Datum zveřejnění: 
5. 11. 2024
Doba, kdy se budovy stavěly na věky, je za námi. K přírodě přátelská výstavba je demontovatelná, znovupoužitelná nebo ekologicky likvidovatelná. Při moderní výstavbě se logicky uvažuje celý život budovy od výstavby a využití po rekonstrukci a znovupoužití nebo demolici. Optimální, k přírodě šetrné nosné konstrukce využívají výhody všech stavebních materiálů, kamene, zdiva, oceli, betonu a dřeva. Platí přitom, že posledně jmenovaný materiál budí strach, protože hoří. A to je vůči dřevu vyložená křivda.

V představě většiny z nás je dřevo materiál, který – zachvácen požárem – nezachrání ani svěcená voda. Potíž je v tom, že chování dřeva v žáru má k této zažité představě velmi daleko. Když plyny uvolněné po zahřátí dřeva vzplanou, vzniká na povrchu materiálu zuhelnatělá vrstva, která další šíření ohně zpomaluje. Jde o zajímavý proces, který chrání ohněm dosud nezasažené části konstrukce a závisí na vlhkosti dřeva, způsobu šíření plamene nebo jeho teplotě. Avšak o tom, jak dlouho bude dřevěná konstrukce plamenům odolávat, tedy bude bezpečná, rozhoduje především způsob, jakým se zuhelnatělá vrstva potrhá. Vzniklými trhlinami ( obr. 1 ) totiž do dřeva přestupuje více tepla, negativně ovlivňujícího proces degradace.  Zuhelnatělá vrstva na dřevěné desce z prken. Při analýze vzdáleností mezi trhlinami nás zajímají především ty kolmé k vláknům dřeva. 

Zákeřné trhliny

Trhliny v zuhelnatělé vrstvě dřevěných panelů během požáru podrobně studují pracovníci katedry ocelových a dřevěných konstrukcí Českého vysokého učení technického v Praze ve spolupráci s kolegy ze slovinské Technické univerzity v Lublani. Cílem aktivit je lépe popsat, jak se trhliny vyvíjejí a jak ovlivňují požární odolnost dřevěných konstrukcí. 

Zdroj: 
Vesmír