Vláda už svou představu zveřejnila. Cílem schválené surovinové politiky pro tuto oblast je do roku 2035 zvýšit podíl dřevostaveb u výstavby rodinných domů na 25 procent z nynějších 15. Stát by měl ve svých stavbách využívat dřevo alespoň z pětiny, mluví se o jeho minimálním podílu ve veřejných zakázkách či o daňových úlevách a dotačních programech při výstavbě a užívání objektů ze dřeva. Nižší DPH ani daň z nemovitostí pro dřevostavby se však zatím nepodařilo prosadit. Zastánci zvyšování podílu dřevostaveb, jako je například ministr zemědělství Marek Výborný (KDU–ČSL), zdůrazňují především environmentální rozměr: dřevo váže oxid uhličitý a zlepšuje uhlíkovou bilanci staveb. Evropa i Česko se zavázaly k jejímu snižování, cílem je uhlíková neutralita do roku 2050. Ministr ukazuje na modely ze severní a západní Evropy, kde je dřevo běžně využíváno i pro výstavbu větších objektů. Například v Rakousku už dřevěné konstrukce tvoří 33 procent nových staveb, v Německu se podíl pohybuje kolem 22 procent.
Měřit emise při výrobě nestačí Srovnání hlavních stavebních materiálů je však složitější. Studie Univerzitního centra energeticky efektivních budov ČVUT, kterou má Ekonom k dispozici, analyzovala projekt totožného rodinného domu třech variantách: s nosným zdivem z pálených cihel, z pórobetonových tvárnic a s využitím dřevěné konstrukce. Zaměřila se na posouzení environmentálních dopadů a uhlíkovou stopu jednotlivých stavebních řešení během celého životního cyklu: od těžby surovin přes výrobu a dopravu až po likvidaci. Tedy „od kolébky po hrob“. Analýzu zadal výrobce cihel Wienerberger. Hlavním zjištěním je, že celkový rozdíl mezi jednotlivými variantami není významný. U všech variant má největší environmentální dopad z hlediska uhlíkové stopy fáze provozu budovy – oproti výrobní fázi je zhruba o polovinu vyšší. Dalšími zásadními prvky jsou beton v základových konstrukcích, výztuž do betonu a základová hydroizolace. U dřevostavby hraje významnou roli i minerální kamenná vlna, která se využívá pro zateplení. „Při posuzování environmentálních dopadů budov nelze zjednodušeně rozhodnout, že dřevostavby jsou vždy lepší, a zcela eliminovat ostatní materiály. Jedná se o komplexní záležitost a rozhodování je potřeba založit na dostatečně velkém počtu případových studií,“ říká spoluautorka studie Julie Železná.
Stát tlačí hlavně na snižování uhlíkové stopy v samotných počátcích životního cyklu budovy, sledují se emise při výrobě stavebních materiálů. Podle Železné by se však provoz budov neměl opomíjet. „A stavět tak, aby se zbytečně nepálila fosilní paliva, ale třeba využívala elektřina z obnovitelných zdrojů,“ říká. Modelový výpočet vychází z padesátiletého provozu budovy. V mnoha případech však budovy vydrží mnohem delší dobu. To znamená, že podíl výrobní a stavební fáze na celkové uhlíkové stopě bude v realitě ještě nižší. Použitý materiál rozhoduje o životnosti výsledných staveb. „Dá se konstatovat, že životnost dřevostavby bude kratší než životnost stavby při použití klasických cihel. Je třeba brát v úvahu i další aspekty. Je důležité, jak je stavba udržovaná, jak dlouho a často čelí extrémním vlivům, záleží na řadě dalších věcí,“ říká prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví Jiří Nouza. Podle expertů je důležitá i adaptabilita budov. Měly by být navrhovány tak, aby umožňovaly snadné rekonstrukce. „Opravitelnost konstrukcí ukázaly i nedávné povodně. Cihlový dům dokáže pracovat s vlhkostí, u dřevostavby je vlhkost likvidační. Proto je u nich nutné správně provést všechny detaily, jinak může voda v konstrukci kondenzovat,“ říká manažer společnosti Wienerberger Jiří Dobiáš. Roli hraje i rychlost výstavby S uhlíkovou stopou ve stavebnictví to není jednoduché. Debata „cihla, nebo dřevo“ to jasně ukazuje. U budovy může tuto stopu paradoxně zvýšit použití materiálů s vyšším podílem recyklované složky, ať už jde o beton, cihly, či ocel. „Legislativní předpisy někdy proti sobě,“ říká Dobiáš. Podle něj navíc převoz recyklátu může stát víc peněz než těžba primárních surovin. Už dnes je standardní praxí zpracovávat recyklát přímo ve výrobě. U dřevostaveb je další otázkou kvalita dřeva po konci životnosti. Dřevo je také často impregnováno chemií, čímž se omezuje jeho další využitelnost. Nedostatek žádného z obou materiálů – dřeva a cihel – podle Nouzy nehrozí. Jílů, které při výrobě cihel využívají, je v Česku dost. Nedostává se cementu či kameniva. Někdy se musí dovážet z větší dálky, ale třeba sedm závodů firmy Wienerberger v Česku má dobývací prostor v okolí. Podle Dobiáše také není správné snižovat uhlíkovou stopu ve výrobě za každou cenu, protože by se to negativně projevilo na nižší životnosti a tím i na celkové uhlíkové stopě v rámci celé životnosti budovy. „Ekologická“ nepálená cihla může mít nižší mrazuvzdornost. U dřevostaveb je zase nutná kázeň při stavbě. Je třeba také brát v úvahu, že tepelná izolace může mít jinou životnost než samotné dřevo. Jak však upozorňují experti z České rady pro šetrné budovy, jde především o rychlost výstavby a úspory na pracovní síle. „Více než dvě třetiny nákladů tvoří cena práce, zbytek připadá na cenu materiálu. Klíčovou roli u dřevostaveb hraje prefabrikace, která umožní lepší řízení nákladů a jejich predikci,“ říká Tomáš Korecký, člen pracovní skupiny Timber, která působí pod Českou radou pro šetrné budovy. Chybí strategie dekarbonizace Neexistuje studie, která by detailně srovnala náklady na výstavbu a provoz obou typů budov. A její hodnota by odpovídala relativně malému množství dat a projektů. Ačkoliv veřejnost je vůči dřevostavbám v posledních letech vstřícnější, podle nedávné studie developerských společností od analytické společnosti CEEC Research se mnoho českých developerů stále zdráhá zařadit je do své nabídky. Jako důvody uvádějí nízkou poptávku a nedostatek zkušeností. Dobiáš říká, že surovinová politika státu by se neměla zaměřovat pouze na dřevo, ale na všechny stavební materiály. Měla by vzniknout národní strategie dekarbonizace založená na transparentních datech. „Pouze tak můžeme zajistit dostatek stavebního materiálu a zvýšit dostupnost bydlení v České republice,“ tvrdí manažer Wienerbergeru. Životnost dřevostavby bude kratší než u stavby při použití klasických cihel. Záleží i na udržování a vlivech extrémního počasí. Mnoho českých developerů nechce zařadit dřevostavby do svých projektů. Hlavním důvodem je nízká poptávka od zákazníků.