* Na začátek jednoduchá otázka: Proč je podle vás jaderná energie dobrá?
Protože má spoustu výhod, které v energetickém mixu využijeme. Je bezemisní, respektive nízkoemisní, a koncentrovaná, takže její výroba nezabírá velkou plochu, což je super. A za třetí je energeticky bezpečná z politických aspektů, je možné udělat zásobu paliva na tři čtyři roky nebo i pět let dopředu.
* Tou bezpečností myslíte, že není potřeba něco dovážet ze zemí, jako je Rusko?
To je jedna věc: můžeme si vybrat partnery, kteří jsou z mezinárodního pohledu spolehlivější. Ale taky si můžeme udělat dostatečnou zásobu paliva v lokalitě na to, abychom elektrárnu provozovali několik let bez potřeby dovézt palivo. To je u uhelné nebo plynové elektrárny nemožné.
* Řekl jste, že jádro je bezemisní zdroj. Přesto ho Evropská unie dlouho nezařazovala do zelené taxonomie, v Německu loni jaderné elektrárny dokonce definitivně vypnuli. Co říkáte na tento rozpor?
O samotné bezemisnosti podle mě diskuse neprobíhá. V případě jádra jsou významné emise jen v době stavby elektrárny, ale nejsou nijak velké. Diskutuje se o tom, jaké to má další externality. Tedy dopady na životní prostředí.
* Jaké ty dopady jsou?
Když Evropská komise řešila taxonomii, nechala si zadat studii od výzkumného institutu JRC. A ten konstatoval, že jádro je z hlediska dopadů v pořádku, ale spousta lidí s tím nesouhlasila. Jde o nastavení hodnotové tabulky. Jaderného odpadu není moc, ale nějaký je, dále jsme měli v historii havárie a obojí je pro někoho nepřekonatelná záležitost. Pak se ale musíme rozmyslet, jestli je v pořádku třeba dovážet plyn a být závislý na Rusku, nebo stavět větrníky a soláry všude možně. Nebo zda je lepší těžit lithium a vyrábět baterie. Prostě si uvědomit negativní externality i u ostatních zdrojů. A to se často nedělá.
* Je pro Německo udržitelné zbavit se jádra? A může bez něj Evropa splnit své emisní cíle?
Když se podíváte na emisní náročnost německé energetiky, patří spíš do kategorie Polska než Francie či severských států, které mají nízké emise. Francie má 50 gramů CO2 na kilowatthodinu, Německo má emise několikrát vyšší, za některé časové úseky třeba desetkrát. Otázkou je budoucí vývoj. Jsou různé predikce, ale některé z minulosti se nenaplnily. Predikce z Energiewende před několika lety předvídala výrazně zelenější energetiku už pro dnešek, než jaká je nakonec v Německu realita. Pokud jde o jaderné elektrárny, těch se teď v Německu zrušilo tolik, že bychom s nimi mohli téměř plně dekarbonizovat českou výrobu elektřiny. Jenže po jejich zrušení Německu vzrostla emisní náročnost. Ale je to politické rozhodnutí Německa, musíme ho respektovat a držet jim palce, aby transformaci zvládli.
* Část lidí má pořád strach z jaderných havárií. Představte si, že mluvíte s člověkem, který se bojí dalšího Černobylu nebo Fukušimy. Jak byste ho přesvědčil, že je jaderná energie bezpečná?
Je potřeba mluvit jen v číslech. Srovnat například, kolik lidí umírá v uhelných elektrárnách a jaké jsou dopady a rizika u jaderných. V těchto statistikách je jádro super nízko, srovnatelné s obnovitelnými zdroji. Další věc je, že alternativou k jádru je mnohdy outsourcing. Například Rakousko dováží elektřinu včetně uhelné a bylo proti tomu, aby se u nás stavěl Temelín, teď je proti rozšíření Dukovan. Co tedy chtějí? Rakousko dováží uhelnou elektřinu, na svém území ale uhelné elektrárny nechce, zastavět větrnými elektrárnami Alpy taky nechtějí. To je podle mě alibistické. Je potřeba být otevřený a lidem na rovinu říkat pravdivé informace. Je to pak jejich vnitřní rozhodnutí. Občas člověk přeběhne přes přechod na červenou, což je výrazně nebezpečnější než bydlet vedle jaderné elektrárny. Ostatně i jízda autem je řádově nebezpečnější. A to nemluvě o alkoholu a cigaretách.
* Jak je na tom s jádrem Česko?
Jádro je u nás na křižovatce, na bodu zlomu. Po letech přešlapování se začalo něco dělat, ale je nutné to dotáhnout do konce. Je za pět minut dvanáct a výzva v podobě nedostatku energie je před námi hodně velká a je blízko. To neříkám jen já, když se podíváte na hodnocení zdrojové přiměřenosti od společnosti Česká elektroenergetická přenosová soustava, to loňské je naprosto děsivé čtení. Přitom máme dobré odborné kapacity, výborné školství, jaderný průmysl. Současná vláda je na to relativně připravená, ale je otázka, zda bude mít tah na branku. Rád nás srovnávám s Polskem. Polsko před lety nemělo skoro žádné dálnice a rychlostní železnice. Teď se nestačíte divit, jaká je tam infrastruktura. Přitom jsme na začátku byli před nimi. Je na nás, jestli šanci na rozvoj promarníme, nebo dokážeme využít.
