V oblasti pilotované kosmonautiky je to, jak jste říkala, dostavba stanice Yangong. Ten obrázek, co jsme viděli, tak to je aktuální podoba. Ona teď takhle vypadá ze tří velkých modulů. A Čína zvažuje, že do budoucna přibudou ještě další dva moduly, aby se rozšířila zejména vědecká kapacita a nabídla se jiným státům, zejména jihovýchodní Asie, kde Čína chce své kosmické aktivity rozvíjet a navazovat spolupráci s dalšími státy a malinko konkurovat Indii a Japonsku, které tam také na tom poli jsou aktivní. Také k této stanici připojí velký kosmický dalekohled snad už v příštím roce, takže to je další rozšíření této stanice. A dlouhodobý cíl z oblasti pilotované kosmonautiky je opravdu cesta na Měsíc a výstavba velké mezinárodní základny. Tam je ta spolupráce trošku na vážkách, protože jediným velkým partnerem Číny je Rusko a ruská kosmonautika je aktuálně velice v útlumu a bude i v dalších letech podle vývoje války na Ukrajině. A nedá se očekávat, že by se některé další státy připojily. Protože nikdo nechce spolupracovat s Ruskem. Takže Čína se tímto krokem malinko izolovala a i když měla v minulosti velice dobré vztahy s Evropou, s agenturou, tak ESA ukončila i spolupráci s Čínou právě proto, aby nespolupracovala s Ruskem. Čína zavřela dveře té velké široké spolupráci a omezuje se na, řekněme, státy rozvojového světa, jako je Kamerun, Egypt a podobné státy, které sice jsou třeba ekonomicky silné, ale v kosmonautice nemají žádné zkušenosti.
Proč to konkrétní místo, Jižní pól? V čem je příznivé?
Tak to místo je zajímavé z několika důvodů. Za prvé jsou tam oblasti, na které stále svítí slunce a jsou stále viditelné ze Země, čili jsou dobré pro komunikaci a také dobré pro získávání elektrické energie ze Slunce pomocí fotovoltaických panelů. To je ta, řekněme, technická část. A pak je tam ta zajímavá část, řekněme, vědecká a životní, protože na Jižním pólu Měsíce jsou obrovské zásoby vody v podobě vodního ledu, a to je důležité pro život, pro člověka, pro astronauta. Z té vody se dá samozřejmě udělat pitná voda, která je důležitá pro pití, a také se dá rozložit na kyslík a vodík. A kyslík je důležitý pro naše dýchání, takže je to velice strategické místo. A nejenom Čína, ale právě i západní svět, který se také bude snažit a snaží o dobytí jižního půlměsíce, směřuje do stejných oblastí.
Jak velké šance má Čína dostat lidskou posádku na měsíc do roku 2030?
Ten program je velice ambiciózní. Čína před pár dny znovu aktualizovala ten harmonogram a posunula své plány. Původně počítala s rokem 28, což je za pár let, a nyní hovoří o konci dekády, čili o tom roku 30. I to je podle mě ale velice ambiciózní, protože Čína, byť velice pokročila v poslední dekádě v kosmonautice a v technologiích potřebných pro uskutečnění takové mise, tak nemá zkušenosti a musí je získat. A v podstatě žádný z těch hardwarů, z těch potřebných kosmických lodí, dokonce ani nosnou raketu ještě nemá hotovou. Takže si myslím, že ještě bude muset být několik důležitých kroků bezposádkových, aby vůbec si potom dovolila lidskou výpravu, první lidskou čínskou výpravu k Měsíc vyslat. Takže si myslím, že to bude až v první půlce příští dekády a bude to až po první misi Artemis, která na Měsíc přistane. Čili nepředběhne v tomto novém závodu Čína Ameriku. To víme.
Víme, co už se Číně nejzásadněji podařilo v té poslední době v souvislosti s průzkumem Měsíce?
