Datum zveřejnění: 
16. 10. 2019

Čtyřiadvacetiletá studentka průmyslového designu Fakulty architektury ČVUT v Praze vymyslela projekt s názvem Moody. Pracuje v něm na třech druzích bodýček, které mají ženám ulehčit při bolestivé menstruaci, zánětu močových cest nebo i ovulační bolesti. Její projekt spojuje technologie a textílii, díky čemuž umí oblečení posílat do rozbolavělých míst příjemné teplo.

Rozhovorů s tebou vyšlo už několik. V komentech se často objevuje, že nějaké bodýčko přece nikdo nepotřebuje, když se dá žvýkat majoránka nebo si přiložit na břicho kočku… Proč je tvůj vynález lepším řešením?

Ty komentáře mě pobavily! Ve spoustě věcí navíc měly pravdu! Možná to v některých rozhovorech vyznělo, že představuji jediné řešení bolesti při menstruaci, ale tak to není, je to jen jedna z alternativ. Jestli někomu pomáhá majoránka, kočka na břiše, hormonální jóga nebo panák, tak je to super. Mně šlo spíš o to, že menstruační bolest je rozsáhlejší téma a tohle je jedna z možností, jak si menstruaci zpříjemnit.

Ibalgin je přece jen taky řešení…To rozhodně. Jen mi vadí, že se stal všeobecně uznávaným symbolem menstruace.

V rámci projektu Moody, nechci to nazývat produkt - není to jen produkt, jsem dělala průzkum. A v dotaznících jsem se dost často setkávala s tím, že holky ve věku 15, 16 let braly čtyři nebo pět Ibalginů denně a vůbec jim to nepřipadalo divné. A vidím to i všude kolem sebe. Ta sžitost růžové pilulky s menstruací mi začala vadit…

A myslíš teda, že jsou české ženy na takový vynález připraveny? Myslím, že ano. A nejenom ony! Na projektu spolupracuji jenom s chlapy. Jediní, s kým konzultuji elektroniku, jsou muži. A když jsem s nápadem přišla na elektrofakultu, nemyslela jsem si, že budou připravení. Bylo to ale něco jako: super, pojďme dělat něco trochu jiného! A jestli jsou na menstruační bodýčko připravení ajťáci, pak by s ženami neměl být problém už vůbec.

Na druhou stranu, pořád jde o docela intimní téma. Jak se ti s nimi komunikovalo? Bylo to vždycky úplně v pohodě?

„Na začátku to trochu těžší bylo, postupem času už to ale nebylo primárně o menstruaci, ale elektrických obvodech, zkrátka technologii aplikované na nějaký kus oblečení. Pro ně to byl hlavně zajímavý experiment. Ale musím přiznat, že občas jsem měla trochu problém zodpovědět některé otázky.

Ptali se mě například na to, proč má to bodýčko dole zapínání a není vcelku. A to je z nějakých hygienických důvodů, že… Ale nic zas tak hrozného to nebylo.“

Došlo to třeba tak daleko, že jste si z toho dělali i srandu? To víš, že došlo! Jelikož jsem snad jediná holka na fakultě, kromě uklízeček a sekretářek, vtípku na toto téma jsem vyslechla samozřejmě plno. Ale brala jsem to tak, že si tak ti chlapi ulevují. Například mi ve škole přejmenovali projekt na "projekt kalhotky" a marně jsem vysvětlovala, že o kalhotky fakt nejde…

Taky když jsem dostala první budget, musela jsem jít nakupovat spodní prádlo. Nejsem z textilky, takže jsem musela zkoumat švy a střihy. A první odevzdané účtenky nám byly vráceny s tím, ať si děkan nakupuje prádlo pro ženu za vlastní peníze. Na začátku to prostě místy nebylo tak jednoduché.

Teď je projekt Moody součástí ČVUT v Praze.

Zdroj: 
studenta.cz