce souvisí s konceptem odolnosti staveb. Budova může být totiž navržena tak, aby vydržela prakticky jakékoli změny, zátěž, nebo ji musí být možné rychle a efektivně uvést zpět do původního stavu či opravit v co nejkratším čase.
* Co brání vyšší míře implementace vašich pilotních projektů do stavební praxe?
To je otázka za zlatého bludišťáka. Ve výzkumu je pro nás úspěchem už to, když se nám podaří převést aplikaci do praxe. Protože aby se inovace skutečně uplatnila, musí přijít investor, který ji chce, nebo musí vzniknout situace, kdy běžné metody nestačí a hledání nové cesty se stane nutností. Typickým příkladem byl projekt na střední škole Českobrodská, kde se klíčovým kritériem stala nízká uhlíková stopa, a tak se hledal způsob, jakým ji dosáhnout. Bohužel se neděje, že by stavební firmy samy přicházely a hledaly inovace. České stavebnictví je stále poměrně konzervativní a není to jednoduché. Přestože budovy s inovativními technologiemi stojí a jsou k vidění, stále převažuje obava z rizika. Pro ně je jednodušší držet se osvědčených postupů, které bez problémů splňují požadavky investorů. Nicméně aktuálně probíhá několik jednání, při nichž se firmy aktivně zajímají o naše nové technologie a možnosti jejich praktického využití. Ptají se, jaké inovace máme k dispozici a co mohou udělat pro to, aby je mohly implementovat do svých projektů.
* Co by se muselo změnit, aby výrazně vzrostl zájem a neomezoval se jen na jednotlivé případy?
Skutečný posun by mohl nastat v případě, kdy bychom přišli s technologií, která bude extrémně levná. Jenže nové technologie se vám začnou finančně vyplácet, až když je poněkolikáté zopakujete. A zde se právě láme pomyslný chleba – překonat počáteční bariéru a ukázat, že inovace nejsou jen experimentem, ale udržitelnou a ekonomicky smysluplnou cestou.
* Je v Čechách udržitelné stavebnictví vnímané jako finančně náročné?
Investoři se často ptají: „O kolik se mi stavba prodraží, když udělám to, co říkáte?“ nebo „O kolik to bude dražší, když si udělám certifikaci?“ Naší snahou je jim ukázat, že při pohledu na celý životní cyklus stavby se kvalitní řešení ve výsledku vyplatí. Možná nebude levnější investičně, ale z dlouhodobého hlediska úspory rozhodně přinese. Problémem v rezidenčním sektoru však je, že investor často není ten, kdo objekt po dokončení provozuje. Primárně ho zajímá prodej bytových jednotek, nikoli to, zda budou jejich budoucí obyvatelé platit méně za energie. Stejně tak neřeší, co se s budovou stane na konci její životnosti. Tedy nakolik bude demolice finančně i ekologicky náročná, nebo naopak efektivní. Přitom je to právě on, kdo má největší možnost tyto faktory ovlivnit už ve fázi návrhu.
* Nižší počáteční investice by usnadnila adopci udržitelných řešení. Lze však vůbec náklady minimalizovat?
Certifikace udržitelného stavebnictví vedou k propracovanějším a komplexnějším návrhům budov, což často znamená vyšší investiční náklady. Na druhou stranu řešení může být v prefabrikaci, které, jakmile si osvojím, mi umožní rychlejší, úspornější a rozsáhlejší výstavbu. Když ale mluvím o modularitě, rozhodně tím nemyslím unifikaci, ale variabilitu objektů se zachováním architektonické kvality. Měli bychom se více inspirovat automobilovým průmyslem a uplatňovat jejich principy. Je škoda, že se ve stavebnictví posouváme jen pomalu.
* Jak velká je tedy motivace investorů realizovat udržitelné stavby v Česku?
Když se podíváte na projekty, které v tuzemsku vznikají, a musím říct, že jich není málo, jsou kvalitní. Nicméně u řady developerů je za tím nějaká vnější motivace. Například navazují na filozofii své zahraniční mateřské společnosti, která má udržitelnost ve své DNA. Je zde ale několik českých, uvědomělých developerů, kteří chtějí své stavby dělat dobře a odpovědně. S těmi jsme v kontaktu, diskutujeme o jejich projektech a pomáháme jim třeba prostřednictvím odborného připomínkování.
* Jaká jsou hlavní témata, která s vámi developeři řeší?
Hnacím motorem je uhlíková stopa. Nicméně jedna část této problematiky je tak trochu opředena mlhou. Zatím není sjednocené, jaká data a metodiky k výpočtu používat a hlavně čeho chceme skutečně dosáhnout. Často se hovoří o uhlíkové neutralitě, podobně jako v minulosti o energeticky nulových budovách, přičemž realita je taková, že k absolutní nule se u objektů v praxi nedostaneme, proto vždy existuje určitá definice, se kterou pracujeme, a i ta se může mezi jednotlivými státy lišit. Takže s našimi partnery například řešíme, co uhlíková neutralita skutečně znamená, jak optimalizovat současné systémy a jaké materiály zvolit, aby bylo možné uhlíkovou stopu co nejvíce snížit.
* Jak moc ovlivňuje evropská taxonomie a ESG pravidla zájem o uhlíkovou neutralitu ve výstavbě a investicích do udržitelných budov?
Nejsem si jistý, zda si to investoři už plně uvědomují, ale dříve nebo později to bude nevyhnutelné. Evropská taxonomie obsahuje řadu přísných pravidel a požadavků, které bude nutné splnit. Jakmile někdo začne brát uhlíkovou neutralitu vážně, ať už při stavbě nových budov, nebo při úpravách těch stávajících na klima s vyššími teplotami, zjistí, že je to technicky poměrně velká výzva. Když se podíváme na podíl těchto projektů v portfoliích bank, většinou se pohybujeme v řádu nízkých jednotek procent. Zelených staveb, které skutečně odpovídají taxonomii, je zatím velmi málo. Přesto, nezmění-li se zásadně legislativa, jedná se o blízkou budoucnost a budeme muset hledat řešení, jak požadavků EU dosáhnout.
