Nejprve navrhnete vlastní auto, sestrojíte jej, a pak se s ním proháníte na prestižních okruzích stejně jako hvězdy F1. Tohle není popis akční počítačové hry, nýbrž projektu formule Student. Soutěže pro studenty technických univerzit , které se každoročně účastní stovky týmů po celém světě. A Česká republika není výjimkou. Vlastní monopost u nás konstruují hned na pěti univerzitách. Nejlepší z nich je v současné době parta z ČVUT, která si říká eForce. "V Evropě jsme aktuálně devátí. Co se ale týče Česka, jsme v podstatě něco jako Red Bull," vtipkuje Jakub Štulík. Student druhého ročníku oboru Elektronika a komunikace, kterému kamarádi říkají Štulda, se o projektu dozvěděl náhodou. Na seznamovací akci pro vysokoškoláky se potkal se studentem, který pro eForce už nějakou dobu pracoval. "Vyprávěl mi, jak je to skvělé a jelikož mě motorsport vždycky bavil, říkal jsem si, proč to nezkusit," vykládá 22letý mladík. Svět rychlých aut si oblíbil poté, co jej táta vzal poprvé na Velkou cenu formule 1. "Bylo to v roce 2009 na okruhu v Monze. Jezdil tam tehdy i Fernando Alonso. Strašně jsem si ho oblíbil a táta mi koupil i jeho kšiltovku. Od té doby jsem prakticky nekoukal na nikoho jiného," vzpomíná. S Jakubem a dalšími členy týmu jsme se potkali v dílně, která sídlí v nejnižším patře Elektrotechnické fakulty v pražských Dejvicích. Přímo tady se závodní auto poháněné elektrikou rodí pod rukama šikovných studentů. Našli byste tu úplně všechno - soustruh, vertikální vrtačky, svářečku, nářadí, šroubky, elektrosoučástky, pneumatiky… Na tento prostor jsou tu místní patřičně hrdí. "Dílnu jsme zdědili po našich předchůdcích. Formule Student funguje na škole už dvanáct let. Členové mohou být pouze studenti ČVUT, takže se tým každý rok trochu obměňuje. Znalosti si tedy musíme navzájem předávat, abychom nezačínali vždycky od znova," vysvětluje principy fungování týmu Štulík alias Štulda, jehož otec Jan je špičkovým českým odborníkem v oboru páteřní chirurgie.
Je to velká pracovní nálož
Panuje tady přátelská atmosféra. Někteří sedí u počítačů, jiní zase pobíhají po dílně "Bereme se tady spíš jako kamarádi než kolegové. Možná i díky tomu pak přistupujeme k práci zodpovědněji. Víme, že to neděláme jen pro sebe, ale i pro kamarády," dodává fanoušek Fernanda Alonsa. A co je potřeba udělat, pokud se chcete k týmu přidat? Zdlouhavé výběrové řízení o několika kolech nečekejte. Kdo chce, má tady dveře otevřené. "K nám není těžké připojit se, ale spíš se tady udržet. Není to tak, že bychom někoho vyhazovali. Lidé spíš odchází sami, protože je to velká pracovní nálož," vysvětluje Štulík, který má na sobě bílé týmové tričko s logem eForce. Na projektu se aktuálně podílí zhruba 50 studentů z celého ČVUT. Jádrem týmu je však patnáctičlenná skupinka srdcařů, kteří v dílně tráví prakticky veškerý volný čas. "Většinou přijdu po škole a bývám tu až do večera, někdy i o víkendech. Těsně před závody často spáváme jen dvě hodiny denně," tvrdí "Štulda". O práci na studentské formuli mluví s vášní a zápalem. Ono by to ostatně asi ani jinak nešlo. Pro tým všichni pracují bez nároku na honorář jen z čistého nadšení. Odměna? Nové znalosti a možnost osahat si techniku v praxi. "Zkoušíme si tu to, co se naučíme ve škole. To je naprosto skvělé a budoucí zaměstnavatelé to oceňují. Většina lidí do toho ale musí mít ještě nějakou brigádu. Nějak se to stíhat dá, ale není to ideální. Myslím, že mé kruhy pod očima mluví za vše," usmívá se Jan "Plesňa" Plesník. Student třetího ročníku, který bude po prázdninách pokračovat ve studiu na oboru Ronautica a kosmonautika. Svou budoucnost spíš než v motorsportu vidí v letectví. I tady se prý ale poznatky z vývoje školního monopostu hodí. "Díky Formuli Student mám zkušenosti s aerodynamikou a navrhováním dílů s co největším výkonem a nejmenší váhou. Tohle v letectví určitě potřebujete umět," vysvětluje. Aby vás k týmu přijali, nemusíte nutně rozumět titěrným součástkám, být technický guru nebo umět obsloužit soustruh. K zajímavé práci se tu dostanou i budoucí ekonomové, architekti či grafi ci. A nejen ti. "Například já studuju fakultu životního prostředí," vykládá Václav Mikulec, kterému v týmu říkají Váša. Mladík v pruhovaných kalhotách se k projektu dostal díky kamarádovi ze základky. "Rád si tady v dílně něco kutím. V týmu mám ale na starosti byznys plán. Ten se na závodech taky hodnotí," vysvětluje. Mimo to na jeho bedrech leží i další úkol – péče o rostliny, které tady po svém nástupu zasadil. Reakce prý byly zprvu různé, teď už si prý ale všichni zvykli. "Ze začátku to bylo takové: Stavíme formuli, k čemu kytky. Nicméně trávíme tady spoustu času, tak si to prostředí dílny snažíme co nejvíc zpříjemnit. V tuto chvíli už jsou tu kytičky podporované, tedy dokud je zalévám a starám se o ně," vykládá, zatímco v kuchyňce připravuje speciální nálev na zalévání.
