Blažej
Dobrý den.
Redaktorka
Vy jste se podílel na vývoji tohoto českého detektoru. Co tedy umí, k čemu bude sloužit.
Blažej
Tak detektor je součástí experimentu rasys, což je zkratka z anglických slov atomové hodiny vesmíru nebo soubor atomových hodin ve vesmíru a ten náš detektor tam představuje optickou kalibrační linku, to znamená, že měří, je schopen měřit jednotlivé fotony velmi slabé světlo a je schopen ho změřit s velkým časovým rozlišením, to znamená, je schopen velmi přesně určit okamžik, kdy tam to světlo na stanici, když říkám, přesně tak, myslím, v řádu několika málo desítek pikosekund.
Redaktorka
Co se týče té gravitace, jak hodně ovlivňuje čas, mají vědci představu, o kolik by se ty hodnoty z vesmíru a ze země mohly lišit?
Blažej
Ano, ta teorie k tomu vychází nebo hrají tam dva efekty, jednak speciální teorie relativity, kdy tam dochází k nějakému rozdílu díky tomu, že hodiny na zemi a na orbitální stanici se vzájemně pohybují ne malou rychlostí, to musí letět první kosmickou rychlostí a tím pádem ten efekt je asi v řádu 10 na minus dvanáctou. A také tomu hraje do hry teda efekt vyplývající z obecné teorie relativity, tedy z toho, že gravitační potenciál na zemi a na orbitální dráze je trochu jiný a ten rozdíl je zase taky asi v řádu těch 10 na minus dvanáctou, abych tady neříkal jenom takováhle čísla, která ne každému něco řeknou. Tak znamená to, že za hodinu se ten rozdíl nastřádá někdy v řádu asi jedné nanosekundy, což jsem asi spoustě posluchačů zase příliš nepomohl, ale lze si pomoci tím, že když si představíte, jak rychle se pohybuje světlo, tak zajedno nanosekundu překoná vzdálenost asi 30 cm.Takže když jsou na takových hodinách potom závislé nějaké navigační systémy, tak to představuje za tu hodinu chybu asi 30 cm, což může být pro některé aplikace docela hodně.
Redaktorka
Tak děkuji, že jste to takhle pojal srozumitelně i pro nás laiky. Já jsem se tady to snažila vypočítat, pochopitelně si dělám legraci. Základem experimentu a si jsou dvoje extrémně přesné atomové hodiny, takže ty měří čas jinak ve vesmíru než na zemi.
Blažej
Měří jiný čas, měří svůj čas, který je v tom místě, kde se nacházejí, ale vlastně se dá říct, že mají i trochu jiný princip na zemi. Těmi nejběžnějšími dneska používanými atomi hodinami je tzv. céiová fontána, což je vlastně s nějaký prostor, kde jsou vystřelovány cézové atomy, které slouží jako frekvenční standard a ty postupně stoupají nahoru a potom zase padají dolů jako vodní fontána ve stížném stavu na orbitální stanici, ale tenhle ten efekt nenastane. Oni se pohybují rovnoměrně, a proto i to odečtení té frekvence z těch atomů toho Celsia je vlastně přesnější, protože tam není složitost toho pohybu a tím pádem všichni očekávají, že ta měření těchhle cézových hodin na orbitální stanici budou přesnější.
Redaktorka
Jak už jsme říkali, český detektor má v tomhle evropském experimentu klíčovou roli. Jak dlouho jste na něm pracovali? Jak jste se k němu vlastně dostali?
Blažej
Je potřeba to rozdělit do dvou částí, jednak jde o ten samotný detekční čip, který vznikal už na konci osmdesátých let minulého století pod vedením prof. Hamala a profesora sopka, a potom je třeba rozlišit tu druhou část, ten řídící obvod, který ten čip ovládá a převádí vlastně ten světelný signál na nějaký elektrický impuls, tam ten je mnohem modernější vlastně kosmické aplikace zavedl a prosadil prof. Procházka, který prosadil tenhle ten sektor do několika misí k Marsu a také třeba na francouzsko, americkou misi Jason dva, kde sloužil ten detektor už také vlastně k přenosu času a díky tomu jsme potom byli vyzváni i k účasti na misi. Asis. kde je ten detektor také použit vlastně jako kalibrační.
Redaktorka
Takže je to taková česká tradice, dalo by se říci. Tolik Josef Blažej z Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT, díky za rozhovor.