O novou podobu zátěžového koše projevil zájem Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR) společně s Technickou správou komunikací (TSK) již předminulou zimu. Matěj Nedvěd návrh zpracoval během zimního semestru 2022, na procesu se podílely IPR, TSK a Experimentální centrum Fakulty stavební ČVUT, kde prototyp kompletně vznikal. "Využili jsme zde jak předešlé zkušenosti z návrhu vysoce odolných ochranných košů, tak i kompozitní materiál na bázi silikátu, který vhodně kombinuje jak potřebnou odolnost, tak schopnost zachytit jemnou strukturu designového návrhu na svém povrchu," říkají Michal Mára a Přemysl Kheml z Experimentálního centra. Koncept Matěje Nedvěda má volně navázat na stávající řadu originálního pražského mobiliáře, jejíž základ vzešel ze soutěže, ve které v roce 2017 zvítězilo studio Olgoj Chorchoj. "Koš by měl doplnit současnou řadu o odolnou a dostupnější variantu, která zatím v sadě chybí," říká Jan Kadlas z Kanceláře veřejného prostoru IPR Praha. Jak by podle vás měl vypadat praktický odpadkový koš? MATĚJ: Všechny jsou praktické, je to jen nádoba na odpadky. Měl by být co nejvíce trvanlivý, nenápadný a s jednoduchou údržbou.
Co vám u stávajících košů chybělo?
MATĚJ: V první řadě je důležité zmínit, že se jedná pouze o samostojné varianty s povrchem z vymývaného betonu, kterým se hledá náhrada. Chybí jim větší objem, malých betonových košů se ročně stovky musí obměnit kvůli vandalismu. Často jsou vidět v centru povalené, uštíplé či úplně rozbité. Také je cílem pokračovat ve strategii vizuálního sjednocení mobiliáře, nerozmělňovat a doplnit již nastavený směr. Oblázkový vymývaný beton někdy není úplně reprezentativní.
Zároveň jste si dělal rešerši odpadkových košů, kterou měl nejspíše k dispozici také IPR. Jak si Praha vede co do počtu a proč je potřeba nahrazovat odpadkové koše novým jednotným typem, který má třeba i více variant?
MATĚJ: Vlastní rešerši mám, i na cestách neustále zkoumám místní řešení. Čerpal jsem mimo jiné i z poznatků a požadavků IPRu, TSK a Pražských služeb. Například na webu IPRu je k dohledání veřejný dokument s názvem Pasport pražského mobiliáře, sloužící k zmapování současného stavu vybavenosti, ve kterém jsou detailně zdokumentovány jednotlivé typy košů s jejich výhodami a nevýhodami. Zároveň je u nich uvedeno i hodnocení a navrhovaná budoucnost (právě nalezení náhrady). Různých typů je ve zmíněném dokumentu celkem 72, je však možné, že existují i další, což vychází i z množství dostupného sortimentu a rozdílných prostředí, ve kterých se nachází. Sjednotit prvky má smysl i ekonomický, nemusí se poté naskladňovat desítky různých komponentů pro spolehlivou údržbu. Ne všude lze ale použít stejný typ. Proto má smysl mít v repertoáru více řešení.
A proč je podle vás důležité kultivovat veřejný prostor a daří se to Praze?
MATĚJ: Stoprocentně se to Praze daří, jsem rád, že máme instituce i osobnosti, které se přímo této problematice věnují. Sjednocený mobiliář, orientační systém, jednotné polepy Pražské integrované dopravy anebo i Manuál pro kultivovanou Prahu. Myslím, že je konečně vidět, že máme dobrý vkus, a je dobře, že se tyto iniciativy daří prosazovat. Prahu ročně navštíví přes 2 miliony turistů, skoro jednou tolik jako stálých obyvatel, a podoba ulic je dojem, který si domů odveze každý z nich. I zdánlivě banální předměty jsou pak součástí zážitku, ať už pozitivního, nebo negativního. O to víc to platí v historickém centru. Kde jinde kultivovat vkus lidí než ve veřejném prostoru.
Říkáte o svém navrženém koši, že je odolný. V čem se liší jeho odolnost proti vandalismu od ostatních košů?
MATĚJ: Odolávat musí jak vandalismu, tak i každodenní údržbě. Pracovníci pražských služeb mají při vývozu na starosti stovky košů denně, a tak na každý z nich mají jen pár vteřin. Na žádné jemné zacházení tu proto není prostor. V první řadě je to již u některých košů osvědčená polyethylenová vložka, která vydrží i tuhé mrazy a při manipulaci a hbitém vysypávání do popelářského auta je dostatečně pružná a nedeformuje se při nárazech jako vložky kovové. V jiných metropolích, občas i u nás, se tento problém např. řeší tak, že se vložka nevyndává, pouze vystýlá jednorázovým odpadkovým pytlem, a kov tak vydrží déle. Pařížské koše "Bagatelle" navržené studiem Wilmotte tento mezidíl – vložku třeba vůbec nemají, pouze odpadkový pytel. Je to sice především kvůli teroristickým útokům, aby bylo do obsahu košů vidět, ale prakticky jde o stejnou záležitost. Navržený nový koš poklopem zakrývá vložku, tudíž jsou možné obě varianty a zvenku není poznat rozdíl. Nerezové víko nepodléhá korozi a jednoduše se vyklápí jako víko popelnice. I při hrubším zacházení se vrátí na své místo. Jedním z důvodů, proč se betonové koše ničí, také je to, že nejsou přikotveny. Proto jsme nezapomněli ani na kotevní systém, který umožní koš fixovat, kde to půjde, a jednoduše demontovat v případě potřeby údržby. Kotva navíc sdílí stejný rozměr jako i jiné vybavení města. Vysoká hmotnost, ta by měla odradit od neautorizované manipulace. Na struktuře nedrží polepy a špatně se na ni píše. Na černé barvě také není poznat, čím vším si koš už prošel.
