Mezi firmami v Česku roste obliba psychodiagnostiky. Dokáže předpovědět výkonnost pracovníka

O psychologii se říká, že je oborem s dlouhou minulostí - zájem o duši je starý jako lidstvo samo -, ale krátkou historií. To samé se dá říct i o psychometrice, která se duši snaží změřit. Její vědecké počátky sice spadají až do 19. století, první záznamy o testování duševních schopností lidí jsou ale o více než čtyři tisíce let starší. Už ve staré Číně okolo roku 2200 před naším letopočtem používali ústní zkoušky při výběru státních úředníků a rovněž probíhalo jejich pravidelné přezkušování. 

Různé vědecké formy dotazníků a testů byly používány od počátku 20. století. V roce 1905 například vyšel první inteligenční test, Binetova-Simonova škála, jejímž cílem bylo rozpoznat děti se spe­ciálními vzdělávacími potřebami. Za první světové války byly poprvé využívány dotazníky a testy masovým způsobem při výběru vhodných kandidátů na důstojnické posty do armády Spojených států. 

Postupně se objevilo mnoho metod, jež měřily nejen lidskou paměť, koncentraci či rychlost myšlení, ale i osobnost, emoční inteligenci nebo třeba odolnost vůči stresu. Velký rozvoj psychodiagnostiky nastal s příchodem internetu, který umožnil vyhodnocovat výsledky okamžitě a zároveň testovat neomezené množství lidí na mnoha různých místech najednou. 

Obliba on-line psychodiagnostiky v posledních letech roste i mezi českými firmami. „Myslím, že za 15 let existence nabídky psychometriky v Česku si už společnosti ověřily její efektivnost. Podle mých zkušeností ji oceňují zejména při obsazování pozic manažerů a specialistů, protože dokáže s velkou mírou pravděpodobnosti předpovědět budoucí výkonnost pracovníka,“ říká Zuzana Dvořáková z Masarykova ústavu vyšších studií ČVUT v Praze. 

„Ochota firem používat on-line psychometriku podle mých zkušeností stoupá a dál stoupat bude. Je to jasný trend,“ potvrzuje její slova Jan Charous, HR business partner ve společnosti Skanska, kde mají s psychometrickými testy několikaleté zkušenosti. 

Psychometrika samozřejmě není dokonalá. Je to spíš pomocný nástroj, který sám o sobě nemusí stačit. „Je důležité snažit se při pohovoru odhalit také osobní hodnoty - a třeba i etické hodnoty člověka. Z testu vám může vyjít někdo jako génius, ale když byl vychováván k tomu, že podvádět je správné, budete mít pak ve firmě podvodníka. A ještě ke všemu geniálního,“ směje se Jana Pokorná, personální ředitelka společnosti P3 Parks. 

Důležité je podle ní poznat při pohovoru i osobní zájmy člověka. „Uchazeč o práci sice vyplní motivační dotazník, z něj se ale spíš obecně pozná, jestli jej motivují peníze, uznání, nebo dobrý pracovní kolektiv. Nejsem si ale jistá, zda při testování poznáte, jestli někoho baví stavět sklady, nebo ho baví psychologie. Oba dva sice mohou mít stejné kompetence i zkušenosti se stavěním skladů, ale toho druhého ta práce nebaví, nezajímá a po nějaké době vyhoří,“ říká Pokorná. 

Určitým rizikem při vyplňování testů v domácím prostředí je podle Tomáše Probsta, personalisty z KPMG, možnost, že budou lidé podvádět a nechají za sebe vyplnit test někoho jiného. Podobné podvody ale podle něj při osobním setkání stejně vyjdou najevo. 

„Dalším rizikem spjatým s podobnými platformami jsou neodmyslitelně technické potíže. Nebo se může stát, že vám takový způsob výběrového řízení zkrátka nesedne,“ dodává Probst. 

Jak říká profesor psychologie Tomáš Urbánek z Psychologického ústavu AVČR, psychometrika sice není zázračný nástroj, na straně druhé ale podle něj ze světových vědeckých studií jasně vyplývá, že funguje. „Studie skutečně ukazují, že metody vyvíjené pomocí psychometrických postupů bývají pro odhad chování lidí užitečnější než dojmy expertů,“ dodává Urbánek, který Česko zastupuje ve výboru pro psychodiagnostiku při European Federation of Psychologists’ Associations. 

Podle Urbánka se psychometrické nástroje - ovšem nikoliv ty založené na internetových dotaznících - využívají velmi často také ve školství. „Například ve školském pedagogicko-psychologickém poradenství je to dokonce nařízeno předpisy,“ upozorňuje Urbánek. „Třeba diagnostika mentální retardace musí být založena na vyšetření intelektu a adaptivních schopností dětí, což je praxe založená na celosvětově prováděném výzkumu.“