Při rozhovoru s ním vás v první řadě napadne, že se pohybuje v úplně jiných sférách a vlastně cestuje časem, protože to, co považujeme za tzv. mainstreamovou umělou inteligenci v podání ChatGPT od OpenAI, on řešil v akademické sféře o mnoho let dříve a ze stáží na univerzitách i práce v Google BRAIN nebo ve Facebooku zná osobně i hlavní mozky stojící za aktuální revolucí umělé inteligence. Tomáš Mikolov však umí řadu mimořádně komplexních věcí srozumitelně vysvětlit i laikovi. Ostatně zmínil, že školák na druhém stupni, účastník matematické olympiády, by byl schopen uspokojivě pochopit fungování generativních jazykových modelů, jak je známe dnes, a prohlédnout skrz nejrůznější výmysly a polopravdy o umělé inteligenci, prezentované v českých i zahraničních médiích. "Osobnost, která by dokázala toto téma zpopularizovat a zároveň přesvědčivě vysvětlit, aniž by se snížila k senzacechtivým zkratkám, tu momentálně chybí. Já se snažím mluvit s každým, kdo se mě na toto téma zeptá. Byl bych rád, kdyby nás bylo víc, ale vědci musí nějaký čas věnovat bádání nebo shánění peněz na projekty," vysvětluje Tomáš mimo jiné i na dotaz, co ho motivovalo k návratu do Česka. "Do Googlu jsem odcházel v roce 2012, ale bral jsem to jako krátkodobou stáž, kdy jsem chtěl prosadit svou dizertační práci na neuronových jazykových modelech, což byla problematika, na níž jsem pracoval šest let. Dařilo se mi a nakonec jsem zůstal mnohem déle, než jsem plánoval. Vždy mě to táhlo zpátky k výzkumu, a tak jsem využil nabídky nastartovat vlastní tým v CIIRC, kde mám větší svobodu a mohu se věnovat umělé inteligenci jako takové, nikoliv konkrétním aplikacím, které vás nějakým způsobem směrují a omezují," dodává Mikolov.
V dalším povídání se Tomáš svěřuje, že už v dětství přemýšlel nad tím, jak mohou počítače a lidé najít společnou řeč, když v roce 1990 na návštěvě u strýce a tety v Polsku poprvé viděl osobní počítač. Otevřela se mu vidina úplně nových světů, naprogramovaných tak, aby fungovaly samostatně bez zásahu člověka. Početní operace trvající miliony let, videohry žijící svým vlastním životem i ve chvíli, kdy nedržíte ovladač. Ten potenciál ho fascinoval a už v osmi letech věděl, že se mu chce věnovat. "Ve škole mě vždycky zajímalo, proč se rychlost chápání některých problémů liší. Že jsme jako jedinci "naprogramovaní", aby nám něco šlo snáz a něco obtížněji. Někdo se naučí sčítat a odčítat velmi rychle a je to pro něj přirozený proces, jiný se s tím trápí. A psa můžete učit počítat klidně rok a nedokáže to. Přesto ho považujeme za inteligentního. Jsou zkrátka různé druhy inteligence a nelze je mezi sebou porovnávat. Stejně tak lidská inteligence je omezená a nedokáže obsáhnout některé problémy, jež jsou ale např. pro počítače triviálně snadné," popisuje Tomáš Mikolov prvotní impulzy, které ho navedly na cestu vědeckého bádání v oblasti umělé inteligence.
Když se osmiletý Tomáš vydával zkoumat možnosti počítačů a nic netušíc nastupoval na dráhu jedné z předních vědeckých osobností v oblasti A. I., přišel do kin Terminátor 2: Den zúčtování, pro mnohé filmové fanoušky jeden z nejlepších hollywoodských filmů vůbec, pro širokou veřejnost pak obraz vzpoury strojů, k němuž se nejen politici, ale i mnozí novináři často vracejí, kdykoliv se objeví zprávy o rostoucí síle umělé inteligence.
Nejrůznější osobnosti naznačují, že se vývoj generativních jazykových modelů typu ChatGPT může náhle vymknout kontrole, vypisují se tučné granty na zkoumání v oblasti etiky A. I., ale podle Tomáše jde spíš o zbytečný kalkul a šíření paniky ve snaze získat pozornost či peníze. "Jsem rád, že je umělá inteligence populární téma, protože s tím přichází i osvěta a snad i ochota naslouchat odborníkům. Lidé často využívají A. I. jako součást nejrůznějších služeb či procesů, aniž by si toho všimli. Strojové učení je tu s námi dlouho, ale až ta viditelná umělá inteligence přivedla ke slovu řadu samozvaných expertů.
I respektovaná média jako New York Times si občas pozvou někoho, kdo šíří nesmysly a skrz překlady do dalších jazyků se z toho najednou stává pravda, kterou není snadné vyvrátit," rozebírá Tomáš současnou image umělé inteligence v médiích. Dodává, že je v lidech zakořeněná obava z něčeho nového, co se jim může vzepřít a zahubit je. Frankenstein, R. U. R. a další.
Vychází to z toho, že umělý život je nepřirozený, proti zákonům přírody, a jedná se tedy o hřích a čiré zlo. "V médiích se na tu vlnu strašení často naskakuje a bohužel ji vidíme i ve výběrových řízeních nejrůznějších grantů a investic, takže na výzkum umělé inteligence peníze nezbývají, ale hodně se investuje do honu na čarodějnice," konstatuje Tomáš.
Sedm let strávil v Googlu, kde se snažil prosadit vyhledávání pomocí neuronových jazykových modelů, ale narazil na neochotu lídra trhu otočit výrazněji kormidlem do nejistých vod. I proto teď v revoluci jazykových modelů slyšíme spíše o menších hráčích. "Google dodnes funguje na klíčových slovech, což vám dává hrubé výsledky. Dnes už ale lidé chtějí i odpovědi na složitější dotazy, ideálně by jim měl vyhledávač nabídnout sumarizaci informací, které se přímo týkají konkrétního dotazu. A to umí právě generativní jazykové modely. Já jsem za ně bojoval už v tom roce 2012, ale na Google to byla až příliš velká revoluce. Jeden z mých kolegů, Ilya Sutskever, v roce 2015 z Google BRAIN odešel a založil si vlastní startup, kde tu myšlenku realizoval. Bavili jsme se o spolupráci, ale nakonec jsme každý šli jinou cestou. Ten startup se jmenoval OpenAI a dnes ho zná celý svět. Zároveň je trochu obětí zájmu mnoha investorů, kteří ovlivňují jeho směřování. I proto jsem se vrátil k výzkumu," osvětluje Tomáš milníky své kariéry v USA. Upozorňuje také, že na jeho výzkumnou skupinu v CIIRC ze státních peněz zatím nešla ani koruna. I proto se chce soustředit na výzkum, osvětu a snad i snahu pohnout s legislativou, která by české vědce učinila konkurenceschopnějšími. "Momentálně nás předhání i Bulharsko či Polsko, protože obě země v roce 2020 založily s podporou vlády instituty A. I. a proběhly tam investice v objemu cca 100 milionů eur. My zatím váháme. Přitom když se člověk podívá na S&P 500, americký index nejúspěšnějších firem, tak největší růst mají značky spoléhající na strojové učení a využití A. I. ve svých provozech," varuje Mikolov. "Osobnost, která by dokázala téma umělé inteligence zpopularizovat a zároveň přesvědčivě vysvětlit, aniž by se snížila k senzacechtivým zkratkám, tu momentálně chybí. Já se snažím mluvit s každým, kdo mě osloví. Byl bych rád, kdyby nás bylo víc."