Jednalo se o cílený výzkum, nebo se výsledek dostavil takříkajíc navíc?
Výzkum byl cílený, protože dlouhodobě spolupracujeme s kolegy z firmy Fomei, a tak jsme logicky zkusili, jak jsme schopni rozpoznávat papíry a pracovat s nimi. Víme, že jsou s nimi problémy ve fotografické praxi. Čekali jsme nějaký zajímavý výsledek.
Jaké problémy myslíte?
Při tisku fotografií se používají neznačkové papíry a inkousty a objevují se neautorizované tisky. Ukazuje se, že fotografové se zabývají tím, jaké parametry má daný inkoust, jestli výtisk bude stálý, nebo nebude. Okem to kolikrát nerozliší a potřebovali mít nějaké kvalitativní posouzení. Na trhu je velké množství papírů, tiskáren a inkoustů. Všichni tvrdí, že právě ty jejich jsou nejlepší. Když ale fotograf své dílo tiskne, má pochopitelný zájem, aby výstup byl v požadované kvalitě. Když jsme se na kvalitu vytištěných snímků dívali my naší metodou, ukázalo se, že inkousty a papíry běžné a komerční mají jiné parametry než špičkové archivní materiály.
Chápu to tak, že si můžete udělat rozbor prvního autorského výtisku na kvalitních přístrojích a s kvalitními barvami a pak to porovnávat s případnými dalšími kopiemi odjinud?
Dá se to. To je srovnávací metoda. Pokud máme k porovnání tisk provedený na daném zařízení, nějaký prvovýtisk, můžeme si říci, že takhle to má vypadat. A pak to porovnávat s dalšími tisky stejné fotografie. Ale to je vlastně následný efekt. Primárním cílem bylo zjistit, zda tisk splňuje nároky nejen na kvalitu, ale i na archivaci a stálost tisku. Určitě víte, že snímek může za dva roky na světle změnit barvu. Naším primárním cílem při výzkumu nebylo odhalit neautorské kopie, ale říci, že tento nebo jiný inkoust podle normy a podle toho, co výrobce tvrdí, vydrží tolik a tolik let. To byla první motivace.
Teoreticky by to mohlo sloužit jako certifikát jak pro výrobce inkoustů a papírů, tak jako značka kvality například pro minilab. Že bych potom jako fotograf měl záruku precizního výsledku.
Když se nám dostane do ruky nějaký tisk, ukládáme si jeho parametry do databáze. Takže se rozšiřuje počet papírů, inkoustů a tiskáren, které už známe. Když přijdete z minilabu a řeknete, že vám sdělili, že budou tisknout na stálém papíru archivní kvality, my budeme schopni ověřit, jestli je to opravdu tak, jak říkají. Odpovídá to inkoustu výrobce, který známe a máme uložený.
To bych ale musel přijít k vám na fakultu. V konkrétním minilabu bych zřejmě nepochodil.
To souhlasí. Mohl byste si doma udělat chemický rozbor, ale na to asi nebudete vybavený. Naše metoda je založená na tom, že se díváme na předlohu v mnoha barevných kanálech. Běžná kamera, běžný displej zobrazuje ve třech barevných kanálech, červeném, zeleném a modrém. Je to nedostatečná informace pro posouzení materiálu. Hyperspektrální kamera, se kterou pracujeme, ovšem používá více než tisíc různých kanálů, tisíc různých barev. Pro představu – je to jako malovat pomocí palety, kde jsou jen tři barvy, a palety kde jich máte tisíc. Pak můžeme posoudit, zda daný inkoust má ve všech kanálech tu správnou kvalitu a odrazivost.
Jste schopní určit i stálost barvy? Zda vydrží rok, nebo deset let a déle?
Spoléháme se na certifikaci chemické laboratoře, která inkoust prověřuje. To je nezávislá reference. My potom můžeme při zkoumání konkrétního inkoustu a snímku říci ano, to se přibližuje daným parametrům. Neřekneme vám, jak dlouho bude fotka stálá barevně, ale potvrdíme, nebo nepotvrdíme parametry zaručené laboratoří. U inkoustů běžné kvality, ne těch vrcholných, je odrazivost horší. Týká se to například černé barvy, to vám poví každý fotograf. Černá je měřítko. Tam se prozradí, jestli je černá opravdu černá, nebo jestli ji jen lidské oko vidí jako zdánlivě černou. Oko klame.
Umíte si představit, že vaši metodu včetně zařízení budou nakupovat třeba výrobci papírů, inkoustů, minilaby?
Chcete vědět, co od výzkumu očekáváme? My jsme vědci, výsledky jsme publikovali v mezinárodních časopisech a získali jsme odezvu od vědecké komunity. Co se týče přenesení do praktického života, naše ambice to úplně není, spoléháme v tom na partnera výzkumu Fomei. Vyrábí tiskárny, inkousty i papíry a díky metodě bude schopný svým fotografům potvrdit, jestli dosahují inzerovaných parametrů.
Zkouším si představit další použití. Například v galerii, která přijímá fotografie do prodeje, do aukcí.
Máme ohlasy od galeristů, chtějí se s tím seznámit. Myslíme, že naše metoda tento potenciál má.
Lze odhalovat ještě něco dalšího?
Primárně jsme začínali na dálkovém průzkumu Země. Družice obíhající planetu se dívá na životní prostředí. Monitoruje například znečištění oceánů, stav lesů. To byl počátek. V laboratoři zjišťujeme, kde a jak se to projevuje.
Když je rostlina něčím napadená, co se mění?
Barva. Ukázalo se, že pomocí citlivé barevné analýzy dokážeme zjistit, že daná rostlina je ve stresu, trpí nedostatkem vláhy nebo je oslabená chorobou. Uvidíme dávno předtím, než začnou smrky opadávat, že je napadl kůrovec. Metodu lze využít i v potravinářství. Když se mění kvalita potravin, mění se i barva. A my to poznáme dřív než vy svým okem.
Zkoušeli jste něco takového konkrétně?
Ano, s masem. Zjistíte, že například prošlo několikanásobným zmrazením.
Jak dlouho váš výzkum už trvá?
Nějakých sedm let. Práce tady v laboratoři asi dva roky.
Lze vaše přístroje a metodu oklamat?
Oko ošidíte, to jsme si už řekli. Oklamat tisíc nebo víc kanálů, to je problematické.
Počítáte, že z dalšího zkoumání vyjde ještě nějaký výsledek, o kterém dosud nevíte?
Stává se to. Věda je kreativní. Ale i hledání slepých uliček do ní patří. Máme v plánu něco dalšího zkusit, ale chtěli bychom být první, takže to neprozradím.