Posloucháte Leonardo Plus na Českém rozhlase Plus a v něm spolu s prof. Zuzanou Peškovou, architektkou a proděkankou Fakulty stavební ČVUT v Praze řešíme otázku stavebních materiálů v minulosti i v budoucnosti. Stále jsme v centru Prahy, teď se nacházíme na nádvoří Slovanského domu v Praze Na Příkopech, ale přišly jsme sem hlavně proto, že tady vidíme použití těch rozličných materiálů v průběhu staletí.
Zuzana Pešková, FSv ČVUT
Je to tak. Jsme tady ve dvoře a možná tady dvorní fasády nebo dvorní průčelí jsou z hlediska použití materiálu i někdy zajímavější než ty zdobené vnější, takové ty načančané, ty velmi intenzivně architektonizované. Takže z jedné strany tady vidíme už nové fasády, lehké obvodové pláště, sendvičové konstrukce, keramické obklady a ze strany druhé vidíme klasické omítané zděné stěny, byť už třeba s většími okenními otvory tak, aby byl větší komfort prosklení v bytech, které jsou právě sem do dvora orientované.
Redaktorka ČRo
My už jsme se tady dotkly několika zásadních materiálů, které by měly úplně změnit budoucnost stavebnictví. Mluvily jsme o průhledném dřevě, mluvily jsme o tom samoregeneračním betonu, do kterého se dávají kapsle s bakteriemi, které tam vylepšují vnitřní prostředí, aby beton příliš nepraskal. Bavily jsme se také o průhledném hliníku, zmiňovali jsme se už také o tekuté žule. Co vy považujete za ty zásadní materiály na stavění v budoucnosti? Já bych se potom ráda dostala i k nějakým ekologickým hlediskům a k takovým starodávným materiálům, ale to si necháme až na potom. Takže pojďme teď k tomu, co vy považujete za převratné.
Zuzana Pešková, FSv ČVUT
V zásadě, kdybysme si měly říct, co jsou vlastnosti materiálů budoucnosti, tak by to měla být určitě odolnost, udržitelnost a chytrá technologie. Takže tady ta trojice je to, co se snaží najít vědci na nejrůznějších pracovištích, materiálových laboratořích, odvětví, které se velmi dynamicky rozvíjí a umí nádherně kouzlit. My se hodně bavíme o betonu. Dneska třeba výztuží do betonu může být jako nový materiál grafen, který je i sám o sobě nesmírně krásný, je to vlastně černá hmota, tyč, která se dá použít do betonu jako výztuž, dala by se používat i samostatně, protože opravdu je esteticky velmi hezká. Stejně tak jako různé další chytré materiály, které mají v sobě dokonce integrované senzory a mohou měnit barevnost, ať už třeba zmiňovaného betonu, anebo i skla s tím, že mění barvu nebo mění průhlednost podle toho, jak je třeba reagovat na sluneční světlo. Nemusí to být vždy mechanické stínicí prvky, se kterými se pracuje.
Redaktorka ČRo
Mimochodem, když jste u toho betonu, co je to pružný nebo ohebný beon, na ten jsem také častokrát narážela, když jsem hledala v těch materiálech?
Zuzana Pešková, FSv ČVUT
To je další beton, který je vylepšovaný tak, aby měl lepší parametry z hlediska právě té elasticity, to znamená ohybnosti, pružnosti a nepraskal zase tolik. Protože praskliny v betonu jsou opravdu klíčovým problémem, se kterým se betonáři snaží vypořádat. Ale když jsme u betonu, tak určitou technologií jsou vláknobetony, což je taky už záležitost, se kterou se dá docela dobře pracovat a která funguje. Když už se zmiňuji o vláknech, tak uhlíková vlákna jsou určitě technologií, která má svůj potenciál ve stavebnictví. My jsme se už dříve bavily o 3D tisku.
