"Typicky si můžete představit někoho, komu je 80 let, v posledních letech přišel o zrak a přesouvá se třeba do nějakého ubytovacího zařízení," popisuje Miroslav Macík z Fakulty elektrotechnické ČVUT. Ukazuje model jednoduchého pokoje třeba v domově pro "Tady máme objekty a vypadá to jako domeček pro panenky," přibližuje Macík. V modelu je stůl, židle, postel, skříň. "To, co tu vidíte, je v podstatě mapa. Lidé se musí seznámit s tím prostředím. Buď v momentě, kdy se tam dostanou. Nebo ideálně ještě předtím, než se tam dostanou," vysvětluje vědec. Model si člověk může osahávat rukama. Kromě toho ale dovedou vědci některá místa hmatově zvýraznit. "Když budete rukou zkoumat ty objekty, tak nad jedním z nich byste měli něco cítit. Používáme ultrazvukové pole vytvořené maticí ultrazvukových reproduktorů, které jsou schopné vytvořit hmatový vjem rozpoznatelný ve vzduchu. My ho nasměrujeme nad jeden z těchto objektů a tím ho označíme," doplňuje. Vědci svůj vynález pojmenovali haptický kurzor, to znamená hmatové ukazovátko. Pro člověka je to pouze hmatový vjem, mikrofon ale zachytil, že tam opravdu působí zvukové vlny – i když běžně neslyšitelné.
Hmatové modely
Miroslav Macík se snaží vylepšit existující pomůcky pro nevidomé tak, aby dostali lepší představu a odezvu, když se budou pohybovat v neznámé místnosti. Zvlášť když to budou lidé, kteří byli donedávna zvyklí se zrakem orientovat. "Pro to, abychom se mohli orientovat v prostoru, potřebujeme dva typy reprezentace. Jedna je vázaná na naše tělo, říká se jí egocentrická. Když stojím, hmatám kolem sebe, co je na mém pracovním stole. Nicméně abych se pohyboval v komplexnějším prostředí, potřebujeme takzvanou alocentrickou reprezentaci. Odpovídá mapám, nicméně pro prostředí třeba budov nám zrak slouží k tomu, abychom si vytvářeli i tuto reprezentaci. Bez zraku je mnohem těžší si ji vytvářet, proto k tomu slouží tyto hmatové modely," vysvětluje. Na nápad s hmatovým ukazovátkem přišli odborníci ve spolupráci s lidmi z domova pro zrakově postižené. Systém ale ještě nefunguje tak dobře, aby se dal používat v praxi. "Inovace je v tom, že nikdo to ještě – pokud víme – nepropojil s fyzickými objekty. Dochází tam samozřejmě k nějakým komplikacím, jsou tam odrazy, interference s objekty," uznává Macík. "Je těžké rozlišit, když jsou blízko u sebe. Tohle je záměrně udělané tak, abychom testovali hraniční případy a odhalili limity metody," dodává. "Spolupracujeme s domovem Palata v Praze. Naše řešení vycházejí z kontaktu s uživateli. Něco navrhneme, často je to velice jednoduchý prototyp, abychom získali zpětnou vazbu, co funguje, a co nefunguje. Pak prototyp přizpůsobujeme," dodává Macík. Až bude ukazovátko hotové, Miroslav Macík se s ním znovu vydá ke zrakově postiženým lidem. Spolupráci domlouvá právě v těchto dnech.