Vědci z ČVUT monitorují okolí Temelína. Radiace z elektrárny neuniká.

Vědce zajímá kůra borovic, zvláštní druh mechů nebo i houby a borůvky v lese vzdáleném tři kilometry od jaderné elektrárny. Podobných míst okolo Temelína sledují devětadvacet a sesbírat vzorky na nich každý rok trvá zhruba deset dní. "Houby a borůvky se dělají proto, že to je potravina. Mechy se dělají proto, že máme speciální typ," zdůvodnil Ondřej Kořistka z Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské. Jde o travník Schreberův. "Je unikátní tím, že má vzdušné kořeny, které akumulují cesium, u kterého měříme aktivitu," doplnil student stejné fakulty Čeněk David. Vzorky se ukládají do speciálních nádob, díky kterým obklopí detektor, který měří jejich radioaktivitu. "Každý radionuklid vyzařuje specifickou energii, což je jako otisk prstů. Díky tomu můžeme poznat, že se jedná o cesium 137," uvedl další ze studentů David Strnad. Radiace z Černobylu Tento prvek odborníci zvolili proto, že se v přírodě přirozeně nevyskytuje. Vzniká v reaktorech nebo při jaderných explozích. Cesium naměřené z okolí Temelína ale z této elektrárny nepochází. "To cesium je z Černobylu – po jeho explozi, když šel ten mrak Evropou. My měříme, že cesium ubývá z přírody podle fyzikálních zákonů a že to černobylské cesium mizí a že tu není žádné nové," řekl Kořistka. Vědci tak potvrzují, že z Temelína žádná radioaktivita neuniká. Množství cesia z černobylské havárie je v české přírodě sice měřitelné, ale pro člověka i další organismy neškodné.