Datum zveřejnění: 
12. 6. 2023
Bylo půl deváté, dobrý den a celý nový týden přeje Zita Senková. Je tady pravidelný čas zamyslet se v souvislostech nad děním kolem nás. Učiní tak v příštích minutách Dana Drábová, jaderná fyzička, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka

Zamyslíme se například nad moderní výukou nových jaderných odborníků či nad tím, jak se předpovědi energetické v minulosti vůbec naplnily. Přeji nerušený poslech. Začněme zprávou, paní Drábová, která vás jako absolventku Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze musí mimořádně těšit. Fakulta totiž spustila provoz svého druhého školního štěpného reaktoru VR-2. Jde celkově o desátý jaderný reaktor. Využívat ho bude pro výuku a vědeckou činnost, poslouží tedy k výchově nových jaderných odborníků?

Dana DRÁBOVÁ, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost

Je to velmi dobře. Ukazuje to zase znovu, že Československo a posléze Česko a Slovensko v žádném případě za těch skoro 70 let historie mírového využívání jaderné energie nehrálo nikdy druhé housle. V roce 1957 v září byl v Řeži u Prahy spuštěn náš první výzkumný reaktor, tehdy byl devátý na světě. A od té doby jsme jich postupně, teď mluvím tedy už jenom za Česko bohužel, uvedli do provozu těch deset, což pro zemi střední velikosti a středního významu je docela slušný výkon a měli bychom na to být hrdí. Já jsem o to víc hrdá, protože moje alma mater snad jako jediná univerzita v Evropě má v provozu dva školní reaktory.

Zita SENKOVÁ, moderátorka

Kde se to vzalo, že Česká republika, předtím tedy Československo, jak jste zmínila, vlastně klade takový důraz na tuto problematiku?

Dana DRÁBOVÁ, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost

Ono nakonec vždycky dojdeme k závěru, že všechno je v lidech. Našla se tady a udržuje se tu pořád ještě parta srdcařů, kteří si říkají: ty technické vědy a zejména ty jaderné, nejenom jaderná fyzika, ale inženýrství jako takové, nám mohou přinést ještě další velký užitek tak, jako nám ho přinášely a přinášejí. Podívejme se na malé srovnání s naším velkým sousedem, tedy s Německem. Když se podíváme na uhlíkovou intenzitu, to znamená na emise skleníkových plynů do ovzduší, tak ač by se to tak na první pohled nezdálo, my nejsme nikterak výrazně - v ročním průměru, to musíme podotknout - pozadu za Německem. Za tím zeleným Německem. Nízkoemisní výroba elektřiny se u nás pohybuje někde okolo 50, 55 % z celkové spotřeby. Německo má víc o něco a důležité je si uvědomit, že my nemáme takové podmínky jako Německo, co se týká využití elektřiny vyráběné ve větrných elektrárnách, ale na druhou stranu tenhleten deficit, který jsme si nezapříčinili, prostě geografie je, jaká je, tak nám doplňují naše jaderné elektrárny. Našich šest jaderných bloků umí pokrýt naši spotřebu elektřiny zhruba z 38, 40 %. Na to ale, abychom dále mohli tento nízkoemisní zdroj elektřiny využívat, tak musíme vychovávat nové a nové generace. Proto je velmi důležité, že brilantní mladí lidé mají i zajímavé projekty. A VR-2, tedy ten školní reaktor, kterému se pravděpodobně bude říkat Vrána, ten první, VR-1, se jmenuje Vrabec, tak k tomu jistě přispěje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka

ČVUT provozuje dva školní reaktory, kromě nich je v České republice, jak už jste vlastně naznačila, dalších osm reaktorů, dva výzkumné, provozuje centrum výzkumu v Řeži a šest jaderných reaktorů provozuje ve dvou jaderných elektrárnách v Dukovanech a v Temelíně energetická společnost ČEZ. Paní Drábová, jak si představit pro nás, tedy laiky, takovou výuku? Když se třeba vrátíte do vašich vysokoškolských let, tak na čem tehdy jste se mimo jiné učili? Co vám pomáhalo při výuce?

Dana DRÁBOVÁ, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost

Leccos, ale hlavně modely. Ta praktická výuka na fakultě na katedře jaderných reaktorů začala až v 90. letech, to já už jsem byla ze školy venku, ale na druhou stranu ty dva reaktory v Řeži také sloužily, ovšem nemohl student aspirovat na to, že by tam prováděl určité manipulace, což na těchhletěch podkritických souborech může. Může vidět dynamiku toho reaktoru, může vidět, co se v tom reaktoru děje, když udělá tohle nebo něco jiného, jak ovlivní chování toho reaktoru, různé kroky toho, kdo ho obsluhuje. A nemusí se bát, že ta manipulace bude nějakým způsobem riziková. Na druhou stranu uvidí opravdu ne na simulátoru, ale na tom, jak se ten reaktor v reálu chová, co ty jeho kroky znamenají. A to je hodně důležité. Ono můžete mít sebedokonalejší simulátor, sebedokonalejší virtuální realitu, ale ten člověk, který je takto školen a trénován, je to velmi důležité, ale pořád má v hlavě, že je to jenom hra.  

....................................................

 

Zdroj: 
ČR Dvojka