Ministryně Černochová označila podpis memoranda „za významný posun v řadě oblastí, kde se naše působení střetává“. „Od dopravy, přes komunikaci, kybernetiku, stavby, energetiku až po logistiku, servis a údržbu techniky a řadu dalších disciplín,“ uvedla. Podle expertů na obranu je spolupráce mezi univerzitami a obranným průmyslem prakticky nutností. I tak je ale podle nich třeba dohánět dlouhé roky, kdy tato koordinace neprobíhala. „Spolupráce musí být třístranná. Musí v tom být stát, univerzity a průmysl, protože univerzita samozřejmě nemůže vyrábět věci sériově. Česká republika ale výrobní kapacity má,“ vidí situaci pozitivně vojenský analytik Lukáš Visingr. Před Českem je ale dlouhá cesta k praktickým inovacím vzhledem k tomu, že tato oblast spolupráce byla dlouho zanedbávána. „Česká republika zaspala. Významnější spolupráce se začala rozvíjet až po nástupu Karla Řehky do funkce náčelníka generálního štábu. Manko, které zde máme, budeme dohánět ještě řadu let. Ale můžeme být rádi, že se věci mění,“ popisuje pro iDNES.cz specialista na bezpečnostní politiku Milan Mikulecký. Podle Visingra nezaspala jen Česká republika, ale celá Evropa. „My jsme měli nevýhodu v tom, že za komunismu se na vysokých školách podobný výzkum prostě nedělal. Ale například oproti státům jižní a západní Evropy jsme zaspali paradoxně poměrně málo, protože jsme na rozdíl od nich nezrušili výrobní kapacity, takže potenciál je tady obrovský,“ myslí si analytik. Investice do obrany znamenají budoucnost Oba odborníci se navíc shodují v tom, že investice do obranného průmyslu znamenají větší šanci na obecný ekonomický rozkvět, i proto, že zabraňují takzvanému odlivu mozků. „Odliv mozků zastaví jedině finanční prostředky na vývoj a výzkum,“ má jasno Mikulecký. „Pokud plánované projekty spolupráce dostatečně peněžně podpoří ministerstvo obrany, jistě to bude ke prospěchu věci,“ dodává. Právě mechanismus financování takových projektů je ale terčem kritiky, a to i od akademiků. Podle nich dosud chyběla jednotná strategie. „V Česku máme příliš mnoho priorit. To se pak těžko promýšlí nějaký plán do budoucna,“ upozorňuje rektor Vysoké školy chemicko-technické (VŠCHT) Milan Pospíšil. „Spoustu věcí, které tu vznikly, tak iniciovaly soukromé firmy. Podpora od státu chyběla,“ přidává se Visingr. Podle analytika navíc investice státu do obrany neznamenají utahování opasků někde jinde. Právě naopak. „Výběr mezi prosperitou a zbrojením, který se nám často předkládá, je úplně nesmyslný. Je to přesně naopak, tyhle investice se nám mnohonásobně vrátí tak, jak to vidíme v Izraeli, v Jižní Koreji nebo ve Spojených státech,“ vyjmenovává Visingr. Česká republika by podle oslovených analytiků mohla mít vůdčí evropskou roli například ve vývoji dronů či v 3D tisku. Podle Mikuleckého jsou tyto oblasti společně s umělou inteligencí největšími výzvami v současném vývoji obranného průmyslu. „Právě 3D tisk umožňuje i třeba výrobu jednoduchých bojových dronů. Ve všech těchto směrech se nám vyplatí spolupracovat s Ukrajinou, protože máme ty informace z první ruky díky tomu, že jsme velkými spojenci napadené země,“ uvádí Visingr.