Možná to zní neuvěřitelně – ale na planetě dochází písek. Tedy ten, který se ve stávajících lomech a nalezištích vytěží a pak použije ve stavebnictví. Jistě, na pouštích je písku spousta, jenže z něj se moc stavět nedá. Jak vysvětluje například britská BBC, jeho drobné částečky nemají ten správný tvar: jsou příliš hladké, protože je na poušti utváří vítr. Naopak písek utvářený vodou v řekách se ke stavbám hodí a právě jeho ubývá. Čím dál více se tak objevují případy drancování říčních koryt a pobřeží i zprávy o nelegálních obchodnících a mafiích, kteří z problému těží. Nedostatek se ovšem netýká jenom písku, ale i jiných stavebních materiálů, například kamene či štěrku. Zkrátka a dobře – nerostné suroviny vhodné ke stavebnictví se v následujících desetiletích stanou pro svět obecně velkým problémem.
Více lomů? Recyklace?
Podívejme se detailně na situaci u nás. Podle zprávy Surovinové zdroje České republiky, zpracované Českou geologickou službou v roce 2021, je již teď zřejmé, že stávající ložiska nebudou schopna pokrýt potřebu přírodního kameniva k zabezpečení všech plánovaných staveb. "Do deseti let skončí 50 až 60 procent z 204 aktivně činných kamenolomů a zhruba 60 až 70 procent ze 149 aktivně činných pískoven," píše se ve zprávě. Podle dokumentu České geologické služby také už dnes není neobvyklé, že se některé druhy kameniva přepravují na vzdálenost přes 100 kilometrů, což je neekologické a neekonomické. Zpráva tak vidí – zjednodušeně řečeno – řešení v tom, že se rozšíří těžba a maximální využití stávajících ložisek, omezí se byrokratické překážky i procedury a o tématu nedostatku surovin se začne vést veřejná diskuse, takže se problém dostane do obecnějšího povědomí: otevírat nové lomy je totiž za nynější situace obtížné, protože lidé v sousedství jsou často proti těžbě, především kamene, neboť to mění ráz krajiny. "Předpokládám, že bude muset padnout rozhodnutí, kdy a kde se nové lomy a pískovny otevřou, protože recyklátu nebude dostatek. Odstraňuje se méně staveb, než se staví," říká ředitel výzkumu a inovací v Univerzitním centru energeticky efektivních budov ČVUT (UCEEB ČVUT) Antonín Lupíšek: ten přitom jinak recyklované materiály ve stavebnictví podporuje. Hnutí DUHA vypracovalo už v roce 2000 na téma recyklace stavebních materiálů studii s názvem Potenciál alternativ k těžbě stavebního kamene, štěrkopísků a vápenců v České republice. Tato ekologická organizace spolu s dalšími, například s Institutem cirkulární ekonomiky (INCIEN), vidí budoucnost právě zde, tedy v úspornějším zacházení se stavebními odpady. A také v "cirkularitě a recyklaci", což zhruba řečeno znamená, že se surovina po prvním použití znovu použije jinak. Důležité je ovšem podle těchto organizací také hledání cest, jak objem použitých surovin ve stavebnictví snižovat. Institut cirkulární ekonomiky se ve své studii odvolává na odhady Asociace pro rozvoj recyklace stavebních materiálů v ČR (ASRM). Nynější situace je podle ní nepříznivá: i při nejvyšší potenciální míře využití betonového a cihelného odpadu jako plniva do "nového" betonu (30 až 50 procent nebo 1,5 až 2,5 mil. tun) by se dnes nahradilo jen deset až patnáct procent současné roční spotřeby přírodních kameniv ve výrobě betonu v Česku. "Z toho vyplývá, že stávající stavební fond a ten, který se vybuduje v dalších letech, bude tvořit důležitou ‚materiálovou banku‘ pro klimaticky neutrální a cirkulární stavebnictví budoucnosti," píší experti INCIEN. Přimlouvají se také za to, aby ve stavebnictví převážila snaha o maximální snižování spotřeby primárních stavebních materiálů. Toho lze docílit přizpůsobením nebo rekonstrukcí stávajících budov a prodloužením jejich životnosti. Zároveň by pak mělo být možné konstrukce, komponenty a materiály ze staveb, které už dosloužily, opětovně použít. Což jde proti dnes obvyklému postupu, že se budovy na konci životnosti demolují, takže se snižuje kvalita a využitelnost materiálů nebo možnosti jejich skladování. "Je proto klíčové postupně zavádět do praxe i v dnešních stavebních projektech (ať už jde o novostavby, nebo rekonstrukce) principy a řešení pro přechod na budoucí stavební fond, který je maximálně přizpůsobivý, modernizovatelný a opětovně využitelný," shrnuje zpráva.
