Markéta Kinská: Všechna stanoviště byla velmi vytížená, ale absolutně největší nápor byl u laserového bludiště Fyzikálního ústavu, kde se skutečně po celý den tvořily dlouhé fronty a velmi populární byl robotický pes Fakulty elektrotechnické ČVUT.
------------------------
Ondřej VAŇURA, redaktor Experiment
Speciál odsud z výstaviště v pražských Letňanech ale pokračuje. Už za chvíli uslyšíme o tom, jak fungují senzory, které tady ukazují odborníci z ČVUT, a pomáhají třeba určit, kdo je vůdčí typ, kterého jen tak něco nerozhází.
Posloucháte magazín Experiment, dnes živě z Výstaviště v Praze Letňanech. Mezi interaktivní expozice na Veletrhu vědy patří i ta Fakulty biomedicínského inženýrství pražské ČVUT. Experti tu návštěvníkům ukazují, jak v praxi fungují jejich výzkumy. Při nich řeší to, jak na člověka působí například stres a další emoce. V jejich stánku si tak můžete na tělo připnout i jejich senzory.
MLUVČÍ: Budeme měřit vaši srdeční aktivitu, to znamená, budeme měřit elektrické potenciály vašeho srdce. To se nám potom zobrazí v grafu.
Ondřej VAŇURA, redaktor: Pojďme to na mě vyzkoušet.
Ján Hýbl, vědecký pracovník: Elektrody vám budeme lepit vlastně v jednom svodu, abysme vám dokázali změřit srdce. Elektro se musí odlepit, takový plastový kryt a pak už tu elektrodu lepit na tělo.
O. Vaňura: Takže na rameno, jo, ano, na levé.
J. Hýbl: Není to úplně rameno, je to nad prsním svalem, vlastně v oblasti ramene. Druhý budeme lepit na spodní část hrudního koše, abysme celý potenciál srdce změřili.
Já se jmenuju Slachtačkunová a jsem asistentka na Fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT.
Ondřej VAŇURA, redaktor: My teď máte nějaký pás.
Mluvčí: To je taková ledvinka, do které se dělá to zařízení, aby vám nepřekážela při pohybu. Ono to vypadá jako powerbanka. Zatím jsme nalepili jenom srdce, abysme nezdržovali, protože tam můžeme ještě měřit koční vodivost a ještě máme dechový pás.
Ondřej VAŇURA, redaktor: Tak já jsem teďka napojený na senzory, všechno jde do té krabičky.
Mluvčí: Krabička vlastně ty data předpracuje, dá je do balíčku a celý ten balíček vezme a pošle ho do počítače přes lokální WiFi síť. V počítači jsou data jsou zpracována, nahrána do databáze a ta databáze má potom možnost je zobrazovat.
Ondřej VAŇURA, redaktor: Takže my tady v podstatě teď online na monitoru vidíme srdeční aktivitu, což bude chvilku trvat. K čemu je to dobré?
Mluvčí: Údaje zaznamenáváme v delším časovém období. To znamená, že třeba měříme celý den nebo několik dní v kuse. Výborné je to pro určování nějakého dlouhodobého trendu, nějaké změny. Třeba jsme schopni z toho vypočítávat kognitivní zátěž, takže můžeme říct, jestli se hodně soustředíte, jste přepracovaný, jak je pro vás ta činnost náročná a tak dál. Jde z toho získávat i údaje o psychickém stavu, jestli jste ve stresu nebo jestli zvládáte aktivitu, kterou děláte.
Ondřej VAŇURA, redaktor: Velmi populární jsou fitness náramky, chytré hodinky. Kdybyste to měl porovnat, vaše senzory a tyhle komerční věci.
J. Hýbl: Hlavně je to určené pro jiné použití. Ten fitness náramek, co vy máte, funguje tak, že mu vezme data, data pošle do vlastně databáze, kde jsou neuronové sítě, ty zpracujou data a určí nějakou aktivitu pohybovou. Ale vy vlastně neznáte svoje čistá data. My z toho systému naopak sbíráme skutečně čistá data srdeční aktivity, na základě toho vytváříme data city a určíme naše vlastní neuronové sítě, které můžou rozpoznávat různé záležitosti v signálu, což třeba může být ta kognitivní zátěž nebo nějaká psychická zátěž.
Ondřej VAŇURA, redaktor: Váš systém sbírá data ve chvíli, kdy tady natáčíme reportáž. To znamená, že na mě působí spousta vjemů, vidíme tady graf, který já vůbec nedokážu interpretovat.
J. Hýbl: Námi navržený senzorický systém dokáže měřit kognitivní zátěž, dokáže měřit psychický a fyzický stav jedince, kterého monitorujeme a nejenom jedince, ale i celých týmů.
Ondřej VAŇURA, redaktor: Na základě toho pak třeba dokáže někdo určit, že daný člověk může být lídr, protože ho tolik věcí nerozhodí?
J. Hýbl: Může se to použít třeba v krizové situaci, kdy víme, že v té krizové situaci zůstane klidný a bude tu situaci zdárně řešit. Zatímco můžeme třeba říct, že jsou jedinci, kteří naopak můžou začít lehce panikařit, což neznamená, že bysme je měli nějak vyřadit. V žádném případě, ale dát jim zase jinou činnost, která pro ně bude pohodovější a dokážou tam udělat ten výkon, který od nich potřebujeme.
Ondřej VAŇURA, redaktor: Dodává pro magazín Experiment Ján Hýbl z Fakulty biomedicínského inženýrství pražské ČVUT. Spolu s kolegy tento systém využili například při sledování posádky projektu Hydronaut, kdy její členové strávili loni v létě ve speciální vědecké laboratoři na Semilsku sedm dní pod vodou. Ondřej Vaňura, Radiožurnál.