(Opakování rozhovoru z února 2024)
Lenka POPELOVÁ, historička architektury, Fakulta stavební České vysoké učení technické
--------------------
Dobrý den.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
--------------------
A architekt Pavel Směták. Dobré odpoledne i vám.
Pavel SMĚTÁK, historik architektury, ČVUT
--------------------
Dobré odpoledne.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
--------------------
Paní Popelová, vy jste společně s prof. Tomášem Schönbergerem z ČVUT autorkou stavebně historického průzkumu Kotvy. Co na
základě tohoto průzkumu se o Kotvě dá říct?
Lenka POPELOVÁ, historička architektury, Fakulta stavební České vysoké učení technické
--------------------
Tak dá se říci to, samozřejmě to shrnovalo, jak tu historii, která do té doby, ona je sice známá, ale nebyla zase třeba úplně do detailů
prozkoumána, protože když my jsme o té stavbě psali knížku již v roce 2018, vlastně nemohli jsme se dostat do archivu, takže byl
hodně zpřesněný i ten její historický vývoj, to možná pro posluchače není tak zajímavé, zajímavé na tom je to, že ona ve své době
oslňovala tím progresivním provozem, a to už vlastně dneska neplatí, byl to vlastně příklad excelentní stavby, nejenom teda z toho
funkčního hlediska, ale vlastně i té formy, ale vlastně, když si tu stavbu potom rozeberete do toho stavebního detailu, tak ona
vlastně nebyla zas tak kvalitní, tam vlastně byl problém, že my si myslíme, že když to vznikalo v souvislosti, nebo na té výstavbě se
podílela západní firma, takže ta stavba tím získala nějakou další kvalitu, ale vlastně tam se strašně kvalitovalo, vlastně ten západní
dodavatel a realizátor té stavby tlačil hrozně na termín a vlastně i na to, aby ta stavba byla levná, což je takový velký paradox téhle té
stavby a ta stavba na rozdíl třeba od jiných excelentních staveb, protože samozřejmě rozlišujeme, že jo, sídlištní výstavbu a stavby,
které byly preferované státem, což ta Kotva právě byla, tak vlastně ten výsledek byl docela takový jednoduchý, dá se říci, tam
opravdu byly použité celkem jednoduché materiály, tak obecně tenkrát se ty lehkovodové pláště ani moc neuměly udělat, takže to
nevykazovalo nějakou velkou kvalitu a dneska to ani neodpovídá nějakým nárokům, že jo, na tu stavební fyziku, ale nebyly tam
použité materiály, které třeba kolegové dělali tady, stavební historický průzkum nové scény, to je stavba, která je od začátku
dokonce plná různých zajímavých detailů, tak tady vlastně zábradlí jsou typová, dveře typové, vlastně i architektka Machoninová
potom tlačila na to, abysme vůbec dostaly nějaké kvalitnější materiály, jako obklady schodů, terasem, takže z tohle to hlediska třeba
pro mě ta stavba byla docela zklamáním a třeba i ten výtvarný detail tam nebyl tak obsazený, jako to bylo v jiných stavbách tohohle
toho spektra.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
--------------------
Pavle, když se člověk na Kotvu dívá zvenčí, tak jsou to vlastně takové dva zvláštní pohledy, zepředu, z toho hlavního vchodu, je to
vlastně poměrně impozantní stavba, ale když člověk jde zezadu, tak má pocit, že opravdu tam přistálo ve Starém Městě něco, co
tam nějak úplně neladí.
