Datum zveřejnění: 
30. 7. 2019

Na začátku července odstartovala z kosmodromu Vostočnyj ruská raketa Sojuz 2.1b. Na oběžnou dráhu tehdy vynesla, kromě desítek jiných miniaparatur, i družici Socrat-R, jež na sobě měla unikátní zařízení pro studium kosmického záření. Na jeho výrobě a konstrukci se podílela česká firma esc Aerospace. Ta patří k české špičce v oblasti kosmických projektů. Společnost se zahraničními divizemi v německém Mnichově a americkém Orlandu vznikla před dvěma dekádami v Praze a ve vesmírném průmyslu se pohybuje od roku 2005. Specializuje se především na software pro raketové nosiče, satelity, satelitní přístroje či technologie pro bezpilotní dopravní prostředky. 

Vesmír je dřina 

Jak říká ředitel společnosti Richard Sysala, podnikání ve vesmírném průmyslu není zrovna jednoduchou záležitostí. „Vydělávat si psaním softwaru v jakékoliv jiné oblasti je daleko snazší. Mohu to říct z vlastní zkušenosti, sám jsem si sedm let vydělával v Německu jako programátor, z větší části ve finančnictví. Peníze v té oblasti byly i před 15 či 20 lety neskutečné, a to i v porovnání s tím, co se dnes vydělává ve vesmírném průmyslu v Česku. Takže vesmír je dřina, dřina, dřina, ale na druhou stranu je to přesně to, co nás baví,“ vysvětluje Sysala. 

Společnost se od počátku chtěla věnovat avionice, tedy řízení létajících strojů. „Udělali jsme několik létajících bezpilotních prostředků o velikosti tři až pět metrů, veškerý tento průmysl ale zmizel s přílivem čínských kvadrokoptér,“ říká Sysala. Zároveň však firma pracovala také na letovém softwaru satelitních systémů pro třetí strany. „Jinak řečeno, jezdíte po světě a ptáte se, jestli by někdo nechtěl něco naprogramovat a zda by k tomu nechtěl českého partnera. Podařilo se nám dostat se k několika zajímavým zakázkám, jednou z nich byl mikroakcelerometr na družice Swarm. Jde o zařízení, které měří gravitační pole a slouží k monitorování zemského magnetického pole,“ říká Sysala. 

Mezi velké úspěchy firmy patří například vývoj řídicího softwaru pro speciální spektrometr STIX, který bude součástí sondy Solar Orbiter. Ta ponese asi 11 různých přístrojů, jež mají monitorovat Slunce. Stála zhruba miliardu eur a naši nejbližší hvězdu má pozorovat po dobu 10 let. Přiblížit by se k ní přitom měla na historicky nejkratší vzdálenost. „Slunce má sonda pozorovat z místa, kde je teplota 280 stupňů Celsia. Proto práce na ní trvala minimálně 10 let,“ vysvětluje Sysala. Do vesmíru by se sonda měla podívat příští rok v únoru. 

Česko je vesmírná špička 

Posledním úspěchem firmy je už zmíněné zařízení, které by mělo ve vesmíru monitorovat radiační záření. „Měřit záření je nesmírně důležité. Již během misí Apollo před 50 lety byla radiace rizikem a v případě dalších plánovaných letů na Měsíc či dále k Marsu budou astronauti vystaveni řádově většímu radiačnímu záření. Proto je zapotřebí zjistit a během posádkových letů i dlouhodobě monitorovat, který druh záření se ve vesmíru vyskytuje i jaká je jeho intenzita. Radiační záření má vliv nejen na lidskou tkáň, ale i na elektroniku,“ vysvětluje vedoucí realizačního týmu a ředitel esc Aerospace Petr Suchánek. Jak dodává, přesně to jsou důvody, proč se Evropská vesmírná agentura v posledních letech snaží na všechny satelity instalovat sofistikované dozimetry, tedy detektory záření. 

Kombinovaný radiační dozimetr umístěný na satelitu Socrat-R vyvíjela společnost ve spolupráci s experty z Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze a z Ústavu jaderné fyziky Akademie věd ČR. Podobná spolupráce není podle představitelů firmy nijak ojedinělá, s ČVUT v Praze pracuje esc Aerospace momentálně na sedmi projektech. Je to ostatně také jediná cesta, jak získat nové talentované zaměstnance. V současnosti se společnost soustředí na další projekty, bude například součástí dodavatelského řetězce pro minisatelity. „V předpokládaných projektech se nebude jednat o jednotlivé satelity, ale o menší či větší konstelace, tedy seskupení šesti až 25 satelitů, každý o váze 20 až 150 kilogramů. Tam bychom měli dodávat hardware i software pro obsluhu jednotlivých instrumentů na satelitu, jejich komunikaci se Zemí,“ říká Suchánek. Že nejde o nijak jednoduchou záležitost, dosvědčuje i fakt, že jen dojednat podobný projekt trvá čtyři roky, jeho výroba zabere další čtyři léta. 

Jak říká Sysala, mnohé české společnosti patří ve vesmírném průmyslu k naprosté světové špičce. „Nejdůležitější jsou ale peníze. Když je nemáte, a ve střední a východní Evropě peníze opravdu nejsou, rozvíjíte se pomaleji, než byste mohli. To je dáno 40 lety komunistického systému, který to tady s odpuštěním vyžral. Když ale srovnáte schopnosti Čechů třeba s Němci, tak jsme lepší,“ domnívá se Sysala.

Autor: 
Petr Kain
Zdroj: 
Hospodářské noviny