Schopnosti, jako jsou rychlost rozhodování, odolnost vůči stresu a rušivým vlivům nebo pečlivost, jsou pro tak náročné pozice, kterou je provoz a údržba energetické infrastruktury, naprosto nezbytné – respektive jsou nezbytné, pokud je v našem zájmu svět energetiky maximálně zefektivnit, udělat jej spolehlivým a hlavně bezpečným. Každé povolání vyžaduje sadu dovedností a vlastností, které jsou fundamentálním předpokladem pro úspěch v dané profesi. V procesu přijímání nových zaměstnanců se zaměstnavatel pokouší tyto uchazečovy vlastnosti odkrýt, a získat tak přesnější představu o tom, zda je daný aspirant pro pozici vhodný nebo není. Tento proces je typicky tvořen pohovorem, dotazníkem, testem znalostí nebo – v případě velmi psychicky náročných povolání – i psychotestem, například na pozici operátora jaderné elektrárny nebo dopravního pilota. Spojovacím znakem těchto zkoušek a průzkumů je to, že mohou být nedokonalé a v kontextu osobnosti povrchní a zkreslené. Uchazeč může být například naprosto paralyzován nervozitou a trémou, čímž podá horší výkon, nebo může být naopak velmi dobře připraven či mít štěstí, a tak předvede neúměrně dobrý výsledek, který neodpovídá jeho schopnostem. Výsledkem jsou pak neobjektivní závěry, jež mohou být oboustranně nevýhodné: zaměstnavatel získá člověka, jenž bude odvádět svoji práci nedostatečně, na druhé straně zaměstnanec bude ze své nové pozice frustrovaný, protože jeho kompetence neodpovídají potřebným požadavkům. Přitom je možné, že jinou pozici by zastával s vynikajícími výsledky. Průlomem v této problematice může být využití testů v prostředí virtuální reality, při nichž jsou sledovány a analyzovány oční pohyby. Tímto způsobem je možné nahlédnout do "nitra osobnosti", a důkladně tak prozkoumat vlastnosti a vzorce chování uchazeče v určitých situacích, například pod vlivem stresu. Výhodou je, že měřené aspekty (určené z očního chování) může uchazeč jen velmi těžko ovlivnit, takže výsledky jsou objektivní, nezkreslené např. přípravou uchazeče na pohovor či test, a dobře daného zájemce popisují.
Virtuální realita je technologie, která – jak název napovídá – simuluje realitu takovým způsobem, abychom ji vnímali přirozeně. Hlavním aspektem je v tomto případě ošálení zraku v kombinaci s pohyby hlavy (rozhlížení, otáčení se za sebe, výška hlavy od země). Brýle virtuální reality v sobě ukrývají dva displeje s vysokým rozlišením (pro každé oko jeden), jejichž obraz je za pomoci speciálních čoček zvětšen tak, že vyplňují celé zorné pole uživatele. Výsledkem je tak široký stereoskopický obraz. Tento realistický vizuální vjem je propojen s čidly pozice a pohybu hlavy, takže jakýkoliv pohyb (ohlédnutí, dřep, náklon hlavy) je v reálném čase přepočítán obrazovým procesorem a promítnut do displejů brýlí. Výhodou technologie je to, že jsme schopni realisticky simulovat jakékoliv prostředí (doma, na pracovišti, v různých situacích apod.). V kontextu problematiky testování lidských schopností se tedy nabízí využití zatížení uživatele pomocí určitého stimulu (např. simulace určité krizové situace) a pozorování jeho chování a reakcí. Technologie sledování očních pohybů funguje na principu kamer, které sledují oči uživatele a zaznamenávají jejich pohyb. Toto měření je kalibrováno na obrazovku nebo zorné pole, takže můžeme v reálném čase (nebo zpětně) sledovat, jaké oční chování jednotlivec vykazoval. V případě zabudování této technologie do brýlí virtuální reality se může subjekt volně pohybovat a jeho pohyby očí jsou měřeny ve virtuálním prostředí, které je velmi stimulující a realistické. Díky této technologii jsme schopni sledovat, jestli se uživatel například věnuje relevantním nebo irelevantním prvkům, nebo jakým způsobem přesouvá mezi jednotlivými prvky pozornost. Z těchto dat lze vyvozovat například body zájmu, úroveň soustředění nebo psychický stav.