Pavel SMĚTÁK, historik architektury, ČVUT
--------------------
Tam je potřeba uvědomit si to, že každá stavba, stavba, která vznikne ze soutěže nebo i jiným zadání, vznikne na základě nějakého
zadání a tady v tom případě tam byl opravdu ten obrovský objem, který tehdy Prior zadal a společně s hlavním architektem
rozhodli, že se vlastně ten hlavní obchodní dům pražský umístí do této bývalé proluky. A architektům se podařilo ten obrovský
objem načlenit tím známým půdorysním fórem, to, že vlastně ten dům rozdrobili do těch 6 uhelných modulů. A dalším důvodem,
který, díky kterému vlastně vyhráli tehdy veřejnou soutěž, byl, byl i ten zvolený konstrukční systém, vlastně přišli s takovým
inovativním řešením těch centrálních podpor a díky tomu, díky těm paprsčitým náběhům, tak se jim povedlo vlastně snížit
konstrukční výšku a oproti konkurentům tam umístili vlastně o jedno celé podlaží navíc, takže to byl ten hlavní důvod vlastně, proč
vyhráli. No, a ty plné fasády, to je něco, co k typologii toho plnosortimentálního obchodního domu patří, protože je tam prostě
požadavek na univerzální půdorys, aby vlastně se dal ten půdorys zařídit volně a dal se proměňovat podle toho, podle potřeb těch
jednotlivých oddělení, takže Prioru samozřejmě vyhovovaly plné fasády, to, že jsou tam prosklené plochy směrem do náměstí, to
byla vlastně volba architektů tak, aby ten život toho domu ukázaly směrem ven a ten dům otevřeli a vlastně přitáhli zákazníky
směrem z náměstí Republiky.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
--------------------
Lenko, když se člověk podívá na Kotvu v průběhu porevolučních let, tak zdá se, jako kdyby ten obchodní dům byl do určité míry
trošku zakletý, jako kdyby přes všechny pokusy o jeho renesanci, tak pokaždé to někde ztroskotal. Proč myslíte?
Lenka POPELOVÁ, historička architektury, Fakulta stavební České vysoké učení technické
--------------------
Tak nejsem nějaký ekonomický analytik, on je asi obecně problém toho, že možná hledáme nějakou úplně jinou typologii dneska. V
Anglii vlastně řeší problém, že za posledních 7 let zavřeli asi polovinu obchodních domů, vznikla na to i nějaká docela zajímavá
databáze, kterou si můžete dohledat na internetu.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
--------------------
Promiňte, zeptám se obchodních domů, které byly postavené nedávno.
Lenka POPELOVÁ, historička architektury, Fakulta stavební České vysoké učení technické
--------------------
Je to v průřezu, já nevím, od konce 19. století, myslím, že nejsou to teda jenom ty poválečné stavby, ale nicméně to je docela
zajímavé srovnání, ale vlastně ta databáze říká nebo ta stránka webová, že obchodní dům, jak ho známe, tak je mrtev. Teda, když
jsem si to přečetla, tak jsem si říkala, že to je docela jako takový tvrdý prohlášení, ale něco na tom asi bude, a když si to přečteme,
tam jsou před námi, že jo, oni přece jenom jako mají lépe prozkoumané ty typologie třeba a právě i ty poválečné. No, obecně
vidíme, že se asi vracíme k nějakým těm galeriovým typům a s těmi jednotlivými butiky, s tím asi prostě s konzumentem nic
neuděláme, ta Kotva prostě, to je taková univerzální etážovka, ona v podstatě má tvar i průmyslové budovy, že jo, my se zabýváme
průmyslovými budovami a pokud bych viděla nějakou textilku v uvozovkách, tak by to, tomu bylo dost podobné a ono takovéto
Palladium, nechci srovnávat, lidé vlastně sebe vnímají, jak chodí v tom prostoru, tak to tam není přítomno.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
--------------------
Obchodní dům, který je vlastně hned naproti.
Lenka POPELOVÁ, historička architektury, Fakulta stavební České vysoké učení technické
--------------------
Který je hned naproti.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
--------------------
Dnešní Akcent věnujeme především socialistickým obchodním domů a jejich současnému a možná budoucímu využití. Arch. Pavel
Směták možná by mohl dodat některé příklady právě ze zahraničí, když už jsme zmínili Velkou Británii, obchodních domů, které
vznikly, řekněme, v druhé polovině 20. století a které také řešily svoji následnou existenci. Co se z nich nakonec stalo?
