"Z ukrajinských měst odešlo asi 30 procent obyvatel, a to už je cítit. A ti co tam zůstali z nějakých důvodů – například tam být musí, nechtěli se oddělit od rodin apod. – na to stačit nebudou," doplňuje krajinný architekt a specialista na udržitelnost Michael Pondělíček z ČVUT. "Ukrajina byla záměrně podinvestovaná ještě v rámci Sovětského svazu, protože dlouhodobě ,zlobila‘. Těžko se tak dají přesně odlišit škody válečné a ty, které vznikly ještě za SSSR," naznačuje Pondělíček. "Kontaminace půdy, kontaminace ovzduší, řek a vůbec vody – to jsou tak obrovské škody. Navíc ani nejde říct, že když se Ukrajina stala někdy v letech 1990, 1991 samostatná, tak si další škody dělala už sama. Vzpomeňte si na jejich nové, ale proruské vlády, a to až do roku 2014. Od té chvíle si už opravdu vládnou, což je pouhých 11 let, navíc na to neměli ani moc peněz," připomíná krajinný architekt Pondělíček. "Jejich kontaminace jsou z našeho pohledu vlastně zcela šílené – nikdo si tady ani nedokáže představit, kolik bomb a výbušnin tam spadlo. Z toho pohledu jsme my s naším CO2 v ovzduší vlastně trapní. A mezi Českem a Ukrajinou nestojí žádná zeď," připomíná architekt Pondělíček. "Bude tak problém, jak do toho všeho ,sáhnout‘ a neudělat nějaký další problém. Třeba začít stavět z kontaminovaného materiálu, nebo budovat na místě, které kontaminované je. Dřív nebo později se to projeví na zdraví těch, co tam žijí a žít budou," doplňuje v pořadu Hovory. To, co by naopak vyzdvihl, je důraz Ukrajinců na zeleň ve městech, která jsou i teď za války stále udržována.
Čím dřív, tím líp
Urbanistka Vladimíra Šilhánková je vedoucí Institutu veřejné správy a regionálních studií Masarykova ústavu vyšších studií ČVUT. Doporučuje, aby Ukrajinci nečekali až na konec války. "Čím zanedbanější to po válce bude, tím větší budou nároky na investice. A měly by se hledat i ty správné priority," nastiňuje. Jako příklad pak oba odborníci uvádějí, že teď tam sice mají opravené a krásné silnice, ale zdevastované tratě pro tramvaje. "Máme osobní zkušenost ještě z předválečné Ukrajiny, kde jsme dělali nějaké projekty v Zakarpatské oblasti s totálně podinvestovaným územím, ale jejich hlavní prioritou byla bronzová socha Voraře. Je tak s nimi potřeba pracovat, aby věděli, že významné jsou mosty, tramvaje a další infrastruktura, ale bronzové sochy počkají a jsou už jen tou třešinkou na dortu," radí urbanistka. Pokud 30 procent Ukrajinců ze země odešlo, nebudou chybět při obnově země? "Lidé chybět budou a můžeme jen doufat, že se alespoň někteří vrátí a splatí své zemi to, co jí dluží. Protože jinak se sami znovu rychle na nohy nepostaví," obává se Pondělíček. "Už teď je vidět, že 95 procent studujících na univerzitách jsou děvčata. Společnost se tak určitě bude restrukturalizovat i v tomto směru, ženy tak budou přebírat mnoho úkolů. Ale ony na to až dosud nebyly školeny ani zvyklé – i to by měly pochopit a dopředu vědět," uzavírá urbanistka Vladimíra Šilhánková. Oba loni učili studenty v Žitomyru, předávali jim zkušenosti a znalosti o současném plánování, rozvoji a o obnově měst v Evropě.