Bez startupů a inovativní ekonomiky v době rostoucích nákladů neudržíme stejnou kvalitu života, jakou máme teď, říká šéf PII

Jaká je úloha Pražského inovačního institutu? Obecně hlavně to, abychom překlenuli mezery mezi jednotlivými aktéry ve městě. Takže mezi veřejnou správou, vědecko-výzkumnými organizacemi, firmami nebo samotnými občany. O to se momentálně stará hlavně tým odborníků z projektu Prague Smart Akcelerátor+. Pražské prostředí a obecně česká DNA jsou ze své podstaty neuvěřitelně garážové. Každý si hraje na vlastním písečku, protože se bojí, že mu někdo něco vezme. V praxi se to projevuje třeba v územním plánování, sedmapadesát městských částí Prahy a víc než šest tisíc obcí v Česku jsou naprosté světové unikáty. Máme tady fragmentaci takového kalibru, že nemůžeme sdílet zdroje, což nám poškozuje ekonomiku. Právě ke sdílení zdrojů mají inovační centra napomáhat. Proč je to důležité, co tím můžeme získat? To, co tady bylo za první republiky. Tehdy jsme se nebáli jít na trh s finálními produkty, měli jsme vlastní auta, letadla a další koncové produkty. Teď jsme subdodavateli druhého, třetího nebo čtvrtého řádu. Dodávat šroubky do Siemensu nestačí, potřebujeme koncové produkty, kde je největší potenciál návratnosti. Podle toho si vybíráme i projekty, které podpoříme. Hodnotíme především společenský dopad a očekávanou míru návratnosti. I ochrana životního prostředí si na sebe musí umět vydělat, z podpořených projektů se nesmí stát černé díry na peníze. Které z podpořených projektů hodnotíte jako nejzajímavější? Z mého pohledu nejcennějším projektem, který jsme tady měli, a současně skvělou ukázkou transferu do praxe, je vytvoření aplikace Cogni Trainee na testování a prevenci nastupující demence. Aplikace vznikla v rámci inovačního partnerství s ČVUT, Národním ústavem duševního zdraví a T-Mobilem jako exekutivní jednotkou. Dál stojí za zmínku třeba digitální dvojče pro poválečnou rekonstrukci v rámci akcelerátoru NATO Diana, projekt na snižování znečištění ovzduší z dopravy s Ústavem chemických procesů Akademie věd ČR, ekosystém nových generací robotiky a automatizace v jaderném průmyslu s CIIRC ČVUT, projekt Česká cesta do vesmíru a podobně. Jaké služby od vás klienti nejčastěji poptávají? Většinou je to hlavně o kontaktech, protože ty jsou cennější než peníze. Říkáme tomu rozvoj vztahového bohatství. Klienti chtějí propojit s někým, kdo jejich projekt posune dál. Jinak obvykle pomáháme s přípravou byznys plánů, marketingem a také s financováním. Potom jsou to technikálie typu jak vůbec založit firmu nebo rozplánovat finance. V neposlední řadě hledají i zpětnou vazbu – bez předsudků a s ohledem na ochranu duševního vlastnictví. Jaké jsou možnosti financování? Máme databázi andělských investorů a fondů venture kapitálu, většina projektů v Česku se ale pořád financuje z veřejných peněz. Jde o to, že jsou ještě v rané fázi a ne tak zajímavé pro soukromé investory. Zatím jsme tedy převážně dotační ekonomika, to se ovšem do budoucna může změnit. Proč si to myslíte? V pyramidě potřeb se reálný důraz na podporu inovací propadá dolů. Mnohem víc se řeší obrana a bezpečnost, začínáme řešit existenciální otázky a bližší budoucnost. Když nebude zdrojů na experimenty přímo ubývat, bude tady minimálně mnohem větší tlak na jejich efektivní využití. Teď si musíme uvědomit, že startupy jsou prakticky odpověď na všechno. Bez startupů a inovativní ekonomiky si v době rostoucích nákladů nebudeme schopni zajistit stejnou kvalitu života, jakou máme teď. Na co v praxi nejčastěji narazíme, když máme inovativní nápad a chceme startup založit? V první řadě je to velká izolovanost. Aby to mohlo fungovat, potřebujete někoho, kdo vám s tím pomůže. Když si to začnete pomalu kutat sama, někdo vás předběhne. Je to závod, žádný nápad dnes není ojedinělý. Ještě větším problémem je pak ten samotný mindset. V Praze dnes startupy skoro nevznikají, vládne u nás profesorská kultura a poukazuje se spíš na chyby než na úspěch. Klade se sice důraz na výzkum, ale ten samotný nám inovace nezajistí. Potřebujeme podpořit i podnikavost, která přetaví výzkum v prosperitu. Třeba změnou ve výuce? Určitě, a nejlépe už v raných letech. Přes padesát procent lidí na střední škole zvažuje podnikatelskou kariéru. S tím, jak se dostávají do světa složenek, to extrémně ztrácíme. Odradí je realita českého regulatorního prostředí i zmíněná profesorská kultura. Přitom bychom naopak měli povzbuzovat každého, kdo se chce do něčeho pustit. A když neuspěje, tak aby to zkusil znovu. Úspěšný startupista je typicky člověk nad čtyřicet let, který má za sebou pár neúspěšných pokusů. Možná se mindset změní