Pavel SMĚTÁK, historik architektury, ČVUT
--------------------
Nevím, jestli mám v rukávu příklady, které jsou jenom z té druhé poloviny 20. století, ale ten problém je obecnější, je to opravdu
problém typologie plnosortimentální obchodního domu, to je ten obchodní dům, kde najdete vlastně naprosto všechno, veškerý
sortiment je pod jednou střechou, tahle typologie se opouští i v zahraničí a velké obchodní domy, které známe ze západních
metropolí, řešily podobný problém jako Kotva. Když mám vyjmenovat příklady, tak takový ikonický obchodní dům Samariten z
Paříže, což je tedy přelom 19. a 20. století, tak, pak tedy s pozdějšími dostavbami, tak ten byl vlastně od roku 2005 zavřený a hledalo
se jako nějaké jeho, jeho další využití, nakonec ho koupila skupina Louis Whitton a přeměnili ho vlastně v obchodní nebo v módní
butik a část toho obchodního domu přestavěli na pětihvězdičkový hotel. Stejně tak v Berlíně KDV, podobný problém, je to vlastně
skelet, který byl propojený jednou schodišťovou dvoranou a řešilo se, jakým způsobem ten, ten obchodní dům znovu nastartovat,
takže KDV si najalo špičkové architekty Rema Kulháse a Umu, ti přišli vlastně s konceptem vložit do toho, do toho domu další čtyři
eskalátorové haly, které vlastně natáhnou zákazníky z toho přízemí do horních pater. Ta současná marketingová poučka totiž říká,
že současný zákazník nevyjede výš než do třetího patra a pak musíte udělat cokoliv, abyste vlastně toho zákazníka dostali výš, to
znamená, je tam, těch triků je několik, je tam prostě, jak to můžete ovlivnit, je i třeba skladba sortimentu nebo...
Saša MICHAILIDIS, moderátor
--------------------
Nebo kam umístíte eskalátory.
Pavel SMĚTÁK, historik architektury, ČVUT
--------------------
A nebo kam umístíte oddělení s jídlem, restaurace a tak dále.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
--------------------
Které jsou většinou úplně v tom posledním patře.
Pavel SMĚTÁK, historik architektury, ČVUT
--------------------
Ano, tak to jsou, to jsou marketingové triky, ale opravdu ta obecná marketingová poučka říká při zadání dnešní obchodního domu,
že se současná obchodní centra se prostě projektují na dva plus jednopodlaží.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
--------------------
Paní Popelová, znamená to, že chce nechce všechny ty známé stavby, které máme, to znamená, ať už je to Máj nebo Kotva, tak
prostě už nebudou v té podobě možná sentimentální, které si je prostě pamatujeme z těch, z těch let minulých, že prostě musí dojít
k jejich proměně, aby nemusely jít k zemi.
Lenka POPELOVÁ, historička architektury, Fakulta stavební České vysoké učení technické
--------------------
Tak je to otázka vlastně toho investora, u té Kotvy samozřejmě vidíme, že si zvolili jako další funkci administrativu, ale myslím, že
třeba těch funkcí, které do těhle těch staveb můžeme vložit, já bych se teda ještě vrátila k tomu, proč je vlastně opouštím, ona to je
ta supermarketová kultura, která vlastně odvádí ty lidi, že jo, z centra měst, a to už řešili, že jo, v USA, vlastně v době, kdy my jsme
tady stavěli Kotvu, tak to bylo překonané jako schéma, že jo, už na tom západě. A pak je to vlastně po covidu i ten způsob toho
nakupování, jako když se zamyslíme i sami nad sebou, tak vlastně do obchodního domu asi nepůjdeme, ale těch funkcí je asi celá
řada.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
--------------------
Možná, když se tam člověk má vyzvednout zboží, které si objednal na internetu.