R-beton
Některé dosud používané stavební materiály lze nahradit dřevem (o budovách ze dřeva píšeme v článku na následujících stránkách). Do popředí se nicméně dostanou i recykláty, zejména betonové – ostatně beton v sobě mívají i takzvané stále populárnější hybridní dřevostavby, kdy jsou nosné konstrukce z betonu a ty nenosné ze dřeva. Demoliční firmy a stavebníci budou také čím dál více motivováni, aby materiál zbytečně nevyhazovali, takže ho na trhu přibyde. S tím už dnes počítá například firma Red-Beton. "Po mnoha letech výzkumu a vývoje se nám povedlo dotáhnout udržitelný r-beton z recyklovaného kameniva ze stavebně-demoličního odpadu až do komerční výroby stavebních materiálů a hmot a máme na to patent," říká zástupce firmy Red-Beton Zdeněk Starý. "Zájemcům poskytujeme licenci na naši inovativní technologii," dodává s tím, že firma má třetím rokem díky sesterské společnosti Thermoservis i vlastní betonárnu. K tomu, aby mohli vyrobit recyklovaný produkt, potřebují nicméně ve firmě bezvadně separovanou stavební suť – a právě to může být problém. Zatím se totiž běžně neprovádí takzvaný předdemoliční audit a následně selektivní demolice, která by usnadnila oddělení materiálů. "Ale snažíme se firmy vychovávat. Vysvětlujeme jim například, že ukládat suť stojí peníze, ale když přivezou už tu vytříděnou, zaplatí daleko menší částku. Suť nemůže obsahovat sádrokarton, dřevo, plasty, jednoduše vše, co plave, tam nepatří," vysvětluje Zdeněk Starý z Red-Betonu. Ostatní věci včetně třeba kachlíčků je firma schopná zpracovat a znovu použít, problémem nicméně začíná být zateplení z polystyrenu, pokud se dostane do stavebně-demoličních odpadů. "Na základě naší podnikové normy můžeme z našich materiálů postavit klidně celý dům. Aktuální oficiální legislativa hovoří o maximálně 50 procentech recyklátu. My jsme schopni jít až na sto procent," dodává Zdeněk Starý. V Red-Betonu přitom umějí z recyklátu udělat i materiál pro silniční stavebnictví, opěrné zdi, základy staveb i nosné konstrukce. Zdeněk Starý vyzdvihuje, že je nezbytné naučit s materiálem pracovat také projektanty a statiky, protože recyklát, tedy r-beton, má "nižší modul pružnosti". V běhu jsou tak dnes zhruba desítky projektů většinou v okruhu padesáti až sedmdesáti kilometrů kolem Brna, kde firma Red-Beton sídlí. Jde například o projekt Akademie věd v Brně Na Poříčí. Příkladem je použití r-betonu v projektech jako Trikaya Brno nová čtvrť Pod Hády, Multifunkční Aréna Brno, Průmyslová hala Sokolnice nebo rodinné domy Velatice. "Hraje to ekologicky i ekonomicky. Kubík našeho betonu vychází o deset až patnáct procent levněji než ten přírodní," říká Starý. S recyklovaným betonem má zkušenosti i Skanska. Nazývá ho rebetong: vyrábí se na základě společného výzkumu společností Skanska, Skanska Transbeton a ERC-TECH – uvádí firma v informačním letáku. Beton z recyklovaného kameniva vyrábí v Česku i firma Cemex. Podle Antonína Lupíška z ČVUT bude nicméně nezbytné nejen upravit stávající normy pro recyklované materiály, ale také změnit další zákony a předpisy: běžná stavební firma totiž nemůže nakládat se stavebním odpadem, musí k tomu mít speciální oprávnění, což je brzda pro malé stavební firmy.