Na Katedře ekonomiky, manažerství a humanitních věd na Elektrotechnické fakultě ČVUT se vědecký tým pod vedením doktora Martina Dobiáše zabývá použitím sledování očních pohybů v klinické medicíně, psychologii a dalších oborech. Právě velmi dobrým příkladem práce tohoto kolektivu je výzkum, v němž se orientoval na měření pracovních kompetencí pro nábor zaměstnanců. Tým vyvinul herní aplikaci pro prostředí virtuální reality, kde bylo úkolem hráče starat se o psa a simultánně plnit jiné, kognitivně náročné úkoly. Lehce infantilní prostředí tohoto testu bylo jakousi zástěrkou pro hluboká a důležitá měření, která se odehrávala na pozadí. Pro účely studie byly vybrány čtyři důležité kompetence, které jsou v rámci kompetenčních modelů firem nejvíce frekventované: flexibilita, odolnost vůči stresu, pozornost a spolehlivost. Dalším důvodem pro výběr právě těchto schopností byla také jejich vysoká obecnost a maximální šíře aplikovatelnosti. Účelem experimentu bylo tedy nasadit probandovi brýle virtuální reality, "prohnat" ho testem, jehož zadání mu bylo jasně vysvětleno již v prostředí aplikace, a poté analyzovat výsledky a interpretovat jeho kvality ve výše zmíněných kompetencích. V rámci modelové situace byly měřeny všechny najednou. V personální diagnostice je tento postup velmi vzácný, nicméně je velmi realistický a na uchazeče vytváří tlak ve více oblastech najednou. Jako validační nástroje pro objektivní testování kompetencí byly použity standardní testy v psychodiagnostice. Měřicím aparátem byly brýle virtuální reality s integrovaným zařízením pro sledování očních pohybů. Testování proběhlo na vzorku 45 osob. Každý subjekt absolvoval zkoušku ve virtuální realitě a set validačních testů [4]. V závěru studie se potvrdil předpoklad, že výše zmíněné kompetence skutečně korelují s kombinací pozorovatelných a měřitelných projevů – včetně očního chování – a úroveň jednotlivých kompetencí se povedlo identifikovat. Validita, reliabilita a objektivita této metody byla tedy potvrzena. Je ale nutné podotknout, že jejich úroveň souvisí s celkovými kognitivními schopnostmi a inteligencí probanda.
Svět energetiky se rychle mění a se stále zvyšujícím se zastoupením OZE a jejich omezenou regulovatelností stoupají nároky na vývoj a řízení a údržbu energetické soustavy. Proces udržení stability soustavy je stále komplexnější a nároky na osoby, které jsou za její fungování odpovědné (např. dispečeři řídící přenosovou soustavu či jednotlivé distribuční soustavy, obchodníci, operátoři velkých elektrárenských bloků včetně jaderných), se nejspíše budou stále zvyšovat. Nezapomínejme například ani na údržbu sítí – třeba výjezdové jednotky, jež při bouřkách a extrémních povětrnostních podmínkách vyrážejí k poškozeným vedením. Jedním ze způsobů, jak zajistit maximální bezpečnost a kvalitu energetické soustavy, je vklínit do náborových procesů inovativní nástroje, jež pomohou lépe rozřadit zájemce o zaměstnání v oboru na vhodná místa – a to ku prospěchu obou stran, neboť nejsou odhalovány pouze jejich slabiny, ale také silné stránky. Je možné, že podobné nástroje, které nám umožní snáze nahlédnout do nás samotných, nám v budoucnu v tomto ohledu velmi pomohou.