Lenka POPELOVÁ, historička architektury, Fakulta stavební České vysoké učení technické
--------------------
Těch možností celá řada, vlastně souvisí to obecně s nějakým názorem na konverzi. A když jsme řekli, že se jedná o nějakou
univerzální budovu, což tyhle ty stavby jsou, nemají jenom problém těch hlubokých traktů, vlastně hloubky té budovy, což vlastně se
dá řešit třeba nějakým použitím nějakých světlíků vevnitř, může to být cokoliv, sportoviště. Náš kolega Jiří Moos, který teď dokončuje
doktorát na tohle to téma, tak vlastně po celém světě vyhledal nejrůznější komunitní centra, může to být obchod, restaurace,
prostě jakékoliv kulturní využití, vlastně tam není jako limit toho, pro co tu, jak tu věc jako zaintegrovat spíš.
Pavel SMĚTÁK, historik architektury, ČVUT
--------------------
Jestli bych mohl dodat, on tam podle mě existuje obchodní model, který i pro takhle velké kolosy může být funkční, že jsou obchodní
domy, které vlastně obchodně fungují. To KDV je jeden příklad. Ale pak jsou to, pak jsou to italské obchodní domy, /nesrozumitelné/,
kde vlastně všechny fungují na bázi nějakého luxusu, luxusního módního zboží, takže je tam spíš ta přeměna toho, co ten obchodní
dům nabízí, je tam, je tam, úbytek toho sortimentu a vlastně ty obchodní domy se přeměňují v nákupní centra, která jsou plná
luxusu a luxusního zboží.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
--------------------
To je ale věc, která se dá udělat, řekněme, ve velkých centrech, především v hlavních městech, ale třeba v České republice skutečně
těch obchodních domů, těch bývalých Priorů velkých, někdy i zasazených zvláštním způsobem do historického centra měst, což
známe třeba v Jihlavě, tak když se na to podíváte z hlediska jejich dalšího, jejich životaschopnosti, tak myslíte si, že přežijí skutečně
následující desetiletí?
Lenka POPELOVÁ, historička architektury, Fakulta stavební České vysoké učení technické
--------------------
No, podle mě asi nepřežijí, oni opravdu budou hledat tu novou funkci, ale já si myslím teda, já tím, že teď participuju na nějakém
projektu, který se teda vyloženě týká znovu využití víc těch průmyslových staveb, ale já tam furt nacházím nějakou paralelu. Luxus je
asi okay, ne asi všichni na to máme, já si myslím, že tam je asi potřeba nějakého prostě začlenění nějakých místních komunit a
právě, jestli jsme tady už nakousli na začátku vlastně příklad té Bredy.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
--------------------
Obchodní dům Breda v Opavě.
Lenka POPELOVÁ, historička architektury, Fakulta stavební České vysoké učení technické
--------------------
Breda v Opavě, ano, kde se objevují nějaké vlastně názory, že by to třeba mohla být galerie, tak si myslím, že tohle jsou prostě
univerzální prostory, které mohou opravdu téměř sloužit čemukoliv. Já bych byla ráda, kdyby opravdu třeba podpořil ten komunitní
život. A jestli se vracím teda k té databázi, kterou studoval Jirka Moos z toho, z té Anglie, tak tam vlastně mluví o tom, že to je ale
neuvěřitelný, že jo, volný prostor tam zmiňoval, že má, já nevím, 270 volných hřišť fotbalových a vlastně pojďte s tím něco udělat, to
je spíš ta výzva. A možná ani není teda k tomu obchodu, ale spíš k nějakému jako komunitnímu nazírání na ty, protože oni vlastně
říkají, že to je i krize vlastně toho prostoru, takového toho existencionálního nahlížení na to, jestli teda musím nakupovat, třeba
můžu dělat něco úplně jiného, ty prostory mě k tomu třeba vybízejí, takže tam se mi třeba líbila i taková, tahle ta úvaha o tom, že
nemusím jenom konzumovat.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
--------------------
Pavle.