Redaktorka ČRo
No a na ten jsem právě chtěla narazit. Když jsme kráčely k vaší Alma Mater, vy tam máte lavičky a stolečky, tím myslím, venkovní lavičky udělané V3 D tiskárně. Mně to přišlo velmi zábavné. Tehdy se hodně mluvilo o tom, že z 3D tiskárny lze vytvořit celý dům. Vy jste říkala, že byste byla opatrná tady v těch úvahách, tak jak to tedy je s 3D tiskem?
Zuzana Pešková, FSv ČVUT
3D tisk je určitě technologie, která je dále rozvíjená, pracuje se s ní. Samozřejmě má ještě pořád své limity. 3D tiskárna nanáší vždycky vrstvu a ta vrstva musí pomalu tuhnout, aby mohla být nanešená ta druhá. Tuhnutí nesmí být moc rychlé, moc pomalé, takže technologie toho procesu je samozřejmě gró úspěchu. Pokud se to povede, tak se rozšíří relativně rychle. Pokud si najde ta správná receptura, tak je to jako v kuchyni. Fungující recept, ať už na beton nebo na jiný kompozitní materiál, se začne používat a rozšíří.
Redaktorka ČRo
Chce to vychytat ty mušky. A mezitím, co budeme přemýšlet o vychytávání, se posuneme na další místo v centru Prahy, a tam si ukážeme další zajímavé příklady. Byť to tak nevypadá, tak jsme teď úplně jinde, než jsme byli před chvílí, teď se nacházíme v Celetné ulici, jsme vlastně na takovém rozhraní vstupu do Ovocného trhu a stojíme před domem U Černé Matky Boží. Já mám tady ten dům velmi ráda, protože ten dům je jediný kubistický, skutečně čistě kubistický, včetně toho interiéru, u nás. Vy jste říkala, že se tady musíme zastavit kvůli tomu, abychom si také ukázaly, že nejenom úplně těmi moderními trendy je řízeno současné stavebnictví, ale že existují takové jakoby pokusy o nostalgické návraty do minulosti, či jak bychom to mohli nazvat?
Zuzana Pešková, FSv ČVUT
Může se říkat pokusy o nostalgické návraty do minulosti, protože móda se nám vrací v určitých vlnách. Krásným příkladem je antické tvarosloví, které se nám vrací v renesanci a potom v klasicistním stylu devatenáctého století. A koneckonců i třeba v devadesátých letech tvorbě Ricarda Boufilla. Kupodivu se nám vrací už i ten kubismus a určité prvky kubismu se objevují třeba v ostění současných objektů, které také pracuje s určitým zkosením, se světlem, jakým způsobem dostaneme světlo, jednak v hraní na fasádě, ve hře světla a stínů, ale i v tom, jak dostaneme světlo do interiéru. Takže vždycky tam nějaká ta paralela je. A Adolf Los řekl, že ornament je zločin. Tak v současné architektuře už ta zločinnost je trošku prominutá a zase některé zdobné prvky se nám zpátky vrací. Pan Doc. Dalibor Hlaváček, děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze, napsal článek o možnosti využití ornamentu, betonových konstrukcích a prvcích a končí tím, že ornament už není zločin, protože ho používají významní a uznávaní architekti.
Redaktorka ČRo
Říká Zuzana Pešková, naše dnešní průvodkyně světem budoucích stavebních materiálů a také našich budoucích obydlí. No, ale my se pořád pohybujeme po velkoměstě, takže je čas nahlédnout také na venkov a do menších měst a říci si, jaké stavební materiály a také jaké stavebnické chutě vévodí a budou vévodit právě tam.Teď jsme se, milí posluchači, ocitly na Havelském tržišti, protože nám to tržiště trošku evokuje venkovské prostředí, jelikož je tady spousta stánků i s produkty vypěstovanými na venkově. My jsme si říkaly už na začátku, že dřív našim předkům stačilo používat hlínu, dřevo, slámu, to byly de facto jejich veškeré stavební materiály. Jak to vypadá s venkovským stavěním dnes? Jaké jsou chutě těch stavebníků? Nebo vracejí se k těm klasickým materiálům nebo i venkov bude vypadat jako taková zmenšenina města?
