Vás je tady víc. To jsou další členové týmu, kteří se potom vrhnou tady na to naše improvizované hřiště a ukážou nám, jak to celé funguje. Tak jaké bylo letošní zadání soutěže robotů z lega?
Tak je to jednak úloha pro středoškoláky, musíme zdůraznit, a úloha se jmenovala Popelář. A můžete vidět na tom hracím hřišti, že jsou modrý a červený pingpongový míčky, pak jsou tam zelený a basketbalový malý míčky. Úkolem těch robotů bylo pokusit se roztřídit modrý a červený míčky do vyššího a nižšího zásobníku. Je to bodově ohodnocené a ty zelený a basketbalový míčky jsou za minusový body, takže ty je potřeba někam dát jinam, nejlépe k soupeři a tím mu v podstatě snížit počet získaných bodů.
Tak já poprosím kolegy, aby už spustili roboty. Takže už vidíme, jak to funguje. Jak je koncipována? Je to každoroční soutěž robotů, do které se může přihlásit jakýkoliv tým ze střední školy?
Je to tak. Je to na podzim s tím, že někdy v září je možné se registrovat a vlastní soutěž probíhá na konci listopadu. Letos jsme měli čtyři předkola, v každém bylo zhruba 36 týmů a nejlepších osm týmů z každého předkola postoupí do finále, kde se utkají o putovní pohár elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze a samozřejmě také o možnost jít studovat elektrofakultu. Takže budou přijati bez přijímaček. Nejlepší tři týmy ještě musím doplnit.
Teď už vidíme, že roboti splnili úkol, rozstříleli míčky. A teď se děje ještě další fáze. Ta spočívá v čem?
Ta další fáze je, že pokud přemístí ty zelené a basketbalové míčky k soupeři, tak mu v podstatě sníží počet získaných bodů. Protože ten basketbalový míček je za -3 body a ten zelený pingpongový je za -1 bod. Takže pokud mají stejnou barvu v nízkým zásobníku, tak každý míček je za 10 bodů, v tom vysokém za 20, takže můžou získat 180. A to vidíme, že se povedlo oběma, ale důležitý jsou ty minusový body. Tak je jasný, že zvítězil tým univerzitní.
To znamená, odveta finále dopadla opačně, když ve finále včera zvítězil středoškolský tým ha Škoda, Matěj Neškudla ho tady reprezentuje. Tak řekněte, kolik týmů jste ale museli porazit cestou do toho finále?
No, my jsme byli v jednom kole, takže první kolo to bylo asi 40 týmů a v tom druhém kole jsme porazili 36 týmů asi, celkově tedy 150 týmů.
Řekněte nám, jak složité je sestavit takového robota, jak dlouho to trvá, kde se vezou nápady, inspirace, nějaký návod na to.
Není to vůbec jednoduché. Musí se probrat mnoho možností, mnoho typů, mnoho principů, jak to vyhazovat. Pak je důležité přivést nějak prakticky do skutečnosti ten nápad a samozřejmě využívat k tomu jen to Lego, což taky občas není jednoduché. A pak samozřejmě programování, hrozně moc testování, hrozně moc zkoušek, hrozně moc vylepšení, na něco se přijde až po mnoha pokusech.
A co se stalo tady, že tentokrát to nevyšlo? Že nás včerejší soupeři tentokrát porazili?
Tady je taková chyba, že je to hřiště trošku nepřesné a je tam takovej zub, o který se nám ten robot zasekl a nedojel dál, protože ta konstrukce prostě nevyhovuje. Normálně by dojel dál a vyhodil zbylou řadu, což jsme několikrát udělali na soutěži, ale tady se to z nějakého důvodu nepovedlo.
Musíme říct, že toto jsou improvizované podmínky, tady se to stavělo během vysílání. Není to úplně dokonale rovný povrch. Tak já představím ještě Jáchyma Koubu z týmu Řízky. Kolik vám včera chybělo k tomu vítězství? Co se stalo?
Velmi málo. Neroztřídili jsme jeden míček a kvůli tomu jsme přišli o spoustu bodů za to roztřídění míčků.
Takže to bylo velmi těsné. Liší se nějakým způsobem, zásadně konstrukce těch robotů nebo to, jak fungují?
Tak my operujeme s tím, že se snažíme nabírat všechny míčky pomocí dvou motorů a zároveň i řídit robota. A pomocí třetího motoru, který máme k dispozici, přehazujeme basketbalové a ping-pongové míčky na druhou stranu. A vidím, že soupeřův robot dokáže nabírat všechno pomocí toho menšího motoru a řídí je pomocí těch dvou větších, takže to je asi zásadní.
Pane Hninovský, ta soutěž je už vlastně dlouholetá, kolikátý ročník to byl?
Tohle byl už šestnáctý ročník už pro středoškoláky.
Je vidět nějaký Progres, že zkrátka oblast robotiky zajímá čím dál víc lidí a zlepšují se konstrukční mechanismy a to, co všechno roboti dokážou?
Ano, ale samozřejmě. Závisí to také na učitelích ze středních škol, jak se těm studentům věnují. Ale že je o techniku zájem, to je vidět. My na jaře pořádáme Robo outěž pro druhý stupeň základních škol a odpovídajících tříd víceletých gymnázií, a to si víceméně vyžádali učitelé ze základních škol. Takže je vidět, že zájem o techniku je a je to potřeba, protože je málo dobrých studentů, kteří by tohle uměli.
Aniž bych nějak chtěl snižovat kvalitu robotů, tak přece jenom design asi nebyl úplně na prvním místě v tom, jak jste k tomu přistupovali. Ale vy jste hodnotili v rámci té soutěže i design. Který robot vyhrál, nebo čím vás zaujal ten design?
Do designové soutěže se dostalo zhruba devět robotů středoškoláků a vyhrál robot, který se jmenoval kachna, pivo, byznys. Tam hodnotilo spoustu lidí a líbilo se konstrukční provedení. Tady můžete vidět, že letošní úloha je nejenom o konstrukci, ale i o tom řídícím programu. Ale samozřejmě to, jakým způsobem třídí ty míčky, to je podstatná věc na těch robotech a líbil se tenhle ten design, takže robot vyhrál. Ale bylo to těsný, byly tam čtyři roboty, který měli poměrně podobný počet bodů.
Soutěž je určená hlavně pro středoškolské týmy. Ale máme tady i zástupce vysokoškolského. Jak je to možné?
Je to možné, protože na začátku byla soutěž určená pro univerzitní týmy v rámci předmětu Roboti, který je v prvním semestru bakalářského programu kybernetika a robotika. Ale postupně se chtěli zapojit i středoškoláci a teď už to převažuje. Univerzitních týmů je málo, protože mají v prvním semestru matematiku a mají úplně jiné starosti. Letos tu úlohu zkoušeli řešit tři týmy, nakonec dva z toho neuspěli, takže jeden jediný tým se dostal do finále s těma středoškolákama. A já jsem rád, že je trošku potrápili.
A co je vlastně výhrou? O co se hrálo? Co jste získali na prvním a druhém místě?
3D tiskárnu Průša MK4. Každý jsme získali počítač a pak nějaké drobnosti jako batohy a tak.
Pánové, moc gratulujeme k vítězství a k druhému místu. Dnes tedy zase k vítězství. Ať se daří a budeme se těšit zase třeba u dalšího ročníku, že se tady sejdeme na nějakou ukázku. Na shledanou.