Motorem banky?
Podpora recyklace, tedy používání již jednou použitých materiálů, ve stavebnictví patrně přijde i ze strany bank. Finanční instituce totiž čím dál tím více zajímá, zda jsou projekty, na které posílají peníze, dostatečně zelené, šetrné k životnímu prostředí, k planetě a produkci uhlíkové stopy. A právě stavebnictví představuje velký zdroj skleníkového oxidu uhličitého, a to mimo jiné právě kvůli těžbě a výrobě nových stavebních materiálů. Pohled na konkrétní čísla je následující: Podle platformy Fakta o klimatu a dat z roku 2021 zodpovídají v Česku samotné budovy – jejich provoz, topení a svícení – za téměř deset procent celkových emisí oxidu uhličitého. Dalších pět procent pak ovšem tvoří výroba cementu a jiných minerálů. A ocel a jiné kovy zase zodpovídají za více než sedm procent emisí skleníkových plynů, což se vyjadřuje jako "CO2eq": jde o ekvivalent oxidu uhličitého. V úsporách, respektive snižování uhlíkové stopy v tomto sektoru se tudíž bankám otevírá značný prostor. Motivuje je mimo jiné jeden z přístupů definovaných evropskou regulací, takzvaná taxonomie, podle které se vyjadřuje "udržitelnost investic", jež se primárně zaměřuje na ochranu klimatu a životního prostředí a měla by pomoci dovést evropskou ekonomiku ke klimatické neutralitě. Ta spočívá v tom, že se do atmosféry bude vypouštět pouze tolik skleníkových plynů, kolik jich může příroda, tedy lesy, oceány a půda, absorbovat. Nejasností kolem taxonomie je celá řada, nicméně už nyní je zřejmé, že na peníze dosáhnou snáze projekty, které budou energeticky úsporné, budou mít nižší uhlíkovou stopu – a také typicky ty, které budou využívat lokální materiály nebo materiály, při jejichž výrobě vzniklo méně emisí. "Letos jsme iniciovali nebo se podíleli na několika důležitých dokumentech, které pomáhají vyjasnit, co znamená ‚zelené‘, tedy šetrné, z pohledu environmentální udržitelnosti," vysvětluje František Bouc z tiskového oddělení České spořitelny. Antonín Lupíšek z ČVUT připomíná, že průkaz energetické náročnosti budov bude vzhledem k evropským předpisům relativně brzy požadovat vyčíslování uhlíkové stopy v životním cyklu budovy, od postavení až po zbourání. "Diskuse se vede o tom, jestli požadavek bude platit pro všechny budovy bez výjimky, nebo jen větší projekty. Mám ale trochu obavu, že některé věci se dějí příliš rychle. Výklad taxonomie není jednoznačný, dělá se to za běhu," myslí si Lupíšek.
Různorodost
Nedostatek nově vytěžených surovin a snaha o snižování uhlíkové stopy nicméně u nás podle expertů nepovedou k tomu, že by vyhrálo třeba jen dřevo. V našich středoevropských klimatických podmínkách se patrně nadále budou domy stavět z vícero materiálů – na čemž se shodují Antonín Lupíšek z ČVUT i Zdeněk Starý z firmy Red-Beton. "Asi nepovezu na horské středisko beton, protože doprava je neekologická a náklady enormní. Je lepší to postavit ze dřeva. Ze dřeva zase nepostavím stavbu o výšce padesát nebo 100 metrů, podle zatím platné legislativy to nemůže být ani 30 metrů. Z betonu nepostavím tisíc metrů vysoký mrakodrap, to musí být ocelová konstrukce," vysvětluje Starý, podle kterého převládnou hybridní konstrukce, ze dřeva, oceli a betonu. "Využijí výhod jako lehkost dřeva, pevnost a štíhlost oceli i požární odolnost a útlum vibrací betonu. Všechny složky budou ekologické, recyklovaná ocel, udržitelné dřevo, beton z recyklátu," shrnuje svou vizi.