Zuzana Pešková, FSv ČVUT
Tak určitě je tady takový návrat materiálů, které jsou do určité míry ekologické a udržitelné, dobře recyklovatelné, což je právě třeba sláma. Takže slaměné bloky z hlediska izolací, ale i stavění jsou materiálem, který se používá a který se testuje, byť má samozřejmě své limity. Ale když už jsme tady na trzích, tak říká se, že farmářské potraviny jsou potraviny bio. My máme i bio stavební materiály a ekologické kompozity, které se dají dávat do stavebních materiálů a jsou to třeba biocihly, které mohou být buďto z bakterií, anebo i hub.
Redaktorka ČRo
Vidíte, na mycelium jsem se také chtěla zeptat, domy z hub, z mycelia. Budou někdy nebo je to opět takový výkřik fantaskní, který vlastně není úplně realizovatelný?
Zuzana Pešková, FSv ČVUT
Teď bychom měly uvést na pravou míru, aby si posluchači nemysleli, že domy z hub budou jako takové ty šmoulí domečky, že nám vyroste houba a my otevřeme dveře a budeme bydlet uvnitř té houby. To určitě ne. Spíš jde o to, že mycelium je materiál, který rychle roste a dokáže se rozložit a pokud se stabilizuje, tak, aby nedegradoval a nedocházelo k dalším rozrůstáním či plísním, tak se dá využít v takové jakoby cihelné podobě. Máme pokusy s použitím různých materiálů na bázi mycelia v interiéru a je to zase jedna z technologií, která se testuje a která má velký potenciál k tomu, aby se rozvíjela dál a stala se jedním z možných stavebních materiálů budoucnosti.
Redaktorka ČRo
Mycelium ovšem není jediný biologický materiál, o kterém jsme si slíbily, že se zmíníme. Mně ještě pořád vrtá v hlavě biouhel, protože biouhel je samozřejmě velmi důležitý na zahrádce. Ale mě by velmi zajímalo, jak se s ním dá pracovat jako se stavebním materiálem. Já jsem se dočetla, že jeden z berlínských startupů, měla bych říct asi i ten název pro pořádek, Made of Air, jako vyrobeno ze vzduchu, vyvinul speciální netoxický bioplast právě z hnědého biouhlí, z lesního a zemědělského odpadu. Ten samozřejmě zachycuje uhlík a lze ho použít pro všemožné stavební účely, od fasád budov, přes nábytek až po stavbu interiéru a dopravní infrastrukturu. Co si myslíte o tomto materiálu? Protože on je rozložitelný, skládá se z 90 % z uhlíku a je schopen absorbovat CO2 z atmosféry, přitom je sám o sobě uhlíkově negativní, má nulovou uhlíkovou stopu. To bude materiál budoucnosti?
Zuzana Pešková, FSv ČVUT
I to je jeden z potencionálních materiálů budoucnosti, zejména pro obklady staveb, anebo i interiérové prvky. Zajímavé je to, že ten materiál je černý, což zase z hlediska obkládání objektu a energetické efektivity není ale úplně ideální barva. Takže máme třeba i materiály, které jsou založené na tom, že jsou nejbližší na celém světě, kam zatím bílou můžeme posunout. Protože všichni víme, že bílá a černá neexistuje, jde jenom o jeden z odstínů šedi. A pokud si vzpomínáte na některé z našich předchozích povídání, kde jsme se zmiňovaly, že černá barva není ideální právě z hlediska přehřívání staveb, tak materiál, který je čistě černý, což ten uhlíkový obklad je, může do jisté míry limitovat.
Redaktorka ČRo
Mimochodem s těmi černými taškami na střeše nebo vůbec černými obkladovými materiály, o těch už jsme se zmiňovaly, tak asi každý, kdo chce stavět, by si měl pamatovat, že černá taška na střechu nepatří. Obzvlášť v době globální změny klimatu s těmi extrémními výkyvy teplot. Proč se s nimi vlastně vůbec začalo?
