"Pro první verzi systému jsme použili ověřený senzorový systém FlexiGuard od kolegů z fakulty biomedicínského inženýrství. Jsou to dvě krabičky s miniaturními senzory, které sledují vitální funkce. Kolem něj jsme vybudovali systém, který dle závažnosti zranění a pravděpodobnosti přežití řadí vojáky do různých kategorií," popisuje Miroslav Bureš z laboratoře inteligentního testování systémů na pražském ČVUT.
Senzory jsou ve srovnání s obyčejnými chytrými hodinkami výrazně přesnější a berou v potaz mnohem více parametrů – například srdeční aktivitu, dechovou frekvenci nebo vlhkost pod oděvem. Umístěné jsou v ochranném pouzdře, které odolá vysokým teplotám a zvládne i dekontaminaci. Zařízení přenáší data pomocí vysílačky na vzdálenost, kterou je podle Bureše možné naškálovat i na několik desítek kilometrů. V případě potřeby je možné aktivovat "stealth mode" a spojení přerušit. Data o životních funkcích se ukládají do přístroje a zdravotník si je může načíst dodatečně. Hlavním cílem projektu Digital Triage Assistant (DTA) je vytvořit systém rychle informující záchranáře v chaosu bojiště, kteří členové jednotky potřebují největší pomoc a kde se zrovna nacházejí.
"Když potřebuje vytáhnout člověka ze zóny, která je pod palbou, tak nemám moc času. Jeden z vojáků, se kterými jsme systém konzultovali, to lehce drasticky přirovnal k situaci, kdy vám hoří rodinný dům a rozhodujete se, které dítě vytáhnete jako první,” líčí Bureš.
Vědci a vědkyně z ČVUT testují prototyp systému od roku 2021 společně s týmem plukovníka Hynka Schvacha z Fakulty vojenského zdravotnictví na Univerzitě obrany. Praktické zkoušky s českou armádou, během kterých se simulovaly postupy záchrany zraněného a ověřovalo měření senzorů při fyzické zátěži, proběhly zatím tři. Další plánovaná zkouška má podle Bureše ukázat, jak dobře systém funguje, pokud je přijímač umístěn ve vzduchu – například ve vrtulníku. Samotný sběr dat je už po technické stránce vyřešen, avšak u jejich strojového zpracování je potřeba další vývoj.
"Máme základní algoritmus, ale je tam spousta výzev. Data nejsou ze skutečného boje, navíc určit pravděpodobnost přežití je složité. Každé tělo se se zraněními vyrovnává jinak. A zdravotník potřebuje přesnou informaci v kontextu dané situace, třeba jestli je místo, kde leží zraněný voják, snadno přístupné," vysvětluje Bureš.
Práce na vylepšeném "fitbitu" pro vojáky začala na koleji americké Univerzity Johnse Hopkinse. "Tamní studenti dostali zadání od výzkumníků z NATO. V rámci celosemestrálního projektu měli navrhnout, jak by mohly moderní technologie pomoci vojenským medikům přímo na bojišti," vysvětluje Kristina Soukupová, šéfka neziskové organizace DefSec Innovation Hub. Právě díky ní se projekt dostal do rukou výzkumníků a výzkumnic z ČVUT.
"S konzultací, zda je nápad technicky řešitelný, jsem oslovila ČVUT a tým docenta Bureše se do toho s nadšením vrhnul," pochvaluje si. Podle Bureše pak relevance projektu výrazně vzrostla kvůli válce na Ukrajině. "Je velká škoda, že systém je stále ve fázi prototypu, který potřebuje další testy. Řešili jsme jeho potenciální nasazení i s kolegy na Ukrajině, ale aktuální situace tam bohužel přináší jiné priority než je technologický vývoj. Naši pomoc Ukrajině jsme pak řešili jinými prostředky," uzavírá vědec.