* Podílel jste se na volebním programu Pirátů a STAN. Jste spokojený s výkonem Fialovy vlády v energetice?
Jsou věci, které mohou být lepší, ale obecně k tomu tématu přistupuje lépe než předchozí vlády. Důležité bude, jak dopadne nová státní energetická koncepce (nyní je v připomínkovém řízení ministerstev; poznámka autora). Tam jsou tlaky ze všech stran, různé ideologické pohledy. Může to pro Česko dopadnout dobře nebo výrazně hůř.
* Rozeberme ony scénáře. Co znamená, že to dopadne dobře?
Že strategie nebude jen vycházet z dobrých odhadů a odborné analýzy, ale že se bude realizovat. Státní energetická koncepce z roku 2015 byla sice dobře udělaná, ale jednalo se o dokument, který se dal do šuplíku, nikdo jeho závěry pořádně nerealizoval. Navíc ani vlády nebyly kompetentní k tomu, provést aktualizaci, která měla být už mnoho let.
* Takže špatný scénář je, že se zase nic nezmění.
To je jedna možností. Nebo se taky může stát, že koncepce bude nerealistická. Bojím se, že tam budou podhodnocené odhady spotřeby elektřiny do budoucna. Chápu, že je to těžké na predikci, ale spousta lidí je velkými optimisty, co se týká úspor a transformace do zelených oblastí. Já myslím, že tam je potřeba být v prognózách pesimistický.
* V čem?
Musíme být připraveni na horší varianty. V zimních měsících nám hrozí velký nedostatek elektřiny a vzniká falešný dojem, že bychom ho mohli kompenzovat dovozem ze států, které mají přebytky. Jenže ony ty přebytky mají v létě, ne v zimě. Plánuje se také vodíková strategie, a i kdybychom měli nějakých 20 procent vodíku pro českou spotřebu dělat doma, jde o neuvěřitelné množství nových zdrojů, které musíme postavit. Tak jako tak musíme být i v zimních měsících aspoň trochu samostatní.
* Politici často říkají: Vždyť Česká republika vyváží elektřinu. Jak moc je to reálně důležité?
Čím dál tím méně. Za prvé, brzy to už nebude pravda. Za druhé: pokud budeme vyvážet elektřinu, tak jen sezónně, přes léto. Jsme na jednotném evropském trhu, takže je fajn, že něco vyvážíme, ale taky často něco jiného dovážíme a musíme být schopni zajistit energetické potřeby. Můžeme být klidně dovozová energetika, která bude zabezpečená, budeme zvládat zimní špičky, ale třeba na podzim, kdy bude hodně foukat vítr, budeme dovážet elektřinu z Německa.
* Česku může už ve třicátých letech chybět velká většina potřebné elektřiny. Jak s tím jde dohromady plán vlády ukončit těžbu uhlí do roku 2033? Je realistický?
U ukončování těžby uhlí o kapacity tolik nepůjde, spíš okrajově. To ukončí buď vládní nařízení, nebo nejpravděpodobněji těžba skončí ještě dřív kvůli ceně emisní povolenky, která bude tak drahá, že se výroba elektřiny z uhlí nevyplatí.
* Jak moc rozhodování politiků v energetice řídí data a jak moc lobbing různých zájmových skupin?
Tady bych jako příklad opět uvedl Německo. V Německu byl jeden z důvodů odchodu od jádra lobbing za plyn. Když chtějí politici či lobbisté prosazovat plyn, nebudou bojovat přímo za plyn, ale za odstavování jádra a obnovitelné zdroje. Protože reálně poté bude potřeba plyn, aby to fungovalo i přes zimu, na vyrovnávání výkyvů. Takže se bude bojovat za obnovitelné zdroje, protože vytvoří prostor pro plyn nebo pro uhlí.
* Skutečně myslíte, že lobbing za obnovitelné zdroje může být fakticky lobbingem za plyn?
To je můj osobní názor. Příkladem toho je bývalý německý kancléř Gerhard Schröder, který úzce spolupracoval s ruským Gazpromem a v Německu se významně podílel na odchodu od jádra, jehož výsledkem byl velký dovoz ruského plynu. Výrazně se zasadil za stavbu plynovodů Nord Stream. Ale dodávám, že na politické aspekty nejsem expert.
* Právě politické cíle Evropské unie v dekarbonizaci se za poslední roky několikrát posunuly. Například podíl obnovitelných zdrojů v evropské energii pro rok 2030 stoupl z původně plánovaných 30 procent na 42,5 procenta. Jsou tyto cíle reálné? A dělají pro to politici dost?
