První výstava Galerie Jaroslava Fragnera pod vedením nové ředitelky Karolíny Pláškové s názvem "Architektura jako práce" se zaměřuje na nejisté pracovní a životní podmínky architektů/ek. Výstava je součástí dlouhodobého projektu "Drazí architekti…", kterým Karolína Plášková posledních několik let přináší témata role architektů/ek a etiky praxe do veřejné diskuze. Výstava o změnách vztahů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci vznikla v rámci dramaturgického programu Prostor pro angažovanou architekturu pod hlavičkou Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně a na přelomu roku byla představena v Galerii Architektury Brno. V Praze bude výstava prezentována v prostorách Galerie Jaroslava Fragnera, kterou v roce 2020 zakoupilo České vysoké učení technické v Praze.
"Chceme mluvit o realitě, se kterou se v architektuře běžně setkáváme, a ukázat, že v tom lidé pracující v architektuře nejsou sami. Podobné problémy pojmenovávají jednotlivci a organizace po celém světě a my si přejeme rozvinout diskuzi i u nás a nastínit možné cesty ven, které leží spíše v emancipaci než v bojích o více peněz," popisuje kurátorka Karolína Plášková. Architekti/ky často prezentují agendu architektury jako hledání řešení současných světových problémů, aniž by se snažili/y nalézt řešení toxických podmínek, ve kterých architektura vzniká. Pokud se od nich očekává, že budou pracovat eticky, je nutné mluvit o samotné etice a kultuře v architektonických kancelářích a studiích. Problém ale často vzniká daleko dřív, studující na vysokých školách po celém světě se setkávají s narativem architektury jako životního poslání, které jim má často kompenzovat nepřijatelné prostředí a špatně placenou práci. Výstava Architektura jako práce nemá za cíl pouze popsat současnou kritickou situaci, prezentuje také iniciativy či úspěchy na poli zlepšování pracovních podmínek. Cílem je zvýšit povědomí a snad i přispět k diskuzi například o kolektivní organizaci práce, rovnováze mezi pracovním a soukromým životem, struktuře architektonických kanceláří (hierarchická vs. nehierarchická), spolcích a uskupeních zaměřujících se na stejné téma a uchopení tématu do vlastních rukou mladou generací, např. skrz sociální sítě. Navzdory zakořeněnému odporu k využívání kolektivní moci je snahou ukázat, že díky organizaci zdola a solidaritě lze dosáhnout hmatatelných úspěchů. Výstava by měla sloužit jako podklad pro komunitní setkávání, a řada témat tak bude diskutována v rámci doprovodného programu ve formě přednášek, workshopů či panelových diskusí podobně jako v Brně, kde se mohli návštěvníci/e potkat mimo jiné s Charlie Edmondsem, zakladatelem britské Future Architects Front, s Marisou Cortright, autorkou knihy "Can this be? Surely this cannot be?” Architectural Workers Organizing in Europe ("Je to možné? To snad není možné?" Organizování pracujících v architektuře v Evropě) či s Angelikou Hinterbrandner, spoluzakladatelkou online magazínu a podcastu kontextur či platformy spaceforfuture.