Už se to blíží. Od 1. ledna 2020 bude možné stavět jen budovy s téměř nulovou spotřebou energie z neobnovitelných zdrojů. Co to vlastně znamená především pro individuální stavebníky?
Budovy s téměř nulovou spotřebou energie z neobnovitelných zdrojů se u nás již stavějí od roku 2016, kdy povinnost splnit tento požadavek začala platit pro veřejné budovy s plochou nad 1500 metrů čtverečních. Postupně přibývaly další a v současnosti – od 1. ledna 2019 – tento požadavek musí splnit všechny novostavby nad 350 metrů čtverečních.
„Od ,magického‘ data 1. ledna 2020 se to bude týkat všech nových budov,“ říká profesor Karel Kabele z Fakulty stavební a Univerzitního centra energeticky efektivních budov ČVUT v Praze. Nařízení se tak bude vztahovat i na rodinné domy do 350 metrů čtverečních.
Výjimek je velmi málo a jsou dány zákonem 406/2000 Sb. „Jde například o malé budovy do 50 metrů, budovy užívané jako místa bohoslužeb a pro náboženské účely či menší výrobní a zemědělské budovy,“ připomíná energetická auditorka Miluše Drmlová a dodává, že požadavek stavět budovy s téměř nulovou spotřebou energie platí jen pro novostavby. Podle auditorky je však obtížné specifikovat, co přesně legislativa požaduje.
Co je „velmi nízká energetická náročnost“? „Podle zákona jsou to budovy s velmi nízkou energetickou náročností, jejichž spotřeba energie je ve značném rozsahu pokryta z obnovitelných zdrojů. Nikde přitom není definováno, co je to velmi nízká energetická náročnost ani co je to značný rozsah pokrytí z obnovitelných zdrojů,“ vysvětluje Drmlová a míní, že pro každou budovu to může být jiná hodnota: „Není dána nějaká absolutní mez, kterou nesmí žádná budova překročit.“
„Mezní hodnota spotřeby energie v budově, která určuje, zda splňuje, či nesplňuje požadavek na budovu s téměř nulovou spotřebou energie, se stanovuje pro každý objekt individuálně výpočtem tzv. referenční budovy,“ vysvětluje Kabele. Podle Drmlové jsou nejpřísnější požadavky kladeny na obálku domu, tedy na tepelný odpor obvodových stěn, střechy, podlahy, okna a dveře. Budova s téměř nulovou spotřebou energie tak musí mít kvalitní obálku, aby potřeba energie na vytápění a chlazení byla nízká. Kromě toho musí mít podle Kabeleho vyřešené větrání a případnou úpravu vzduchu, hospodárnou přípravu teplé vody a umělé osvětlení. „Energii ve formě elektřiny a tepla, kterou taková budova přesto potřebuje, bychom měli dodávat pokud možno z obnovitelných zdrojů, jako je sluneční záření, energie okolního prostředí nebo biomasa,“ popisuje Kabele.
Stavění má být vyvážené
Cílem je dosáhnout toho, že množství energie užité v budově pocházející z neobnovitelných zdrojů, jako je uhlí nebo plyn, bude co nejnižší. „Právě slovíčko ‚téměř‘ vyjadřuje, že určitý podíl těchto neobnovitelných zdrojů je akceptován,“ dodává Karel Kabele.
„Při hodnocení energetické náročnosti se posuzuje splnění tří požadavků – průměrný součinitel prostupu tepla obálky budovy, tedy kvalita zateplení a otvorových výplní, celková dodaná energie a neobnovitelná primární energie budovy,“ vysvětluje Drmlová a jako příklad uvádí okna: „Aby vyhověla tomuto požadavku, musí být opatřena trojsklem, ale třeba nucené větrání s rekuperací tepla není vůbec podmínkou.“ Důležité podle ní je stavět domy vyváženě – rozumně je „zateplit“ a použít úsporné a přiměřeně ekologické technologie k jejich provozu. Podle Kabeleho by legislativa nově vstupující v platnost neměla znamenat žádný zásadní zlom. „Vzhledem k tomu, že povinnost splnit požadavek na budovu s téměř nulovou spotřebou energie se již v současnosti týká všech domů nad 350 metrů, dojde od příštího roku ke změnám pouze v sektoru malých novostaveb, jako jsou rodinné domy. Nicméně již současné požadavky na tyto objekty jsou poměrně přísné,“ míní Kabele.