Jsou hodně ambiciózní, ale nedávno jsme se přesvědčili, že věci můžou nabrat úplně jiné tempo, když tomu pomůžou okolnosti. Když bylo potřeba vyrobit jadernou pumu, zvládli to za pár let, když bylo potřeba za druhé světové války rychle postavit lodě, bylo to hned. A když se podíváte, jak se v Evropě zrychlily procesy a energetika se začala transformovat po vypuknutí války na Ukrajině, bylo to do té doby nepředstavitelné tempo.
* Takže přes 40 procent obnovitelných zdrojů v roce 2030 dosáhneme?
Je otázka, jestli budeme chtít. Když se bavím se zastánci obnovitelných zdrojů, říkají, že je třeba být v cílech agresívní, abychom je měli ambiciózní, a když nakonec o kousek nevyjdou, tolik to vadit nebude. Když se "nevyhecujeme" a dáme cíle nižší, bude realita ještě nižší. Technická stránka je ale složitá. Musíte se dívat na investiční cykly. Pak se také už dlouho tvrdí, že brzy bude vyřešené ukládání energie bateriemi, ale pořád není. Dále jsou legislativní otázky, do nichž vstupuje spousta lobbistů a lidí, kteří nechtějí, aby proběhla transformace. Celkově si ale myslím, že těch cílů nelze dosáhnout. Tak jako tak se blížíme stavu, kdy budeme muset energetiku postavit úplně nanovo.
* Mluvil jste o tom, co vše zrychlila válka na Ukrajině. Po jejím začátku se často spekulovalo, zda vůbec bude v zimě čím topit a svítit. Jak jste tuhle diskusi vnímal? Nešlo ze strany politiků o přehnané vyvolávání strachu?
Neřekl bych, ono to bylo fakt nepříjemné a vše dopadlo dobře i proto, že nebyla krutější zima. Nebýt toho, dneska bychom mluvili jinak a k nedostatku energie či tepla by stačilo, aby se něco nepostavilo včas nebo se včas nespustil plynový terminál. Myslím, že politici udělali maximum v rámci možností schvalovacích procesů.
* Pořád se mluví o dostavbě jaderné elektrárny Dukovany, což bude stavba za stovky miliard. Je možné, že se v dnešní ekonomické situaci realizuje?
Je potřeba vidět finanční stránku v perspektivě. Podívejme se třeba na dotace z programu Zelená úsporám. Když si spočítáte, kolik peněz by stálo vybudování solárních panelů tak, aby vyrobily ročně jako jeden jaderný blok, tedy 10 terawatthodin, vyšlo by to na dotaci hrubým odhadem 200 miliard. Představte si, že byste totéž dali ČEZ jako rozpočet na výstavbu jaderné elektrárny. Vyšlo by to díky tomu levněji, a navíc by jaderná elektrárna vyráběla bez ohledu na roční období, tedy i v zimě, kdy to bude extrémně potřeba. Uvidíme, zda to politicky projde. Za solární panely bychom tu cenu zaplatili, ale za jádro se nám tolik dát nechce.
* Mám pocit, že se o Dukovanech vždy chvilku mluví, ale pak se zase vše odkládá donekonečna. Je to tak?
Pocit, že se to pořád odkládá, je správný. Politici doteď nic neřešili, až válka na Ukrajině nám ukázala, že energetiku řešit musíme. Podobně jako se v covidu ukázalo, v jakém stavu máme krizový management, že krizovou komunikaci na ministerstvu zdravotnictví dělá jeden člověk na poloviční úvazek. Je to jako s konsolidací státních financí. Vidíme, že nám to padá na hlavu, ale ani tahle vláda s tím nic pořádného nedělá.
* Často se teď mluví o malých jaderných reaktorech. Jak moc by Česku pomohly?
Vyřešily by z velké části dekarbonizaci. A zároveň by zajistily stabilitu sítě a dodávek včetně ceny. Určitě to přinese spoustu peněz do krajů.
* Myslíte, že by malé reaktory pozvedly chudší regiony?
Určitě, v okolí jaderné elektrárny chcete žít: jsou tam dobře placení lidi, dobrá zaměstnanost, opravené domy a podobně. Posunulo by to český průmysl, dalo mu víc přidané hodnoty. Jaderná energetika je hodně pokročilý průmysl, jsou tam potřeba vysoké kompetence. Jedná se o výrobu s velkou přidanou hodnotou.
* A jak by situace vypadala prakticky? Byly by reaktory u každého většího města?
Řekněme si třeba výhled do roku 2050. Pokud se to rozjede, uhelné elektrárny budou nahrazované právě těmito reaktory. První uvidíte možná v Temelíně, ale pak i v uhelných lokalitách, kde jsou vytipované lokality ČEZ. Je tam historie výroby, brownfield, takže vhodné území. A pak třeba poblíž míst, kde je velký odběr tepla. Pak by mohla být jedna velká poblíž Prahy. Teď v Praze velkou část tepla bereme z Mělníka a pak z malých tepláren v okolí. Bylo by ji možné udělat třeba u Kladna a dovést energii trubkou na západní okraj Prahy. Ale lokality nakonec můžou být úplně jiné, než jak je teď odhaduji. Bude to záviset na technickém zhodnocení a politickém jednání.