Jak jste postupoval při výrobě prototypu?
MATĚJ: Dík patří kolegům z Experimentálního centra Fakulty stavební ČVUT, se kterými jsme prototyp dali dohromady, ale i dalším, kteří se podíleli na součástkách formy. Prototypování takto velké věci se asi nikdy neobejde bez komplikací, ale stavební fakulta disponuje kvalifikovanými odborníky, kteří si s návrhem hravě poradili.
S jakými úskalími jste se při celém procesu potýkal?
MATĚJ: Nejkomplikovanější část je jednoznačně již zmíněná povrchová struktura. Přišli jsme ale na technologicky relativně dostupný způsob řešení, který umožňuje i výměnu reliéfu formy.
Prototyp je aktuálně vystaven na piazzettě Fakulty architektury ČVUT. Osvědčilo se testování nového koše? Jaké ohlasy se k vám dostaly?
MATĚJ: Testování je nutným krokem a jsem rád, že prototyp na fakultě zůstal. Hned v prvním týdnu se třeba ověřila teorie, na kterou jsem často dostával dotazy. Koš nemá stříšku a vložka nemá ani odtokový otvor, aby na zem nevytékaly odpadní tekutiny. Zdálo by se, že koš bude sbírat hodně dešťové vody, ale po celém dni vydatného deště se ukázalo, že množství vody, které spadne na jeho půdorysnou plochu, je srovnatelné s množstvím tekutin, které se při běžném provozu dovnitř dostanou jen z nedopitých nápojů. Také jsem si u některých detailů ověřil, zda fungují, či ne. Zpětná vazba byla zatím pozitivní.
Návrh odpadkových košů jste zpracoval během zimního semestru 2022. Co nového jste se při reálné zakázce naučil?
MATĚJ: Všechno. Je to velmi obohacující zkušenost, ať už na poli technickém a výrobním, ale i na poli spolupráce.
Máte v plánu do budoucna rozšiřovat pražský městský mobiliář o další produkty? Jste autorem také betonové dopravní zábrany, skončil návrh pouze prototypem?
MATĚJ: Pokud bude mít město zájem, rád přispěji do diskuse. Zmíněný Krtek je příklad mobiliáře, který se tolik neřeší – dočasné dopravní protiparkovací zábrany. Pokud se někde provádí zábor, používají se buď betonová dopravní svodidla, nebo plastové, vodou plněné červeno-bílé zábrany. Zmíněný návrh krtka je vtipnou alternativou, která může plnit stejnou funkci. Zatím zůstává u modelu v měřítku, licence je stále k mání.
A kdy váš výrobek budeme moci najít v ulicích Prahy?
MATĚJ: Celý proces je komplikovaný, myslím, že do něj stále může vstoupit řada neznámých, proto nedokážu říct přesné datum. Přesto doufám, že co nejdříve.
Jaký městský mobiliář je podle vás ve světě povedený?
MATĚJ: Samostojný koš Hinken od Thomase Bernstranda pro švédskou firmu Nola, pařížské autobusové zastávky Jcdecaux od Marca Aurela nebo dopravní ovce od Christopha Macheta ve městě Christchurch na Novém Zélandu, které mi sloužily i jako inspirace pro zmíněnou zábranu. Rád bych také vyzdvihl i nové pítko Fons od mmcité. V letních měsících jsou tyto vodní prvky naprosto nezbytné a zrovna v Praze na pítka narazíte velmi střídmě. Proto jsem rád, že se jim dostává adekvátní pozornosti i u nás.
Máte zkušenosti se studiem na UMPRUM v ateliéru Design nábytku a interiéru i produktového designu na ČVUT. Který z přístupů je vám bližší a v čem se liší?
MATĚJ: Obě jsou to odlišné školy, na každou z nich jsem přišel s jinými zkušenostmi a na jiný program, proto je obtížné porovnávat. UMPRUMka má jednoznačně lepší zázemí i multioborové prostředí. FA ČVUT má zase výhodu v tom, že studenti mohou každý semestr měnit ateliér podle zadání. Když tedy přesně neví, čemu by se rádi věnovali, můžou si vyzkoušet celou řadu přístupů.
Na jakých projektech aktuálně pracujete?
MATĚJ: Aktuálně pracuji v Cirque.menu. Mimo to připravujeme skvělou deskovku a také sériovou výrobu menších produktů, které mi dlouho leží na stole.