Jaroslav ZOULA, redaktor ČT
Reaktor nese označení VR-2. A jak je vidět, oproti svému o 33 let staršímu předchůdci je opravdu malý. Jeho nádoba má v průměru zhruba 1,5 metru, ale je klíčové, že i v takovémto malém prostoru štěpná reakce může probíhat. Místní experti zdůrazňují, že tato štěpná reakce je takzvaně podkritická, to znamená, že bez externího přívodu částic, které tuto reakci spouští a udržují při fungování, tato reakce automaticky končí. To nebyl případ reaktoru VR-1, který je za těmito červenými stěnami. Reaktor VR-2 stál zhruba 15 000 000 Kč. Část z toho ČVUT vynaložila na to, aby z Finska dostala palivo, které tento reaktor bude využívat. Finové ho ovšem poskytli zdarma a výuka by na něm měla začít co nejdříve. Podstatné je, a to byl důvod, proč tento reaktor vznikl, že původní reaktor už nestíhal čelit náporu zájemců, protože ČVUT nevyužívá tyto reaktory jenom pro své studenty, ale díky možnosti vzdáleného ovládání i pro studenty z celého světa.