s dalšími generacemi? Myslím, že rozhodně ano. Přece jen jsme tady měli čtyřicet let komunismu a nejde to otočit ze dne na den. Obecně kdybych mohl změnit jedinou věc, tak aby všichni mluvili anglicky. Protože už jen neznalost jazyka nás odřezává od vnějšího světa a kultury. Potřebujeme načerpávat zdroje a inspiraci ze zahraničí. Ideálně aby si lidé ráno kromě Snídaně s Novou pustili i BBC, CNN nebo Reuters. Říkáte, že lidi odrazuje realita českého regulatorního prostředí. Jaké jsou jeho největší problémy? Papírově vlastně žádné nejsou. Když se v Praze rozhodnete založit startup nebo firmu, teoreticky ani technicky vám v tom nic nebrání. Praxe už je ovšem jiná. Založení firmy trvá dlouho, musíte vyplnit spoustu formulářů. Přitom by to celé mělo fungovat online a v angličtině. O talenty a nové startupy dnes soutěžíme s ostatními ekosystémy po celém světě. Praha je možná hezčí nebo bezpečnější než jiné metropole, ale abychom přitáhli nový byznys a konečné produkty, musíme nabídnout víc. Stává se často, že talenty nebo startupy nakonec přitáhne spíš zahraniční trh? Když se podíváte na startupy, většina těch zajímavějších je dnes registrovaná v zahraničí. Důvodů je tam několik, kromě jednoduššího založení firmy a registrace k daním je to třeba i příznivější legislativa pro zaměstnávání cizinců. Další věc je, že u nás není vůbec dotažený kapitálový trh. Jediná zajímavá akcie, kterou tady můžete koupit, je možná tak ČEZ. V Praze máme HDP na dvojnásobku evropského průměru, na první pohled je Praha bohatá. Jenže čistý disponibilní příjem domácností je najednou téměř poloviční. Důvodem jsou nejen vysoké náklady na život v Praze, ale právě i to, že velké zahraniční firmy, které tady sedí, nakonec vytvořený zisk odvedou ve formě dividend pryč. Takže výzvou je vytvořit prostředí, které na český trh přivede soukromý kapitál… Přesně tak. K tomu je zapotřebí využít veřejné peníze, které poslouží jako páka. Na ně se pak nabalí soukromý kapitál a o zbytek už se postará trh. Je třeba, aby se peníze rychleji točily v kvalitnějších cyklech. K tomu potřebujeme edukované úředníky a kvalitní legislativu. Došlo už v této otázce k nějakému posunu? První kroky k lepšímu už proběhly, Praha má inovační institut a radního pro inovace. Ještě tedy nemá rozpočet na inovace, ale tlačíme na to, aby se to brzy stalo. Na půdě Sněmovny vznikl podvýbor pro startupy, vědu, výzkum a inovace, jsou tu lidé, kteří otevírají a řeší otázky zaměstnaneckých akcií. To všechno je nesmírně důležité. Navíc jak už zaznělo, systém reálně nic nezakazuje. Praha je podle všech tabulek silný inovátor. Indikátory na vstupu jsou fantastické, máme tady profesory, nejvíc vysokoškolských studentů na počet obyvatel, výzkumné organizace, firmy. Ale už tu nejsou výstupy, nemáme patenty, dobré inovace se tady reálně moc nedějí. Pražská ekonomika dle mého není moc inovační a projevuje se to právě v tom rozdílu mezi HDP a disponibilním příjmem. Co dalšího by se mohlo a mělo udělat? Určitě se víc otevřít občanům, podpořit podnikavost a kreativitu, zapojit je do tvorby města. Je třeba pořádat soutěže, pořád nám tady chybí trochu soutěživosti. Potřebujeme víc hackathonů na všechno možné, máme tady pořád obrovský prostor třeba pro architektonické soutěže. Je tady spousta věcí, kde si město neví rady, bude se řešit, co se Strahovem, tak proč neudělat soutěž? Teď postupně vzniká pražská inovační strategie. V jaké jste fázi? Teď nám začaly kulaté stoly s jednotlivými cílovými skupinami. Chceme vytvořit ekonomiku příležitostí, vidět v Praze víc startupů a snížit rozdíl mezi HDP Prahy a tím, co tady reálně zůstává. Víc investičních příležitostí v ekonomice povede i ke snížení relativní investiční atraktivity nemovitostí, ve startupech jsou vyšší průměrné mzdy – inovační strategie tak bude nepřímo přispívat i ke strategii dostupného bydlení. Budou tam nějaké jasnější kroky a deadliny? To bude v akčním plánu konkrétních projektů. Jedna z hlavních věcí, kterou teď potřebujeme, je angažovaná společnost. Občané, kteří sami vyhledávají příležitosti a vyžadují důraz na podporu inovací od svých zastupitelů. Na to se pak nabalí další věci. Určitě musíme daleko efektivněji pracovat s územím, otevírat inkubátory, akcelerátory a centra, kde se bude tvořit komunita. Doufáme, že se konečně podaří vybudovat vědeckotechnický park, který spojí aktéry a všichni budou těžit z rozvoje vztahového bohatství. Podobný prostor pak vznikne i online. Budeme spouštět nový web, který by měl fungovat jako zlaté stránky pražského inovačního ekosystému. Bude tam všechno od pracovních příležitostí a eventů přes volné prostory až po možnosti financování.