Přístroj je velmi malý je umístěn v hliníkovém pouzdře a vejde se do dlaně. "Naším cíle bylo vyvinout zařízení, které bude co nejmenší, nejkompaktnější. Současná verze má kolem 150 gramů. Většinu tvoří hliníková krabička a samotná elektronka váží poměrně menší část, celkové váhy," říká Milan Malich z Ústavu teoretické a experimentální fyziky ČVUT. Detektor pojmenovaný Hardpix je veliký asi jako kompaktní fotoaparát. "Je to v podstatě jako kamera specializovaná na detekce částic," ukazuje Milan Malich
Nabité částice
Vesmírem poletují různě nabité částice, kterým vědci říkají kosmické počasí. Mluví třeba o slunečním větru nebo bouřích. Na Zemi většina z nich nedoletí, protože nás chrání magnetický deštník. Zato na kosmických lodích mimo magnetické pole Země mohou částice napáchat podobné škody jako blesky nebo krupobití. "Záleží na různých slunečních bouřích a celkově na celém jedenáctiletém slunečním cyklu. Takže je potřeba to sledovat po delší dobu, ideálně nepřetržitě, abychom věděli, jak se to sluneční počasí chová," říká fyzik Robert Filgas.
Vědci z ČVUT
Vědci z ČVUT proto přístroj Hardpix udělali tak malý a jednoduchý, aby bylo možné ho vyrábět sériově a montovat na různé družice, aby sloužily jako meteorologické stanice rozeseté po krajině. "Nejenom na velké družice, ale i na ty maličké cubesaty 10x10x10 cm. Ty nemají ani moc elektrické energie, takže bylo třeba vyvinout něco co je malé, lehké a žere to málo," vysvětluje Filgas. Hardpix se může přidat i na rozpracované družice, které s ním původně nepočítaly, aniž by experti museli nějak měnit konstrukci. "Ten vývoj toho satelitu trvá dlouhé roky. A jakmile se připojíte i pár let po začátku tak všechno včetně rozměrů a váhy a tak, už je rozpočítáno. Už vlastně neradi potom přijímají něco nového, protože by to znamenalo o hodně ten satelit předělávat. Zatímco něco, co žere dva, tři watty, to je třeba jako malá žárovička, váží přes 100 gramů, je možné přišroubovat zvenku prakticky k čemukoliv i v té pozdější fázi, kdy už je ten satelit vyrobený," doplňuje Filgas. Hardpix je malý jako fotoaparát a podobně i funguje. To, co fotografuje, ovšem nejsou samotné neviditelné částice kosmického počasí, ale jen jejich stopy. "Částice, která prolétne tím detektorem, tak když ho trefí pod určitým uhlem, tak vytvoří stopu. My jim říkáme Trek. Podle trajektorie, podle tovaru, podle tloušťky a nějakých dalších atributů se dá s nějakou pravděpodobností říct, jaká částice to je," vysvětluje Milan Malich. Podobně jako letadla na obloze, za kterými se táhne čára kondenzované páry. "Když je to lehké letadlo, ekvivalent třeba elektronů, dokáže měnit svoji dráhu velice rychle. To znamená, že po něm ta dráha bude zakřivená v takový krucánek. Zatímco když letí třeba vysokoenergetický proton, který se zakřivuje dost těžko, tak to bude přesně jako to velké dopravní letadlo, které nechá rovnou tlustou čárou," říká Malich. První detektor Hardpix už je na oběžné dráze a vědcům od září dodává data a vědcům od září dodává data. "V červnu ho vynesla raketa Falcon 9 na oběžnou dráhu na palubě satelitu ION italské společnosti jde D-ORBIT. Tady bude sledovat vesmírné počasí pro anglický vědecký ústav STFC," popisuje. Pro vědce z ČVUT to ale není úplná premiéra ve vesmíru. První detektor už je na oběžné drázemnoholet a stále je funkční. "My ty zkušenosti máme už z toho, že nám přes 10 let létá předchůdce tohoto detektoru, který se jmenuje SATRAM. Ten létá na satelitu Evropské kosmické agentury s názvem PROBA-V a vlastně ten detektor neustále funguje, což je obrovský úspěch," doplňuje Filgas. Detektory Hardpix by měly v budoucnu sloužit na Mezinárodní vesmírné stanici ISS, a zároveň na plánované stanici Gateway, která by měla být na oběžné dráze kolem Měsíce.