Pavel SMĚTÁK, historik architektury, ČVUT
--------------------
Tady bych dodal jeden dobrý příklad z Berlína, obchodní dům Galerie Lafayette, který byl vlastně postavený v devadesátých letech
na Friedrich Strasse, který navrhoval francouzský Arch. Jean Nouvel, tak došel k podobnému problému jako obchodní dům Kotva,
vlastně ten obchodní dům letos končí svůj provoz a město přišlo s podnětem, že by vlastně odkoupilo celou tu budovu, nebo
vybudovali tam, ne přestěhovali, vybudovali by tam centrální knihovnu, takže ta typologie se opravdu dá přeměnit na různé funkce,
ale je otázka, jestli u budov, u kterých jsme se jako společnost shodli, že mají nějakou hodnotu, nějakou památkovou hodnotu, je
každá typologie a každá přeměna možná.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
--------------------
Na Vltavě posloucháte pořad Akcent, mluvíme o efektivním využití nejen socialistických obchodních domů, a našimi hosty jsou
historička architektury Lenka Popelová a Arch. Pavel Směták. Pokud se rozhlédnete po České republice, tak kde vidíte ještě
obchodní domy, bývalé obchodní domy, nebo možná i současné, které si zaslouží, ne, řekněme, jenom památkovou ochranu, ale
především tu pozornost z hlediska toho, že se skutečně jedná o, ať už významné architektonické stavby, anebo o stavby, které
významným způsobem prostě zapadají do toho, do rázu toho města jako takového, Lenko?
Lenka POPELOVÁ, historička architektury, Fakulta stavební České vysoké učení technické
--------------------
No, tak my v rámci mapování architektury šedesátých, sedmdesátých let, které to byl grant NAKI, vlastně mapování Národní kulturní
identity, bylo to mezi lety 2016–20, spadl do toho trošku ten covid, takže jsme byli tak malinko omezení, tak vznikla databáze, která
je součást památkového katalogu, je to jenom soupis staveb, které jsou hodnotné, takže to třeba doporučuju pro zájemce si to
profiltrovat, tam vlastně jsou ty obchodní domy, ale některá vybraná obchodní střediska zmapované, ale památková péče vlastně
nenavrhuje většinou na ochranu nebo velmi zřídka. Tady chci zmínit vlastně aktivitu...
Saša MICHAILIDIS, moderátor
--------------------
Promiňte, možná bychom měli zmínit, že opravdu památkově chráněné nebo kulturními památkami jsou pouze Máj a Kotva.
Lenka POPELOVÁ, historička architektury, Fakulta stavební České vysoké učení technické
--------------------
Ano. A v rámci ICOMOSu, což je vlastně taková nadnárodní skupina, ve které my se participujeme taky s Petrem Vorlíkem, nebo Petr
Vorlík tam vede sekci za ochranu architektury druhé poloviny 20. století, tak jsme podali náměty už v roce 2017, které se týkaly dvou
obchodních domů v Hradci Králové Don a Prior, Prioru v Pardubicích Růženy Žertové, to je opravdu jedna z nejkrásnějších asi
staveb v České republice, velice jako zajímavá konstrukčně, že jo, tou expresivní formou, obchodní dům Labe v Ústí nad Labem od
stejné architektky a myslím, že tam byla i Družba tady pražský obchodní dům, který teda není plnosortimentní, ale taky by tam
určitě patřila, DBK se tam taky objevilo pražské, ale ty návrhy prostě, to je běh na dlouhou trať a my vlastně můžeme učinit nějaký
podnět a pak už je to na samotné památkové péči, aby se tím podnětem zabývala.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
--------------------
Pavle, co by vy jste podtrhnul, když já to slyším, tak minimálně DBK na Budějovické tady v Praze je opravdu mimořádně zajímavá
stavba, i když je samozřejmě otázka, jestli už z ní nezbyl pouze ten zajímavý skelet, anebo ten vnějšek.
