Datum zveřejnění: 
22. 5. 2023
Jan Macek, ČVUT: Při samotném vyplachování válce potřebujeme vytlačit spaliny čerstvou náplní – u čtyřdobých motorů to dělá píst během výfukového a sacího zdvihu, ale tady máme píst při vyplachování u dolní úvrati, kdy jenom otevře kanály a pak se už hýbe málo. Proto potřebujeme před vyplachováním náplň stlačit na tlak větší, než je protitlak ve výfukovém systému. Z toho plyne nebezpečí zkratového vyplachování, kdy náplň po přítoku do válce zamíří rovnou do výfuku. To lze sice konstrukčně eliminovat, například takzvaným vratným vyplachováním, ale stejně se čerstvá směs vždy částečně smísí s výfukovými plyny. Výsledkem jsou emise nespálených uhlovodíků, nebezpečné pro "letní" smog typu Los Angeles.

Dokonalost výměny náplně válce není veliká, existuje přirozená vnitřní recirkulace spalin (zejména těch smíšených s čerstvou náplní). Tedy část horkých spalin z minulého oběhu zůstává a ředí i ohřívá čerstvě přivedenou směs. To má vliv na zápalnost svíčkou – moc rozředěná směs se nemusí vůbec zažehnout, pokud jiskra nezapálí dostatečný objem směsi, od kterého se pak plamen šíří dále. Směs tak musí být velmi bohatá, aby i za těchto poměrů byla zápalná. Takže druhým problémem jsou produkty spalování bohaté směsi, k nimž patří jedovatý oxid uhelnatý a široké spektrum organických látek z nedokonale spáleného paliva, včetně jedovatého formaldehydu atp. Na druhé straně nebývají tak veliké problémy s oxidy dusíku. Velmi bohatou směs obvykle musíme použít i kvůli dosažení žádaného momentu motoru. Vlivem odpařování benzinu ("vnitřní chlazení") se teplota na počátku komprese zmenší, ale za cenu přívodu i 30% paliva navíc, které s ohledem na množství kyslíku nebude spáleno! Pro malá množství paliva na nízké točivé momenty nebo volnoběh musíme samozřejmě omezovat množství vzduchu tradičním škrcením sání. Jenže u dvoudobého motoru to omezí množství (objem) náplně na výplach, tedy ve válci zůstane daleko více spalin s popsanými účinky. Může tedy nastat situace, že palivo se směs se vůbec nezapálí, část je při nedokonalém výplachu vytlačena do výfuku, část ve válci zůstane a s novou směsí pro další oběh už může limit zápalnosti překonat. Proto je pro dvoutakty typické vynechávání zážehů na volnoběh. Důsledkem jsou samozřejmě emise nespálených uhlovodíků. 

Zdroj: 
Svět motorů