Vážený pane profesore, vážené dámy, vážení pánové, ctění hosté,
dnešní den je dnem boje za svobodu a demokracii. Tento boj přinesl mnoho obětí a to i v řadách studentů, na které dnes vzpomínáme. Aby to nebylo tak jako v písni Karla Kryla o neznámém vojínovi, kde se zpívá: „Jednou za čas se páni ustrnou a přijdou pobrečet...“, zamysleme se nad tím, co můžeme z dnešní chvíle vyvodit za poučení. Nezávislé vysoké školy dokázaly a dokážou vytvářet nezávislý pohled na problémy společnosti a nacházet jejich řešení. Proto byly a jsou trnem v oku nedemokratickým režimům a populistům. Je na každém z nás, členech akademické obce, abychom šli směrem, který pomáhá odstraňovat obavy a strach, vysvětlovat problémy a nacházet jejich řešení. Je pochopitelné, že v nejisté a složité době, jako je ta, kterou nyní prožíváme, nás všechny strach a obavy tíží a doléhají na nás, ale racionálním a lidským přístupem je můžeme rozptýlit. Tím upevňujeme základy klidného řádu demokratické společnosti a uzavíráme cestu těm, kteří ze strachu a nejistoty těží a živí je, aby nastolili chaos. Z chaosu, frustrace a obav vyrůstají autokratické režimy a historie i současnost ukazují, jak zrůdných rozměrů mohou dosáhnout. Každý krok, který může zastavit růst podhoubí potřebného pro vznik nedemokratických režimů, je třeba podniknout a nebát se jej učinit. Proto je důležitá každá myšlenka a čin, které vedou k racionálnímu a lidskému řešení toho, co nás trápí. Pokud toto dokážeme, pokud spolu dokážeme hovořit a chápat svá rozdílná stanoviska bez pocitu, že ten druhý je nepřítel, pokud budeme lidmi a ne stroji, pokud se budeme snažit hledat cesty, které jsou nejlepší pro všechny a nejenom pro malou skupinku nebo pro jednotlivce, půjdeme dobrým směrem.
K tomu chtějí přispět i naše univerzity. Takovým každodenním postojem a snahou si připomeneme nejlépe i ty z nás, kteří v minulosti v boji za demokracii a svobodu zahynuli. Děkuji za pozornost.