Takto vypadal celý komplex ještě krátce po něm. Otřesy elektrárnu odpojily od přívodu elektřiny, znějšku ale viditelné škody zřejmě ještě nezpůsobily. Největší škody zřejmě způsobila až právě nadcházející vlna tsunami, dosáhla až 14 m nadprůměrnou hladinu moře a tím překonala vlnolamy u pobřeží. Dostala se až k budovám elektrárny, tam zaplavila dieselové agregáty a elektrické vedení, personál tak ztratil informace z měřících přístrojů přímo v reaktorech a jeho reakce na zhoršující se situaci vedla podle provozovatele elektrárny, společnosti TEPCO, ke zbytečným prostojům a pomalé reakci obsluhy. Konkrétně k výbuchům. Tady tohle je výbuch a budova reaktoru 1, který explodoval 14. března, je den po zásahu vlnou tsunami. Kromě něj později explodovaly ještě reaktory 3 a 4, ve všech třech budovách se totiž předtím nahromadil vodík, který se začal vytvářet uvnitř jaderných bloků. Z poškozené elektrárny se do okolí dostaly po výbuchu radioaktivní trosky a v nich se hromadila kontaminovaná radioaktivní voda. Letos má zaplnit asi tisícovku nádrží, které ji zadržují. Japonské úřady proto rozhodly, že se vyčištěná a naředěná voda z elektrárny během asi 40 let postupně vypustí do oceánu.
Víc o tom teď budu mluvit s Ondřejem Novákem z fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské z pražského ČVUT. Dobrý den vám přeji.
Dobré ráno.
Jak se ta voda v té odstavené elektrárně za tu dobu nahromadila?
Voda do té elektrárny proudila i za provozu. Byly to v podstatě průsaky a dešťová voda, která spadla na území elektrárny. Tehdy, když byla elektrárna v provozu, jednalo se o asi 850 tun vody denně. Dnes se díky těm opatřením, které provozovatel udělal, jedná asi o 90 tun, takže výrazně zredukovali množství.
Ještě před tsunami. Ano, ale to už tam předtím, před tsunami prosakovala ta voda..
Víte geologicky, jak je ta elektrárna postavená, tak prostě tam dochází k natékání vody z podloží.
Kdo teď posuzoval, jaký bude mít to kontrolované vypouštění vody vliv na přírodu, na život v oceánu, v mořích?
Posuzovaly to dvě instituce. Postavil to Státní úřad pro jadernou bezpečnost Japonska, který má právo a povinnost to zhodnotit a vydat případně povolení k vypouštění a nezávisle na tom to ještě hodnotila Mezinárodní agentura pro atomovou energii, která využila svého týmu expertů a mezinárodních expertů k tomu, aby zhodnotila rozhodnutí, které vydal japonský úřad, že je dobré.
Kdo má obavy? Místní rybáři? A je na místě, aby měli obavy třeba lidé v nejbližším okolí, nebo se můžou ty obavy šířit i dále? Samozřejmě odborníci řekli, že to je bezpečné, nicméně co rybáři na to?
Tam jsou vlastně dvě roviny. Jedna věc je ta faktická. Pro diváky, abyste pochopili, vypouští se tam v podstatě pitná voda, to množství toho tricia, které tam v té vypouštěné vodě je obsažené, což je vlastně ten jediný radioaktivní produkt, který my nedokážeme vyčistit, tak je na úrovni jedné sedminy pitné vody. Takže kdybyste to pili, tak se vám vůbec nic nestane. Splňuje to standardy Mezinárodní světové zdravotnické organizace a do oceánu by to tudíž nemělo přinést žádnou velkou změnu. Samozřejmě rybáři se bojí nějakého psychologického aspektu, protože ta elektrárna je, řekněme, velice mediálně sledována a lidé se bojí. Takže je tam trochu strach z toho, jestli lidé budou kupovat ryby z té oblasti, i když je to vlastně v pořádku.
Ale existují přesto ještě nějaké nezodpovězené otázky? Třeba něco, co vědci netuší, jaké dopady něco může mít v budoucnu.
Tak to vědecké poznání je vždycky omezené. Nejsme prostě dokonalí. A i přesto, že se snažíme to poznat tak nejlépe, jak dneska umíme, tak tam samozřejmě mohou být nějaké otázky. Teď to vypadá, že podle současného poznání tam žádný problém není, ale samozřejmě může tam nějaký nastat.
Jak se ta voda vůbec čistí? Ta, která se vypouští z jaderných elektráren.
Ta voda, která se vypouští z téhle elektrárny, tak jelikož je to směs slané a sladké vody, tak prvně se osolí, následuje čištění, kdy se odstraní hlavní radioizotopy, které tam jsou ke stroncium a cesium a poté se ještě vyčistí zbytek radioizotopů, abyste z toho měl v podstatě čistou vodu. A následně před vypouštěním se ta voda smíchá s mořskou vodou, abyste dosáhli nějaké rozumné koncentrace tricia, aby se to naředilo a zároveň se to správně osolilo. A pak to vypustíte.
Jak dlouho potrvá samotná likvidace celého komplexu?
Řekl bych, že desítky let. Není kam spěchat.
V tomto směru možná ještě připomeňme, jaký dopad měla havárie na okolí, jak dlouho byly okolní oblasti de facto neobyvatelné.
Jště pořád jsou některé, do kterých se stále nesmí. Samozřejmě se už část vyčistila a množství zakázaného prostoru se zmenšilo, ale pořád tam jsou oblasti, kam je vstup zakázán. Jsou to oblasti, které jsou často řídce osídlené, takže zpětné osídlování je velice pomalé. Dopad to mělo, já si myslím, primárně psychologický na obyvatele.
Dají se dopady havárie ve Fukušimě srovnat s havárií v Černobylu?
Vůbec nedají. Ten dopad je podle mě marginální. Je potřeba si uvědomit vždycky kontext toho zemětřesení. Kolik tisíců lidí zemřelo během vlny tsunami a toho zemětřesení a když to pak srovnáte s jadernou elektrárnou, tak je to, já vždycky říkám, trochu úsměvné, že se nevěnujeme hlavním obětem přírodní katastrofy.
Když bych se ještě vrátila k té vyčištěné vodě. Obsahuje i ta vyčištěná voda nějaké látky, kterých se zbavit neumíme?
No, tritium, to my nedokážeme, protože to je vodík a my vodík nedokážeme z vody dostat pryč. Tím bychom tu vodu zničili nebo nebyla by to voda. A to je ta věc, kterou jedinou neumíme vyčistit. A proto se vede diskuze o tom, že je to potřeba vypouštět a nařeďovat a jsou tam možná ještě malá, drobná stopová množství nějakých jiných izotopů. Ale to je úplně limitem. Co bych vlastně dodal... Oni plánují, že budou neustále studovat a sledovat okolí elektrárny, odebírat vzorky vody, vzorky ryb a ty analyzovat nejen v japonských laboratořích, ale i ve světových laboratořích, aby dokázali, že ten dopad tam není měřitelný.
Vidíte budoucnost jaderné energie příznivě?
Určitě.
Říká Ondřej Novák z Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské z pražského ČVUT. Děkuju vám moc za vaše odpovědi, hezký den, nashledanou.