Zuzana Pešková, FSv ČVUT
Tak možná trochu střelby do vlastních řad. Architekti milují černou a říká se, že kdyby existovala temnější barva než černá, tak budou používat i tu. Ale je to určitá módnost, možná taková rebelie vůči tradičním červeným střechám. Byl to určitý trend, možná víc převládající formou než svou funkčností, a jak se ukazuje, tak to není úplně cesta, která by zejména pro podkrovní prostory byla dobrá. Mimochodem, jak jste zmiňovala vlastně ty změny klimatu jako takové, tak to je jedno z hledisek, se kterým se budeme muset vypořádat z hlediska jakéhokoliv moderního bydlení a i moderního stavění. Protože my se setkáváme s povodněmi, nově v našich končinách s tornády, a je velmi pravděpodobné, že tady ty jevy se začnou pomalu, ale jistě víc a víc opakovat. Takže i hledisko toho, jak naše stavby budou vzdorovat právě takovýmhle zkouškám, extrémním zkouškám, je hledisko toho, jak se bude stavět v budoucnosti a nejenom jaké materiály, ale jaké konstrukce a jaké stavební principy se budou uplatňovat.
Redaktorka ČRo
Pravila Zuzana Pešková, s níž dnes probíráme stavební materiály budoucnosti. No a úplné finále zažijeme ve velmi netradiční budově, kterou navštívíme úplně nakonec. A budete možná, milí posluchači, překvapeni, která budova to. Nacházíme se opravdu na netradičním místě. Jsme v České národní bance, v jejích útrobách. Nikoliv ovšem v úřadovnách, ale ve velmi zajímavé pasáži, která propojuje ulici Na Příkopech se vstupem na Senovážné náměstí. A došly jsme sem proto, že ta pasáž je plná neuvěřitelně zajímavých prvků, které byť jsou tady už několik desítek let, tak by obstály bez uzardění, možná i v budoucnosti. Je to tak.
Zuzana Pešková, FSv ČVUT
Dalo by se říct, že určitě. Protože Česká národní banka je budova, která se musela honosit tím, že na to má a že má i na nové technologie. Takže i po 100 letech můžeme obdivovat krásné klenby ze skleněných tvarovek, které jsou průsvitné a které ve své podstatě této pasáži propůjčují takové měkké světlo, stejně tak jako výkladce, které lemují tady tu pasáž a velké plochy skla nebo dlažbu, která je skládaná z takových malých částí protiskluzných, ale zejména také nádherné žulové obklady, což teda není úplně materiál budoucnosti, ale i jako kámen jako jeden z tradičních materiálů, který má krásnou kresbu, nezaměnitelnou kresbu, tak si troufám říct, že bude materiálem budoucnosti nebo aspoň něčím, co budeme chtít v budoucnosti napodobovat nějakým naším umělým kompozitním řešením.
Redaktorka ČRo
Co keramická dlažba? Keramika jako materiál do budoucna? Slyšela jsem o hydrokeramice. Jje keramika ten materiál, který budeme mnohem víc používat? Ono se od něj upustilo, zvláště třeba při stavbách domů, protože já si vzpomínám, že ještě v minulém století i v interiérech běžných rodinných domů se dalo najít velmi mnoho keramických podlah vyskládaných přesně jako tady tato mozaika. Poté se to znelíbilo, všichni se toho zbavovali, nahradili to plovoucí podlahy. Tak teď mají zase všichni tendenci se zbavovat plovoucích podlah. Jak je to jsou keramikou coby zajímavým materiálem?
