Tým nadšených českých studentů se dnes na mezinárodní soutěži v Portugalsku pokusí odpálit dosud největší českou studentskou raketu, desítky budoucích inženýrů z ČVUT i Matfyzu na ní pracovaly dva roky, jejich úkolem je s raketou dosáhnout letové výšky 3 km.
Karolína Burdová, redaktorka
Asi metr a půl měří plamen po odpalu největší studentské rakety v Česku. Může dosáhnout letové hladiny přes 3 km.
Lukáš Mičan, ČVUT:
Jakmile raketa odstartuje, tak letí nahoru a jakmile dosáhne vrcholu, tak to detekuje letový počítač a vystřelí první malý padák, který vlastně zpomaluje raketu, aby nepadala moc rychle, ale zároveň, aby nepadala moc pomalu, protože pak ji může vítr odfouknout někam pryč. Ale jakmile se raketa přiblíží dostatečně k zemi, u nás konkrétně 150 m nad zemí, tak se vypustí hlavní padák a ten pak už zpomalí raketu dostatečně, aby bezpečně přistála
Karolína Burdová, redaktorka
Raketu, mi ukazuje jeden z členů týmu Lukáš Mičan. Je celá černá, prosvítá na ní černá uhlíková tkanina. Raketa měří 3,5, metru, váží 29 kg a pohání ji speciální tuhé palivo.
Lukáš Mičan, ČVUT:
Používáme plast ABS, který můžeme vytisknout na 3D tiskárně a můžeme si tak vytvořit přesně tvar, který potřebujeme a můžeme s tím i dobře experimentovat.
Karolína Burdová, redaktorka
Hoření ale potřebuje kyslík. Tuhý váleček proto doplňuje ještě okysličovadlo pod vysokým tlakem. Mozkem celé rakety je pak letový počítač, tzv. Cimrman. Vysvětluje mi další ze studentů Vojtěch Ježek.
Vojtěch Ježek, ČVUT:
Říkáme Cimrman právě proto, že stejně jako on umí vše. A ten zajišťuje komunikaci řízení jednotlivých sekvencí při vzletu a následném letu. A pak tady máme počítače, kterým říkáme Zora, podle Cimrmanovy vycvičené slepice, které jsou propojené právě se samotným počítačem Cimrman, jsou umístěny v jednotlivých sekcích a zajišťují vždycky obsluhu technologií v té sekci. Takže jeden bude u motoru zajišťovat jeho zažehnutí a snímání tlaků v motoru, další bude umístěn právě v sekci rozvodné, kde bude řídit ovládání ventilů a poslední bude umístěn v sekci s padáky, kde bude zajišťovat jejich otevření a vypuštění.
Karolína Burdová, redaktorka
Celá raketa se skládá z několika modulů spojených hliníkovými prstenci, ten pod kopulí s padákem slouží pro náklad.
Viktor Hais, ČVUT
Raketa vybavená malým nákladem, který má přístup k okolní atmosféře a po dosažení apogea, čili nejvyššího bodu celého letu, se otevře první sada trubic, dojde k odběru vzorku atmosféry a stejně tak to bude po každém kilometru. Bbudeme mít vzorky ze tří, ze dvou a z jednoho kilometru. A následně máme s sebou v týmu mikrobiologa, který dané vzorky prozkoumá v laboratoři a provede analýzu mikrobiologických forem života v jednotlivých vrstvách atmosféry.
Karolína Burdová, redaktorka
Vedoucím týmu je Viktor Hais. Na raketě se od začátku podle něj podílelo téměř 90 studentů.
Viktor Hais, ČVUT:
Jako malinkatý jsme koukali na hvězdičky a říkali si, že je to nádherný, že je to krásný pohled a že přece není možný, abysme od nich navždy zůstávali takhle daleko, že je potřeba se jim nějak přiblížit. A pak už to jenom chtělo partu správně stejně nadšených lidí a prolomit ty počáteční ledy při založení týmu, vydržet ,setrvat a za dva roky tady máme naprosto nádhernej výsledek, ze kterýho jsme všichni šťastní.
Karolína Burdová, redaktorka
Studenti plánují raketu dál vylepšovat, aby doletěla do čím dál větších výšek a jednou vystoupala třeba až ke kármanově hranici vesmíru, tedy do výšky 100 km od povrchu země. Karolína Burdová, Radiožurnál.