Piloti se mění v půlce
Závodní sezona začíná týmu z ČVUT za pár týdnů a trvat bude do září. Co nejlepší výsledky chtějí urvat s dvanáctou generací monopostu, na kterém poctivě pracovali celý školní rok. Letos mají v plánu navštívit okruhy ve Švýcarku, Itálii a doma v Česku. V jednání je i Německo a Chorvatsko. "Závody jsou třeba také v Americe nebo Indii, ale z finančních důvodů se účastníme jen těch evropských. Převést formuli a tým na jiný kontinent by totiž bylo logisticky docela náročné, a hlavně drahé," vysvětlují nadšenci. Každého závodu se obvykle účastní zhruba stovka týmů. Poptávka bývá ale často větší. Aby se borci z ČVUT na závod nominovali, musí nejprve splnit písemné testy. "Dají nám úlohy z oblasti automobilového inženýringu a my je vypracujeme. Prostě jako ve škole," vykládají. Samotné závody pak trvají týden. Hodnotí se vždy dva druhy disciplín – statické a dynamické. Jak se dá z názvu odvodit, u těch statických stojí formule na místě. Potřeba je jen ústní obhajoba. "Když za námi přijde hodnotitel a ukáže na nějakou součástku, musíme být schopní říct: Máme to zaevidováno tady a stálo to tolik. Tímto způsobem musíme mít rozepsanou opravdu celou formuli," vysvětluje Váša, který má v týmu statické disciplíny na starosti. Formule se dostává na trať až při dynamických disciplínách. Součástí je i kvalifikace a 22 kilometrů dlouhý závod. "Zajímavostí je, že v půlce závodu se musí vystřídat piloti. Tým na to má tři minuty, pokud to nestihnete, dostanete penalizaci," ví Štulík. Ostatně právě on je jedním ze čtyř pilotů týmu eForce. A zažil během závodu už někdy nějakou nebezpečnou situaci? Naštěstí prý zatím ne. Ovšem i takové momenty ve studentské formuli občas nastanou. "Minulý rok v Maďarsku vyhořel jednomu týmu akumulátor a byla to obrovská paseka. Na závodech ale vždycky musí být přítomní i hasiči, takže se to všechno zvládlo," vzpomíná na okamžik, při kterém všem pořádně zatrnulo.
Formule za 10 milionů
Jedním z nejlepších týmů formule Student je v současné době RennTeam ze Stuttgartu. "Ti mají dokonce i vlastní větrný tunel, jako se používá ve formuli 1," vysvětlují kluci z eForce. Logicky vás napadne, na kolik tohle všechno přijde. Nejde rozhodně o malé částky. Jen cena formule se šplhá k deseti milionům. A to v částce není započítaná práce studentů! Nejdražší na celém autě je akumulátor, jehož cena se pohybuje okolo milionu korun. O něco méně stojí monokok, který je celý vyrobený z karbonu. Aby studenti z ČVUT mohli zkonstruovat takto nákladné auto, je potřeba součinnost školy i dalších firem. "Škola platí asi 20 procent, zbytek si musíme sehnat sami od nejrůznějších sponzorů. To má na starosti naše PR skupina," vysvětluje Jan Cába, student strojárny, který u týmu začínal jako mechanik. Postupem času mu však spadla do klína i komunikace se spřízněnými firmami. "Spousta sponzorů nám nedává peníze, ale pomáhá nám materiálně. Je to kvůli tomu, že součástky, které využíváme, oni vyrábí. Ke komunikaci s nimi byl potřeba někdo, kdo rozumí i mechanice a tak určili mě. PR je tedy v mém podání spíše taková z nouze ctnost," směje se. Vedle součástek tvoří podstatnou část nákladů i závody. Doprava, ubytování, strava … Když se to všechno sečte, účast na jedné soutěži vyjde eForce zhruba na 200 tisíc. "A to bydlíme ve stanovém městečku," dodává Honza Plesník. Aby na závodech tým alespoň trochu ušetřil, stravu si, pokud možno, zajišťují jeho členové sami. Role šéfkuchaře se obvykle zhostí Váša. A nejoblíbenější jídlo? Wrapy a špízy. "Třeba těstoviny se nám z praktického hlediska vůbec neosvědčily. Potřebujeme něco, co může sníst i ve shonu a nezašpiníme se u toho," vysvětluje. Na závodech sice týmy mohou získat prize money, avšak částka je v kontextu celkových nákladů spíše symbolická. "Bývá to něco mezi 50 až 100 tisíci korun. To ale většinou vyjde jen na to, abyste si koupili pivo na oslavu a pár nových komponentů," krčí rameny "Plesňa". Finanční odměna ale není zdaleka to, co studenti na projektu oceňují nejvíc. Peněžní výhra je sice příjemný bonus, avšak zkušenosti jsou v tomto případě daleko hodnotnější komodita. "Něco slyšíte ve škole, pak přijdete dolů na dílnu a pracujete tam s tím, co jste se dnes dozvěděl na přednášce. Firmy to pak vidí a vždycky si vyberou raději někoho, kdo už si to osahal v praxi," shodují se. Ostatně jak říká někdejší šéf F1 Ross Brawn: "Jediné dvě inovativní formy motorsportu jsou formule 1 a formule Student."