* Jak hodnotíte podporu udržitelného stavebnictví ze strany státu a legislativu v této oblasti?
Z legislativního hlediska má Česko dobrou oporu v tepelnětechnických normách a energetických standardech, což výrazně posunulo novou výstavbu téměř na hranici. Myslím si, že v současné době nedává ekonomický smysl jít ještě dál a vyžadovat plošně vyšší než pasivní standard budov. To, co se řeší, je téma využití obnovitelných materiálů. Hodně diskutujeme o dřevě, ale můžeme najít i další materiálové řešení, kde nám brání požární normy, a pracujeme na tom, aby bylo možné tyto materiály bezpečně a efektivně začlenit i do vícepodlažních budov. V posledních letech vznikla řada projektů využívajících dřevo a označovaly se jako první „dřevostavby“. Ve skutečnosti se ale dřevo ze stavebnictví nikdy úplně nevytratilo, pouze se z něj stal teď trend. Mám vhled do problematiky úpravy požárních norem a letos se očekává aktualizace, jež pravidla uvolní. Zároveň reakce z trhu je, že je to fajn, a dál staví, jak jsou zvyklí. Někteří si už třeba vyzkoušeli postavit svou první dřevostavbu a zjistili, že je to finančně náročné, komplikované, takže se raději vrátili ke svým osvědčeným stavebním postupům. Je to taková dichotomie, kdy se udělalo, po čem se dlouho volalo, ale trh se stáhl. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál. Každopádně zmizí důvod pro výmluvu. Nicméně aby to nevyznívalo negativně. Máme teď řadu menších projektů, kde je možnost využít dotace pro malé a střední podniky. Firem se ozývá více než v minulosti a vidí příležitost nejen v dřevostavbách, ale i v modulární výstavbě. Mají odvahu inovovat a zkoušet nové přístupy, například výstavbu modulárních bytových domů.
* Když zmiňujete výstavbu modulárních bytových domů, vede mě to k myšlence dostupného bydlení. Jak se veřejný sektor zajímá o udržitelnou výstavbu?
Loni jsme se podíleli na podpoře projektu dostupného bydlení pro Státní fond podpory investic pod MMR. Naším úkolem bylo připravit přehled různých hodnocení a jejich udržitelných parametrů. Každý projekt, který žádá o podporu v tomto programu a neusiluje o certifikaci, stejně prochází alespoň zjednodušeným metodickým hodnocením. Pro začátek je práh poměrně nízko nastavený, aby se projekty neblokovaly, protože naše země dostupné bydlení potřebuje. Nicméně MMR má nástroj, jak udržitelnost dostávat více do praxe a finance, které se na výstavbu uvolňují, jsou v souladu s udržitelným přístupem. Těší mě, že udržitelnost je přímo v genech projektu.
* Jak by podle vás vypadala budova v budoucnosti z hlediska udržitelného stavebnictví?
Budoucnost stavebnictví spočívá v celostním pohledu na životní cyklus budov a největší výzvou je právě fáze konce její životnosti. Důležité je přemýšlet nad tím, že pokud máme na počátku modulární výstavbu, tak ji v budoucnu můžeme měnit nebo použít jen její části. Teď je to spíše sci-fi, protože to, co vůbec neumíme, je efektivní recyklace stavebních prvků, které sice dosáhnou konce své životnosti, ale stále mohou najít další využití. Nejsme na to připraveni legislativně ani systémově. Budovy budoucnosti by proto měly být koncipovány s ohledem na flexibilitu a měnit se stejně jako naše požadavky. To znamená navrhovat budovy tak, aby na to v průběhu životnosti byly připravené. Změny by pak měly menší dopad na životní prostředí.
* Co byste chtěl vzkázat směrem od výzkumníků do praxe?
Vzkaz je jasný. V našem týmu i u našich kolegů vzniká řada projektů s dobrými výsledky, které jsou k dispozici pro praxi. Nebojte se přijít a konzultovat své záměry. UCEEB vznikl proto, aby propojoval výzkum s komerčním sektorem a zaměřoval se na aplikace. Vždy platí, že když řešíme věci společně, najdeme řešení, které praxi pomůže. Taky mějte odvahu zavádět nové technologie. Často se mohou zdát rizikové, ale ve skutečnosti už dnes máme k dispozici osvědčené přístupy, které mohou pomoci posunout stavebnictví dál.
MARTIN VOLF Vystudoval Stavební fakultu ČVUT, obor budovy a prostředí se zaměřením na dřevěné konstrukce pozemních staveb. Poslední rok magisterského studia a diplomovou práci zpracovával na University of Stavanger, Norsko. V roce 2017 obhájil dizertační práci na téma Environmentálně efektivní obvodové pláště budov. Současně pracoval v několika architektonických ateliérech a specializovaných projekčních kancelářích. Od roku 2018 působí jako odborný asistent na Fakultě stavební v Praze v oblasti integrovaného návrhu budov a udržitelné výstavby. Tématu environmentálně efektivních staveb se věnuje v mezinárodních i národních výzkumných projektech i nadále. Stará se o vývoj metodiky SBToolCZ, věnuje se také vzdělávání v oblasti ESG. Od roku 2022 zastává v Univerzitním centru energeticky efektivních budov ČVUT v Praze (UCEEB) funkci vedoucího výzkumného oddělení Architektura a životní prostředí.