Moderátorka: Práci astronautů na vesmírné stanici si můžou nově vyzkoušet studenti středních škol, ČVUT pro ně vyvinul aplikaci, která ve virtuální realitě přibližuje průběh kosmického letu, běžný život na oběžné dráze, ale i nebezpečí a rizika, kterým můžou astronauti čelit. Týmovou hru si vyzkoušela také naše vědecká reportérka Karolína Burdová, která už je se mnou ve studiu, dobrý den. Co všechno můžou studenti ve virtuální realitě vidět a dělat?
Reportérka: Nejprve si tedy musí zájemce nasadit virtuální brýle, vzít do rukou ovladače a úplně zpočátku se snaží jen po vesmírné stanici pohybovat, není to totiž klasický pohyb. Najednou se ocitá ve stavu beztíže, ve kterém je potřeba se odrážet od madel a přidržovat se jich. Jakmile si manévrování osvojí, může začít plnit jeden z 12 úkolů. Jaké to jsou, už popisuje David Sedláček, vedoucí laboratoře virtuální a rozšířené reality Fakulty elektrotechnické ČVUT.
David Sedláček: Musí se zacvičit, musí správně pracovat s jednotkama pro měření tlaku, musí opečovávat svoji zahrádku, pod mikroskop dát listy, musí do centrifugy vložit vzorky, musí se pokusit v autoklávu, takže si nasadíte rukavice a jste v takové jako uzavřené komůrce. Tam je potřeba provést nějakou kultivaci bakterií.
Reportérka: Aby stanice byla co nejautentičtější, studenti ČVUT při vývoji aplikace spolupracovali s Janem Spratkem z pražského planetária. Na stanici tak můžeme vidět třeba inkubátory, mikroskopy, centrifugy, které se otáčejí, když odstřeďují nějaký vzorek rostlinky, které se teprve testují, jestli by mohly v kosmu třeba růst, pokračuje Spratek.
Jan Spratek: To jsou zkrátka zařízení, která jsou opravdu inspirovaná naprosto reálnou kosmickou stanicí, protože opravdu tady vlastně polovina z těch věcí jsou experimenty a zařízení přímo v evropském modelu columbus, anebo některá zařízení, která jsou třeba už potom ve společných prostorách, především v těch amerických.
Moderátorka: Proč vůbec taková aplikace vznikla?
Reportérka: Podle Jana Spratka je důležité si vesmír spojovat s dobrodružstvím, které bychom měli dál zkoumat. A právě hrou je to podle něj ideální.
Jan Spratek: U českých žáků a studentů pozorujeme jednu věc, že jsou velmi málo informováni o tom, co se v České republice třeba s vesmírem i dá dělat. A já doufám pevně, že když si zažijí tady tuhle, ten zážitek, tak třeba začnou více zjišťovat, jaké ty možnosti jsou, protože v České republice těch možností pracovat v kosmickém odvětví je obrovská spousta, ale velmi často ty informace schází. Proto bychom chtěli s pomocí této aplikace právě popohnat to nejenom povědomí, ale tu vášeň, tu touhu, ten zájem o to odvětví.
Redaktorka: Navíc je hra určená pro víc hráčů, tři mají nasazené virtuální brýle, další hráči můžou na počítači do virtuálního světa nahlížet jako pozorovatelé, můžou hráčům radit, pomáhat jim i posuzovat, jak mezi sebou komunikovali, jestli vystupovali týmově, nebo spíš sami za sebe. Ukáže se tak, jak jsou hráči odolní, schopní řešit problémy pod tlakem a jakého mají týmového ducha.
Moderátorka: Dodává naše vědecká reportérka Karolína Burdová. Děkuju mockrát, na slyšenou.