Tak dá se říct, že v poslední dekádě Čína vede co se týká průzkumu Měsíce. Tam opravdu udělala mílové kroky, ať to bylo měkké přistání, vyslání několika vozítek, odběr vzorků, robotický návrat vzorků zpět na Zemi, a to dokonce z odvrácené strany Měsíce, což se nepodařilo nikomu v historii. Takže tady má Čína prvenství. Překonala jak Rusko, tak i Ameriku a další státy. V tom je opravdu dneska na špici. Amerika a Západ dotahují a Čína také směřuje k Marsu. Tam už jednu sondu vyslala ,velice úspěšnou, plánuje další. Plánuje sondu odběru vzorků z asteroidu. To je něco, co už umíme, umí to i Evropa, umí to Japonsko. A Čína chce být dalším státem, který to dokáže. A cíl, jak jste řekla správně, i na další vzdálenější planety, chystá se mise k Jupiteru, k Uranu, chystá se dvojice sond, které by měly v budoucnosti dosáhnout míst, kde jsou dneska sondy Voyager, čili jakési hranice sluneční soustavy. Takže plány jsou obrovské, ale bude záležet, jestli to finančně Čína utáhne, protože tyto programy jsou velice náročné, a také, jestli na to bude mít i lidskou kapacitu a v podstatě celkově to zapadne do konceptu. Protože pokud i ta stanice měsíční, když se k ní vrátím, by se měla budovat, tak odebere velké množství financí, které Čína má na kosmonautiku nyní přidělené.
To, že teď takový zájem o Měsíc, ať už tedy ze strany Číny, Ruska, Spojených států a také dalších zemí, souvisí to s rozvojem nových technologií? To znamená, kromě vědeckého programu je to i strategické místo?
Určitě. V podstatě ty mise, ať na straně Ameriky program Artemis nebo Západu program Artemis, tak i Číny nejsou samoúčelné. Není to pouze letět na Měsíc, být tam pár hodin a vrátit se zpátky. Od počátku ty základny mají vybudovány tak, aby byly soběstačné, co nejvíce soběstačné. Už dneska se připravují technologie pro separaci vody, právě separaci kyslíku. Bude se využívat měsíční prach pro budoucnost stavby základen. Bude se tvořit jakýsi beton. Technologie jsou s pomocí 3D tisku, dají se extrahovat kovy. To všechno bude v příštích dekádách velkým tahounem i pokroku na Měsíci. A to se nám vrátí v některých technologiích zpátky na Zem, ale bude to také potřeba proto, pokud chceme a my chceme letět někdy na Mars, tak toto se naučit. A Měsíc je velice blízko, takže je to úplně skvělé hřiště na to, tyhle technologie otestovat v podstatě v praxi.
Když se ještě dotkneme toho výzkumu dál, to znamená, co chce dál ve vesmíru ještě Čína podnikat?
Jak jsem říkal, velkým cílem, ale spíš vzdálenějším, jsou plynné planety. Tam mnoho agentur nedoletělo. V podstatě pouze Spojené státy a Evropa vyslaly nějaké sondy takto daleko, takže Čína by byla třetí. Ale to je běh nad dlouhou trať. Nejenom, že musíte ty sondy postavit, ale musí přežít i relativně dlouhou cestu nehostinným kosmickým prostředím. Takže tam zase Čína nemá zkušenosti, bude je muset získat. A to je takový, řekněme, zatím ultimátní cíl Číny, ty vzdálenější končiny sluneční soustavy. Ale ona taky nepolevuje, když se vrátíme zpátky na Zemi. U Země velice intenzivně buduje svoji navigační družicovou síť, plánuje novou generaci družic pro pozorování Země, má komunikační družice, takže i územně u těch aplikačních činností je velice aktivní jak na státní úrovni, tak na úrovni polostátní nebo dneska již soukromých společností.
Michal Václavík z České kosmické kanceláře. Moc vám děkuji za rozhovor, za vysvětlení. Hezký den.