Datum zveřejnění: 
30. 4. 2023
Titanové klouby, kosti nebo zuby z 3D tiskárny, i takové implantáty už lékaři v praxi využívají. Na Fakultě stavební Českého vysokého učení v Praze se ale teď zaměřili na hledání ideálního povrchu implantátu. Tedy takového, do kterého by kost dobře zarostla a náhrada tak déle vydržela. Speciální povrchovou úpravu už aplikovali například na zubní implantát, který na zkoušku dostali i první pacienti.

"Ten implantát, na který se díváme, to je část, která přijde do kosti," malý kovový váleček, v podstatě umělý zubní kořen, mi ukazuje student doktorského studia na Katedře mechaniky ČVUT Luboš Řehounek. "Můžete si ho vzít do ruky, je opravdu malý, asi tak centimetr a na šířku asi 3,8 mm. Takže aby se vešla ta struktura na povrch implantátu, musí být velice malá," vybízí mě.

Speciální povrch

Povrch implantátu není hladký, ale má speciální pórovitou úpravu. Při navrhování této nové povrchové struktury implantátů se odborníci inspirovali u motýlů. "Je to struktura v motýlích křídlech, akorát tam odráží světlo. A podle toho mění motýli svojí barevnost. Ta struktura je vlastně tvořená sinovými a kosinovými funkcemi," vysvětluje mi biomechanik Aleš Jíra.

Lepší než běžné materiály

Výroba pomocí 3D tisku Implantát s takovým povrchem nejde vyrobit jinak než metodou 3D tisku. Na fakultě stavební vznikají na 3D tiskárně ale jen plastové modely. "Jedna komora se naplní prachem, druhá je v první fázi volná. A přes tu komoru s prachem jezdí roler, který vždy přetáhne tenoučkou vrstvu prachu do tiskové části. Přesně v těch lokacích, kde má vzniknout implantát, míří laser a ten svařuje ten prach," vysvětluje Aleš Jíra.

Samotné implantáty z titanového prášku pak vyrábí specializovaná česká firma na daleko větší tiskárně. Porézních struktur implantátů je ale více. Lékaři už teď využívají například kloubní náhrady s trámčitou strukturou. To si můžeme představit jako propojené sloupečky a mezi nimi dutinky. Jenže podle Luboše Řehounka taková povrchová úprava není dokonalá. "Protože to jsou sloupečky, jsou náchylné na to, aby se odštíply, a to je nežádoucí, může se pak v těle pacienta zanítit okolní tkáň," říká. Proto by podle Aleše Jíry bylo vhodnější na povrchu i dalších implantátů využívat právě stěnové struktury, tedy ty, které už zkouší na zubních náhradách. Všechny implantáty s novými povrchy ale ještě musí projít testováním a schválením. Poslechněte si celý audiozáznam Magazínu Experiment nahoře v článku. 

Díky porézní struktuře s malinkými otvory může kost do implantátu zarůst a pevně se s ním spojit. Tím pak lépe a déle drží. A to je rozdíl oproti běžně využívaným šroubovitým zubním náhradám. "V podstatě je to forma vrutu, která se zašroubuje do tkáně, ten implantát má počáteční stabilitu, ale neumožňuje vytvořit porézní strukturu, aby ta kost tam vrostla," pokračuje Aleš Jíra. Nové zubní implantáty zatím ještě nejsou schválené pro běžné využití v ordinacích zubařů, i tak je už ale někteří pacienti mají na zkoušku. "Pár už je jich implantovaných, vyrobených na zakázku, ten první, to budou už tři roky, ale máme informaci, že stále drží, tak je to na dobré cestě," dodává. 

Zdroj: 
irozhlas.cz