Zuzana Pešková, FSv ČVUT
My jsme od začátku říkaly, že hlína je jeden z těch tradičních materiálů používaných všude a keramika ve své podstatě není nic jiného než použití hlíny. Takže já si myslím, že i tento materiál má velký potenciál a vrací se nám zpátky i v tvarovkách na fasády moderních administrativních objektů, jak jsme viděly koneckonců i na nádvoří Slovanského domu. Takže já bych to nezatracovala. Stejně jako jsme si říkaly, že jsou určité tendence v módnosti architektury, tak ty tendence jsou i v použití jednotlivých materiálů. A určité se vracejí pořád dokola, protože ať chceme nebo ne, tak ten materiál nemá jenom parametry toho, jak technicky je zvládnutý, jestli je těžký nebo lehký, jaké jsou jeho akustické, tepelně technické vlastnosti, ale zejména to, jak se na něm cítíme my lidé, co to znamená, když se toho materiálu dotkneme. Proto si myslím, že třeba tradiční kámen nemůže být nikdy něčím jiným nahrazen, protože dotyk přírody, toho, že cítíme takovéto spojení s tím, jak to všechno vznikalo, kolik energie muselo být vloženo do vzniku takovéhle hmoty, je pro nás důležité. A jsou materiály, které jsou pocitově studené, které jsou pocitově teplé a člověk nevnímá ten materiál jenom z hlediska vizuálu, ale i z hlediska toho, jakým způsobem ho dokáže cítit, co v něm vyvolává, jak pocitově všechno kolem nás působí a formuje nás dohromady. Takže materiál je něco, z čeho architekturu tvoříme a co dává člověku pocit toho, že se někde cítí třeba bezpečně nebo nebezpečně, že se někde cítí intimně, někde naopak, že si musí na něco zvykat a případně něco přetvářet.
Redaktorka ČRo
Vy jste se dotkla toho, že bylo stavění ovlivněno určitou m=odností nebo trendy. Já jsem mluvila s jedním známým, který pracuje jako stavebník, a říkal mi, že jednu dobu byl trend postavit dům jako stavebnici. On mi říkal, že by už vůbec nepoužívali ty klasické stavební materiály jako beton, že by pracovali s maltou, ale že jim prostě přivezou vždycky nějaké bloky, oni je určitými lepidly slepí a že dům je poté funkční, a že to bylo velmi vyhledávané. Pak se ale ukázalo, že nikdo nekontroluje používaná lepidla, ani spojovací materiály, které mohou být do určité míry toxické. Takže mohou být trendem domy jako stavebnice nebo je to zase jenom nějaká módní vlna, která odplyne? Jak budou vypadat domy v budoucnu? A teď to nemyslím jenom, co se týká použití stavebního materiálu. Ale vůbec my už jsme se bavily o těch hlediscích, že musíme započítat do našich myšlenek o tom, jak bude vypadat náš dům i úvahy o následcích globální změny klimatu. Ale zároveň je tam určité estetické hledisko, to, co my považujeme za hezké, co považujeme za intimní, co považujeme za útulné, zároveň jsme tady atakováni tím nástupem moderních technologií, smart technologií. Tak dokázala byste specifikovat, jak budou vypadat domy třeba v roce 2050? Co budou lidé chtít? Nebo v roce 2030, ať nechodíme tak daleko.
Zuzana Pešková, FSv ČVUT
Dají se odhadnout určité trendy, které se mohou pozorovat v tom, co už se objevuje v současné architektuře. Jedním z takových trendů je trend určité modularity a flexibility. Je to jednoduché, každá rodina se vyvíjí, roste zase zmenšuje, má určitou dynamiku. Většinou lidé si staví optimisticky domy, když jsou děti malé s tím, že to je dům pro rodinu s malými dětmi. Ale to, že děti jsou malé, trvá pár let a za pár let už mají tendenci zase dům opustit, hledat si svoje vlastní bydlení. Už není takový ten trend toho, že by rodiny žily úplně pospolu nebo aspoň chtějí žít třeba odděleným způsobem, aby fungovaly pod tou jednou střechou, případně i třeba využít částečného pronájmu toho objektu. Takže skládání takových jakoby modulů buněk, které by flexibilně mohly být přidávány nebo ubírány tak, jak se mění podmínky života obyvatel, tak to je jedna z cest, které jsou i docela testovány v rámci architektonických návrhů a které by mohly ukazovat určitý směr k budoucnosti. No a samozřejmě další nutnou podmínkou je nástup nových technologií, Smart Technologií. Už dnes máme byty, které jsou vybaveny inteligentními systémy, kde máme propojení na většinou naše chytré telefony.
