Nové české v červnu spuštěné jaderné zařízení nese název VR-2, tedy "Výukový reaktor 2", jasně vyznačující smysl jeho existence. Stejně jako ve stejné budově už více než 30 let fungující VR-1 je určeno pro potřeby vzdělávání jaderných odborníků. Nejde ovšem rozhodně "jen" o kopii. Obě zařízení se od sebe v mnoha ohledech výrazně liší.
Palivo z Finska
O stavbě nového školního reaktoru se na pražské "technice" mluvilo už na konci první dekády. "Ovšem konkrétních kontur začal projekt nabývat v roce 2014, kdy nám finští kolegové z univerzity Aalto nabídli palivo," přiblížil historii Jan Rataj z Katedry jaderných reaktorů, která má provoz VR-2 na starosti. Finové vyřazovali svůj vlastní výzkumný reaktor z provozu a nabídli důvěryhodným zájemcům z řad odborné komunity "pouze za odvoz" 189 proutků s obohaceným palivem (na 10 % U-235) a zhruba tisícovku s přírodním uranem (cca 0,7 % U-235). Na pražské FJFI se rozhodli příležitost využít — a to do nezanedbatelné míry vlastními silami. Zařízení VR-2 bylo pochopitelně vyrobeno na zakázku, ale projekt je v podstatě výhradně dílem odborníků z fakulty. Design vycházel z několika předem daných faktů. Čeští vědci například věděli dopředu, že mají k dispozici proutkové palivo, a to nejen obohacené, ale také přírodní. Věděli rovněž, že při stavbě chtějí využít neutronový generátor, který měli k dispozici a jenž umožňuje postavit velmi bezpečný reaktor využívající pouze malé objemy paliva. Přitom bude mít pochopitelně důležité charakteristiky větších jaderných zařízení, a bude ho tedy možné používat jako výukové zařízení i pro odborníky pracující v praxi s energetickými reaktory. Reaktor se také musel vejít do laboratoří fakulty, ve kterých i díky většímu VR-1 už mnoho místa není. "Poslední, ale klíčovou podmínkou pak bylo, aby toho reaktor takříkajíc hodně uměl a dalo se na něm studentům hodně ukázat," poslal přístup konstruktérů Jan Rataj. Design je tedy zvolen tak, aby bylo možné rychle měnit celou řadu parametrů. Lze například rychle měnit rozmístění paliva (tedy proutků s palivem), což ovlivňuje chod reaktoru. Je možné různě kombinovat palivo obohacené s přírodním či rychle a přesně regulovat výšku hladiny vody v reaktoru nebo její ohřev, případně zchlazení. To všechno ovlivňuje průběh štěpné reakce v reaktoru. Studenti tedy mohou zkoušet různé podmínky a přímo sledovat (či spíše si sami proměřit), jak změny ovlivňují průběh štěpení.
Na vypínač
Reaktor je ze své podstaty extrémně bezpečný. Je tak malý, že v něm nikdy nemůže být tolik paliva, aby hrozila nebezpečná neřízená jaderná reakce. Štěpení se nemůže rozběhnout bez zmíněného neutronového zdroje, který do prostoru reaktoru posílá proud částic zajišťujících štěpení paliva. Vypnutím tohoto zdroje se reakce prakticky okamžitě zastaví. V běhu je jeho výkon minimální: "Není úplně přesné udávat výkon takhle, ale můžete si představit, že jde o zařízení s výkonem asi jednotek miliwattů, možná desetin miliwattů," uvádí Jan Rataj. Zato je možné jeho chod přesně řídit a měřit, takže si lze na něm bez jakéhokoliv nebezpečí vyzkoušet základní principy chodu štěpných reaktorů. VR-2 tak bude oproti původnímu "Vrabci" vlastně "Střízlík". VR-1 má výkon někde kolem 500 W (znovu jde jen o velmi přibližný a poněkud zavádějící údaj, který ale dává alespoň základní představu o tom, o jaké energie jde). To docela dobře odpovídá polovině příkonu rychlovarné konvice. Ovšem s výhradou, že původní "Vrabec" se nachází v nádrži o objemu 17 m 3, tedy s obsahem 17 tisíc litrů.
Reaktor pro třetí stranu
Čistě technicky jde o třetí reaktor školy. Jaderná fakulta ČVUT totiž už v současné době používala jaderné výukové reaktory dva. Kromě původního VR-1 je to ještě maličký fúzní reaktor Golem. Ve druhém zmíněném se zkoumají úplně opačné procesy než v obou "VR" — slučování jader místo jejich štěpení. Jde ovšem opravdu pouze o malé výukové zařízení, jeho vědecký význam je dnes spíše okrajový. Obě štěpná zařízení budou v budoucnosti fungovat paralelně. VR-2 rozhodně nemá původní VR-1 nahradit. Až začátkem příštího roku vstoupí do běžného provozu, bude mít fakulta jednoduše dva školní štěpné reaktory. Hlavní důvod je prostý: v současnosti už není na původním "Vrabci" pro všechny zájemce dost času. Se dvěma reaktory bude možné tedy výuku významně rozšířit. V rámci jednoho kurzu tak nebude 10 studentů, ale dvojnásobek. Nemusí se přitom nutně jednat jen o studenty ČVUT. "Reaktor bude k dispozici také studentům dalších univerzit , zahraničním studentům a samozřejmě také lidem z praxe, kteří k nám chodí na různá školení," vysvětluje Václav Čuba, děkan FJFI. V praxi to znamená, že reaktor do budoucna bude pro školu představovat zdroj příjmů. V této souvislosti dodejme, že bez nákladů na palivo a zohlednění času pracovníků katedry, kteří celý projekt připravili, lze cenu výstavby podle fakulty odhadnout na přibližně 8 milionů korun. Z toho 6 milionů pokryly dotace. Zájem o vzdělávání a proškolování na reaktoru je přitom značný. Původní "Vrabec" byl vytížen na více než 90 % své provozní doby. Kromě pražských studentů na reaktory do Troje jezdí i studenti z Plzně nebo z Brna. Na VR-1 také probíhají kurzy pro obsluhu českých a slovenských jaderných elektráren. Zájemci přijíždějí také zpoza Atlantiku a příští rok by jich mohlo ještě přibýt: "Zájem projevila i americká armáda, i když to zatím není definitivní," popisuje Jan Rataj dalšího možného zájemce o využití prostor. Pražští jaderní odborníci přitom říkají, že zájem nadále roste, a zároveň doufají, že ještě poroste. "V Evropě se podobné malé reaktory spíše zavírají, než otevírají," říká Jan Rataj. O jádru se přitom čím dál více mluví jako o významné složce budoucího energetického mixu. Vzhledem ke stáří evropské flotily by k něčemu takovému zjevně bylo zapotřebí nové generace techniků na stavbu i obsluhu plánovaných zařízení. Podle Jana Rataje je to vidět i na rostoucím počtu zájemců o studium oboru. "A počty budou ještě stoupat," odhaduje, "pokud se rozběhne plánovaná dostavba jaderné elektrárny Dukovany."