Pavel SMĚTÁK, historik architektury, ČVUT
--------------------
Vnějšek, tam bohužel došlo někdy kolem roku 2007–10 k přestavbě, kdy tam vlastně se připojil ještě další objem a zmizela část toho
interiéru, ten dům byl vlastně koncipovaný jako takové souborné architektonické nebo výtvarné dílo, takže architekta Machoninová
ho navrhovala kompletně, včetně toho velmi zajímavého vestavného interiéru, a z něj jsou tam vlastně dnes už jen fragmenty, takže
to, co nešlo vyměnit, tak tam dodnes můžeme obdivovat, ale myslím, že pořád tam toho obdivuju celkem dost. A nakonec Kotva, ten
stupeň její ochrany taky není úplně, včetně jako, že je tam prostě určité vymezení, takže u toho obchodního domu nebo domu
bytové kultury si dovedu představit, že je tam pořád těch hodnot dostatek na to, aby tam památka byla.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
--------------------
Jsou nějaké další obchodní domy z těch, které paní Popelová teďko zmínila, anebo některé, které nezmínila, které vy byste rád viděl
jako něco, co by mělo zůstat a přetrvat, byť jako obchodní dům, anebo s jinou funkcí?
Pavel SMĚTÁK, historik architektury, ČVUT
--------------------
No, rozhodně obchodní domy od Růženy Žertové, oba dva ty tady zmíněné, tak ale tam podobně v Pardubicích, tam vlastně došlo k
dostavbě, je tam nový hypermarket, vlastně jednu celou fasádu vlastně zaslepil, takže ten obchodní dům je dneska jako v jiné
urbánní situaci a je vlastně trošku ztracený v tom velkém obchodním centru, které vzniklo vedle něho.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
--------------------
Myslíte si, že nás v následujících letech čeká podobná debata, ale možná už s méně architektonicky významnými obchodními domy,
které vznikly po revoluci, to znamená, ať už solitérní stavby, jako například hobby markety, anebo přímo obchodní domy, že se
opravdu bude řešit to, co se vlastně řeší ve Velké Británii, že prostě budou postupně zavírány. Ty příklady vlastně u nás byly i v
uplynulých letech. Pavle.
Pavel SMĚTÁK, historik architektury, ČVUT
--------------------
Já si myslím, že ta typologie hypermarketů nebo těhle těch halových velkoprostorových prodejen, tak snese nějakou formu
konverze, daleko možná lepší než domy, které jsou zasazeny zasazené do města, ale ono se nejedná ani tolik o architekturu, to jsou
prostě opravdu užitkové stavby, kde jenom výpravný interiér, který se vlastně obměňuje podle momentálního trendu každých 10
let.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
--------------------
V tom lepším případě.
Pavel SMĚTÁK, historik architektury, ČVUT
--------------------
Je to, skutečně je to taková konzumní architektura, která nemá valné kvality.
Lenka POPELOVÁ, historička architektury, Fakulta stavební České vysoké učení technické
--------------------
Hezký příklad vlastně takového využití je Bauhaus v Ostravě, že jo, kde vznikla celá komunita, která se na ten prostor nabalila, byť
teď už to asi teda končí. Já bych jenom možná za sebe ještě řekla ke konci, že náš zmíněný kolega doktorand dělal nějakou statistiku,
mám vlastně nejmenší četnost těch demolic, jo, tam, když si opravdu to projdete, tak na západě nebo v USA se polovina těch
obchodních domů boří a je tam daleko větší tlak, takový ten konzumní a u nás vlastně se ještě vyčkává. Já si myslím, že až si to
zformulujeme lépe a už o tom budeme něco vědět, že ty příklady asi další budou už poučenější a asi budeme vědět víc právě o té
funkční náplni, která je možná vhodná, že jo.
