Pan Marek pochází z Olomouce a v Praze žije rok a půl. Když jako vyučený prodavač nesehnal ve svém původním bydlišti práci, rozhodl se zkusit štěstí v hlavním městě, kde se snaží postavit na vlastní nohy. Spí po noclehárnách, dělá komparz přes castingové agentury, a hlavně prodává časopis Nový Prostor na Karlově náměstí. Právě zde sídlí také robotické laboratoře FEL ČVUT. První cesta pana Marka vedla na Katedru kybernetiky do laboratoře humanoidních robotů – tedy strojů, které se vzhledově podobají člověku. Zde si mohl vyzkoušet, jak funguje jeden z nejzajímavějších (a člověku nejpodobnějších) robotů celé laboratoře – iCub. A čím je tento zhruba metrový robotický "chlapeček" vlastně tak výjimečný? Důvodů je hned několik. Díky LED diodám umístěným v oblasti obličeje se může smát i zlobit, velmi dobře pohyblivé klouby mu umožňují třeba zvedat nohy i ruce či uchopovat předměty a oči vybavené hloubkovými kamerami zase rozpoznat člověka a jednotlivé části jeho těla. Nejzajímavější je ale robotova elektronická "kůže", pod kterou jsou umístěné zhruba čtyři tisíce na dotek citlivých senzorů. Na rozdíl od většiny ostatních humanoidů tak iCub může poznávat svět nejen zrakem, ale i hmatem – sahat na sebe i věci okolo či rozlišit, zda ho pohladím, nebo do něj strčím. Svými dovednostmi odpovídá dítěti během prvního roku vývoje, s tím rozdílem, že vše, co se naučí, se vpisuje do umělé neuronové sítě. Pomocí umělé inteligence tak vědcům pomáhá pochopit třeba to, jak se dětský mozek učí svoje tělo ovládat. V laboratoři humanoidů se zkoumá také sociální interakce člověka s robotem – kam má robot koukat nebo jaké má mít výrazy či gesta, aby na lidi působil co nejpřirozeněji. Zdokonalovat sociální dovednosti robotů zde pomáhá dnes už poměrně široce využívaný Pepper. Tento robot určený pro komunikaci s veřejností je schopný rozpoznat lidské obličeje a základní emoce, naslouchat či vést jednoduchou konverzaci a zodpovídat běžné otázky. Dnes už se využívá například na recepcích některých hotelů, ale "zaměstnalo" ho i pražské letiště.
V místních laboratořích je toho k vidění mnoho – od létajících robotů přes kolové a pásové až po tzv. kráčející roboty, kam patří i zmínění "mravenci". Největší atrakcí je ale zdejší "smečka psů" – světoznámých robotů SPOT od firmy Boston Dynamics. Vědci z FEL ČVUT jim tu "vdechují duši" – dodávají jim balíček vlastního vybavení (např. navigační systém), a snaží se tak docílit toho, aby mohli robotičtí psi v prostředí autonomně fungovat. SPOTi jsou totiž schopní rychle zdolávat překážky i větší vzdálenosti, bezpečně se pohybovat po schodech nebo se třeba brodit vodou. Díky těmto výzkumům by pak mohli najít uplatnění třeba při záchranných akcích v prostorech, kam by byl vstup pro člověka nebezpečný, ale i v průmyslových projektech, především při inspekcích ve velkých továrnách a těžko dostupných provozech. Následně pan Marek zavítal do Centra umělé inteligence, kde ho uchvátili obrovští robotičtí "mravenci". Nevzhledné nohaté stroje, které svými třemi páry končetin a kopírováním živočišných vzorů pohybu připomínají třeba právě zmíněný hmyz, se tu nejen zkoumají, ale i vyrábějí, a to od vytištění součástek až po vytvoření řídicích algoritmů. Robot, kterého můžete vidět na fotce, je tím největším, jakého zde na Karlově náměstí mají. Využívá se hlavně pro sběr dat v prostředí. Umí totiž rozpoznat i zdolat nejrůznější terény a díky LiDARu, laserovému skeneru umístěnému "na těle", může postavit 3D mapu prostředí, ve kterém se nachází, nebo naplánovat trasu. Dostane se tak i do obtížně dostupných míst, čehož lze využít třeba při záchranářských pracích.
Díky nahoře umístěné robotické ruce (která nicméně připomíná spíš hlavu s tlamou) si v závěru prohlídky jeden z robopsů od pana Marka vzal náš časopis. A dokáže prý dokonce přinést i kávu! Tato reportáž vznikla s pomocí FEL ČVUT, a především doc. Mgr. Matěje Hoffmanna, Ph. D. z Katedry kybernetiky a Ing. Petra Čížka z Centra umělé inteligence.