Moderátorka: Máme v ulicích českých měst příliš mnoho dopravních značek, můžeme mluvit o smogu dopravních značek.
Balejová: Já si myslím, že tomu tak je. Mluvím tedy z pozice městského architekta, a ne dopravního projektanta, takže je to vlastně pohled jenom z jedné strany, ale myslím si, i ve srovnání s jinými evropskými městy tomu tak je.
Moderátorka: Proč tomu tak je? Jak tomu došlo?
Balejová: Z mojí zkušenosti vlastně předpisy, které to regulují a které mají za cíl zajistit, aby řidiči v autech měli bezpečnost a doprava byla plynulá, tak vlastně tyhle předpisy jsou velmi jako přísné.
Moderátorka: Z tohoto vyplývá, tedy z té vlastně možná přemrštěné legislativy vyplyne i velké množství značek ve městech, protože se vše musí regulovat. Je to tedy spíše problém dopravní? Nebo se k tomu přidávají ještě nějaké další faktory, jako třeba, myslím, i designový, estetický?
Balejová: Estetický problém je to z toho hlediska, že stejné značky - kvůli srozumitelnosti - stejné se umístí do jakéhokoliv prostředí. Je to jak na dálnici, tak třeba do historických center měst, takže v tomhle to zasahuje i tu estetickou stránku, to, jak samotné značky vypadají, samozřejmě je logické, že jsou všude stejné, aby všichni stejně rozuměli, takže problém designový to de facto nakonec je.
Moderátorka: Ano. A jsou nějaké předpisy způsobu osazování dopravních značek třeba pro historické centrum nebo předměstí či naopak maloměsto?
Balejová: Ne, tohle právě je jednotné, je v tom určitá volnost, teda existují různé možnosti, jak mohou být velké, střední nebo malé a které značky se mohou sdružovat na jeden nosič tak, aby vlastně člověk, který jede autem, je mohl číst tak nějak postupně. Nakolik se využívají tyhle ty možnosti, to spíš záleží na tom, jak je třeba ten projektant citlivý nebo nakolik zadavatel dopravního projektu na tohle dává pozor.
Moderátorka: Vy jste městská architekta Řevnic, tedy města s téměř 4000 obyvatel, máte podobný problém i u vás? Příliš mnoho dopravních značek… jak ho řešíte?
Balejová: Zrovna nedávno jsme řešili otázku, která do tohoto spadá. Umístění nějakého památného kříže do místa, které by pro to urbanisticky bylo velmi vhodné a zároveň se tam nachází značka, která ale není ve správě města, protože je u krajské silnice, takže to je vlastně taková často se opakující otázka, jak to řešit.
Mám zkušenost, že to je vlastně takovou mravenčí prací, kdy se jedná se všemi těmi, kteří o tom rozhodují, to je jak policie, tak správa té komunikace, ale ve výsledku teda město, které to třeba umí pak zrealizovat - přesun značky nebo sdružení potom na jeden nosič.
Moderátorka: Existují nějaká města třeba i v zahraničí, nejenom u nás, kde bychom si mohli vzít příklad, kde by se dalo inspirovat?
Balejová: Já jsem narazila ve Francii na takovou načisto anomálii v městečku v Picardii, což je takové historické město typu Český Krumlov nebo staré Prahy, kde v ulicích značky nejsou vůbec žádné a můžete si tam zažít, jak vlastně úplně se promění vnímání času, tam se jako by zastavil čas i z tohoto důvodu. Byť tam lidé bydlí a jezdí tam auta, tak vlastně existují města, kde se toho dokáží zbavit. Nenašla jsem nikde informace, jak dokázali takhle vymístit to značení a nechat ho jenom na nějakých základních pravidlech. Evidentně nevím, přednosti zprava, nebo takhle si to představuji.
Moderátorka: Tedy jsou důkazy, že to lze. A možná i některá česká města by se tím mohla inspirovat. Tolik Daria Balejová z Fakulty architektury ČVUT, městská architektka města Řevnic, děkuju vám za rozhovor.