Pavel SMĚTÁK, historik architektury, ČVUT
--------------------
Ale já bych byl velmi rád, kdyby se povedlo udržet aspoň ty stavby, které, které, u kterých jsme se shodli, že jsou hodnotné a že jsou
památky, a to je třeba u Kotvy, zatím pro mě poměrně nejasné, protože ten projekt vlastně jsme nikdo veřejně neviděli, vlastně
současný majitel všechny uklidňuje, že dům zůstane stejný, ale on proběhne, on projde opravdu velkou konverzí, kdy se tři patra
změní v kancelářské prostory, ten dům se bude muset osvětlit denním světlem, to znamená, že se tam vymění fasáda a tak dál a
myslím, že...
Saša MICHAILIDIS, moderátor
--------------------
Což je dáno i normami, tedy to není pouze...
Pavel SMĚTÁK, historik architektury, ČVUT
--------------------
Plus je tam to, co bylo tedy k vidění na nějakých veřejných prezentacích, nebo co proběhlo v tisku, se tam mají vlastně prolomit dvě
obří atria, tak aby se tam dostalo nějaké, nějaké denní světlo, tak Kotva, tak, jak jí známe, tak se rozhodně promění, takže ten
mediální výstup majitele, že Kotva zůstane stejná, je trochu zkratka.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
--------------------
Na druhou stranu, pokud se týká třeba obchodního domu Máj, další kulturní památky, tak tam ten projekt je známý, tam vlastně už
dlouhodobě všichni vědí, k čemu by asi pravděpodobně mělo dojít a tam vy nemáte obavy, že by ten dům prošel takovou
proměnou, která by neodpovídala tomu, co by si zasloužil.
Pavel SMĚTÁK, historik architektury, ČVUT
--------------------
Tam zůstává vlastně ta obchodní funkce víceméně ve všech těch bývalých obchodních podlažích, vlastně mění se, mění se ty
prostory, kde byly původně restaurace a plus tam vlastně vznikla nějaká nástavba, ale zatím tedy dvě podlaží, tam je ta funkce
pořád taková, že ten majitel lehce lavíruje a není to úplně jasné. A jednotlivá podlaží se vlastně, ta obchodní se také prolamují v atrii
a vznikne z toho v podstatě nákupní galerie, takže tam, zase je tam ta změna z toho plnosortimentálního obchodního domu prostě
v nákupní galerii tak, jak ji známe v tom současném střihu.
Lenka POPELOVÁ, historička architektury, Fakulta stavební České vysoké učení technické
--------------------
Doplním. Ono je vlastně diskutabilní to, jestli předmětem památkové ochrany je i to původní využití té budovy. A vlastně, když si
přečtete to prohlášení, tak tam se tvrdí, že to samozřejmě z historického hlediska, že to jsou nějaké hodnoty, které jsou tam
vyjmenované, tak to byl první plnosortimentní obchod postavený u nás po válce, ale je to teda k diskuzi. No, tak to už asi památková
péče si tohle to musí vyargumentovat, to my jsme jenom historici a můžeme k tomu dát nějaký názor.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
--------------------
My uvidíme, jakým způsobem se budou vyvíjet, ať už rekonstrukce, nebo vůbec záměry jednotlivých měst a investorů s obchodními
domy, především tedy z dob socialismu. A v dnešním Akcentu jsme si povídali s historičkou architektury Lenkou Popelovou, která
působí na Fakultě stavební Českého vysokého učení technického . Moc děkujeme.
Lenka POPELOVÁ, historička architektury, Fakulta stavební České vysoké učení technické
--------------------
Díky.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
--------------------
A s Arch. Pavel Smětákem. Moc děkujeme.
Pavel SMĚTÁK, historik architektury, ČVUT
--------------------
Díky.
Saša MICHAILIDIS, moderátor
--------------------
Od mikrofonu se loučí Saša Michailidis.