Redaktorka ČRo
Takže vám ten dům zatopí, než přijedete domů, takže vám ten dům naopak zacloní žaluziemi okna, aby v něm nebylo moc horko. No, je to sice pohodlné, ale je toto cesta? Není to spíš nebezpečné? Aby nás ty technologie potom nepřeválcovaly, abychom se nestali vězni ve vlastních domech. Jak už o tom koneckonců bylo natočeno pár filmů.
Zuzana Pešková, FSv ČVUT
Také jsem si vzpomněla na ten film. Zřejmě ten samý, kdy dům přestal sloužit, ale stal se pánem svých majitelů. To je samozřejmě určité scifi, vždycky ta technologie nám slouží v té míře, jak jí umožníme a určitě je to něco, co k současnému světu patří. Protože ty možnosti máme a pokud je máme, tak se snažíme je využít. Kde budou limity, jak se to bude vyvíjet,to je zase další záležitost. Nicméně u nás na fakultě máme celý studijní program, který se jmenuje Inteligentní budovy, který spojuje znalosti stavařů, elektrotechniků a strojařů. Protože moderní dům už začíná být z hlediska toho vnitřního fungování velmi chytrým strojem.
Redaktorka ČRo
My se tady dnes bavíme převážně o stavebních materiálech a nových technologiích. Ale možná, že bychom si měly také říci, jak budou vypadat města, případně venkovská sídla budoucnosti. Tak to, že se bude stavět jinak, je určitě promění, ale jaká bude ta proměna?
Zuzana Pešková, FSv ČVUT
Mluví se třeba o vertikálních městech. Protože už my teďka máme relativně hodně velkou zastavěnost. Když si vezmeme plochu rodinných domků, plochu, na které žije jedna rodina, a předpokládá se, že lidstva bude ještě přibývat, tak je jediná efektivní cesta, hnát výstavbu do výšky. Ale s tím je potřeba řešit i zeleň, komunikace, světlo, vůbec propojení takového vertikálního města, protože asi by bylo těžké pořád sjíždět nahoru a dolů.
Redaktorka ČRo
A navíc v tom městě bude asi taky docela tma díky té výšce. Každý, kdo si to chce představit, si může vzpomenout na film Pátý element s Brucem Willisem, kde přesně jako v takovýchto vertikálních městech se žilo a v takových maličkých bytech, kde se všechno vyklápělo, zasouvalo, tak to je tedy ta budoucnost? Možná, že je dobře, že ji nezažijeme.
Zuzana Pešková, FSv ČVUT
Na sociálních sítích jsou velmi oblíbená právě taková videa nebo vizualizace, zařizování velmi malých prostor někdy působí komicky. Někdy je to docela zajímavý nápad z hlediska té modularity. Ale mě možná víc zajímá ten efekt, jak pracovat se zelení, protože my lidé zeleň nějak ke svému životu stále ještě potřebujeme a ten kontext s rostlinami nám dělá dobře a přináší nám radost. A třeba v těch výškových stavbách se velmi často objevují koncepty vertikálních zahrad, vertikálních farem, které pěstují potraviny pro obyvatele té výškové budovy. Takže naštěstí i tento efekt, i toto spojení s přírodou v rámci té vertikalizace se nám objevuje a nějakým způsobem pořád hraje roli.
Redaktorka ČRo
Uvidíme. Škoda, že se tady nemůžeme sejít v roce 2050 a říci si, do jaké míry se veškeré ty vize naplnily, do jaké ne, kdoví. Já moc děkuji naší dnešní průvodkyni prof. Zuzaně Peškové, proděkance Fakulty stavební Českého Vysokého učení technického, na slyšenou.