Dřevotický potok ve vesničce Vrapice u Kladna překlenula nová unikátní lávka z technoligicky vyspělého materiálu, tzv. UHPC betonu. Za jejím návrhem stojí architekti Ondřej Císler ze studia AOC architekti a Petr Tej z Kloknerova ústavu ČVUT v Praze. Subtilní černou lávku doplňuje také socha Strážce od prof. Jana Hendrych, která vychází z barokní sochařské tradice.
Lávka přes Dřetovický potok ve Vrapicích u Kladna se nachází na pěší cestě ze vsi na hřbitov. Je zasazena do pozoruhodného přírodního kontextu, který do určité míry nahrazuje urbanizovaný veřejný prostor v obci. Krajina v okolí Vrapic je geologicky velmi zajímavá, nachází se zde například naleziště zkamenělých žraločích zubů. Louka v okolí lávky bývá často zaplavována a krajina v bezprostředním okolí lávky je charakteristická jak soustavnými lidskými zásahy, tak relativní divokostí, určenou neustálými změnami díky povodním.
Lávka je koncipována ve vyšším smyslu jako magický portál mezi světem živým a mrtvých, či jako numinózní objekt z Vesmírné odysey. Je provedena z vysokopevnostního mrazuvzdorného UHPC betonu třídy C110/130 s rozptýlenou výztuží. Unikátní architektonický návrh zkoumá hranice lehkosti a subtilnosti pěší lávky, výtvarně je založen na uhrančivosti černého, technologicky extrémně vyspělého materiálu. Konstrukční řešení na rozpon 10 metrů se vzepětím 0,4 metru vhodně využívá dvojí zakřivení geometrie lávky, stabilizuje konstrukci v obou stěžejních směrech a umožňuje jednoduché zavětrování zábradlí lávky. Příčný profil lávky má šířku 1,5 metru. Objem spotřebovaného materiálu je 1,4 metrů krychlových, váha lávky je cca 3,5 tuny. Během ověřování vlastností konstrukce a technologie odlévání byl vytvořen prototyp, který byl podroben zátěžovým zkouškám.
Materiál je probarvený ve hmotě, povrchově patinovaný leptáním a v klíčových detailech ručně dobrušovaný. Do protipostavení k lávce je umístěna socha "Strážce" z dílny sochaře prof. Jana Hendrycha. Profesor Hendrych je mimo jiné předním odborníkem na barokní sochu umístěnou v kontextu mostu a krajiny a její plastické modelace. Socha vychází z původních barokních předobrazů (např. Jan Nepomucký), umísťovaných do komponované krajiny a doplňuje celkovou prostorovou kompozici mostu. Stěžejním kompozičním tématem je zde také koncepce mostu jako soklu či prostorového kontextu pro sochu. Socha je provedena z materiálu analogického k materiálu mostu.