Až naprší a neuschne

Když budou střechy zelenější, bude vedro snesitelnější? 

Horké letní slunce se opírá do plechové střechy. V hale pod ní pracují dělníci a vypadají zmoženě, je tu vedro a dusno. Ve vedlejší hale další parta svařuje plechy – a ačkoli klimatizace má šestkrát nižší výkon než ve vedlejší budově, je tu příjemně. Nic nenasvědčuje tomu, že venku padají teplotní rekordy. Zevnitř jsou si obě haly víceméně podobné. Zásadní rozdíl je ale zvenku. 

Stará budova má fasádu z plechu. Novou porůstá tráva, kvetou na ní chrpy, létají včely, vypadá to jako louka – jen svislá. Také střecha je pokrytá rostlinami. Plazí se tu suchomilné rozchodníky, které snesou vysoké teploty; momentálně je tu 38 stupňů. Je to stavba-experiment, všude jsou teplotní čidla. I na sousední střeše z plechu, kde teploměr ukazuje sedmdesátku. „A to už je sakra rozdíl,“ říká vítězně Libor Musil. 

Šéf a zakladatel firmy LIKO-S sedí v místnosti pod zelenou střechou, pije zelenou okurkovou limonádu a vysvětluje svou zelenou vizi: „Baráky, které se staví teď, jsou jako obrovské radiátory. Vyzařují teplo a přispívají k oteplování planety. Musíme něco změnit, nebo tady brzy bude poušť,“ varuje podnikatel. Další zelenou skleničku drží Zdeněk Fránek, který halu navrhl. Platí v českém prostředí za architekta, který uvažuje dopředu: „Mě vždycky štvalo, že stavění jde proti přírodě. Je nejvyšší čas to změnit, nebo příroda řekne dost.“ 

Stavět domy, které budou využívat přírodní principy, to je podle něj cesta. Udělali to tady na mnoho různých způsobů. Některé části rostlinné fasády protéká odpadní voda a rostliny slouží jako kořenová čistička. Vyčištěná voda stéká do jezírka a odtud se čerpá na zálivku dalších částí fasády. Zeleně je hodně i kolem, stromy, keře, žáby a ovečky, na terase lehátka pro unavené svářeče. Jako obrázek z nějaké lepší budoucnosti. Firma LIKO-S je ovšem také důkazem, že to není zase tak jednoduché. 

Zářící asfalt 

Jejich hlavním sortimentem jsou právě tovární a skladové haly; rychlé, levné, právě ty plechové rozpálené zářiče tepla. Takové většina zákazníků chce. Postavit dům porostlý zelení je totiž náročná a nákladná disciplína. Doposud si zelené střechy pořizovali hlavně investoři, kteří chtěli mít něco hezkého a speciálního. „Byla to spíš estetická záležitost. Jak se víc mluví o změně klimatu a lidé si sami všímají zvyšujících se teplot, zajímá je mikroklimatická funkce zelených střech,“ vysvětluje Pavel Dostal z odborné sekce Zelené střechy při Svazu zakládání a údržby zeleně. Přibyl tak důležitý argument pro rostliny na střechách: ochlazují stavbu i její okolí. I proto jich přibývá: v roce 2014 se v Česku postavilo 100 tisíc metrů vegetačních střech, v roce 2018 to už bylo 250 tisíc čtverečních metrů. A dá se čekat další růst. Města se totiž oteplují, o klimatických změnách se mluví čím dál víc, zelené střechy si získávají pozornost i sympatie. A města na to začínají reagovat také plány podpory, či dokonce závazky pro developery. 

Různé modely produkují rozdílné předpovědi – a mnohé vypadají zlověstně. Crowther Lab, vědecké pracoviště na ETH v Curychu, pracuje s variantou, že v roce 2050 budou letní teploty v evropských městech o 3,5 stupně vyšší; to znamená, že v Londýně bude jako dnes v Barceloně a ve Stockholmu jako v Budapešti. V Praze už bylo poslední dvacetiletí (1995–2015) o 1,3 stupně teplejší než to předchozí. 

Nejhorší je to v centrech, místech takzvaného tepelného ostrova – hustá zástavba a asfalt akumulují teplo a ohřívají vzduch. Na Starém Městě je zhruba o dva stupně víc než na periferii, v globálních velkoměstech je rozdíl i deset stupňů. Názorným materiálem jsou také termosnímky z Hradce Králové, Melbourne či New Yorku. Všude červeně září asfalt, plech a beton; stromy a zeleň si uchovávají chladné tóny. 

Je za tím jednoduchá fyzika. Když kapalina mění skupenství a odpařuje se, odebírá teplo z okolí, jež se tím ochlazuje. Tak funguje vegetace ve městě, tak působí zelené střechy a fasády. Při dešti půda a rostliny zadrží vodu, která zůstává na střeše. Rostliny ji pak celým svým povrchem odpařují, čímž ochlazují okolní vzduch. Vrstva půdy na střeše kromě toho také chrání budovu jako další izolace a tlumí teplotní výkyvy. 

Spousta věcí se ovšem zkoumá: jak moc, kde všude a jestli se to vyplatí. „Zelené střechy jsou sympatické, ale není to všelék. Je to jen jedno z opatření, jak zlepšit městské prostředí. Ale budou fungovat jen ve spojitosti s dalšími,“ říká Jan Tywoniak z Univerzitního centra energeticky efektivních budov ČVUT v Praze. Jsou i jednodušší způsoby, jak chladit budovy: například zastínění, přiměřeně velká okna, střešní krytiny bílé barvy, které odrážejí světlo. A nebylo by lepší na střechy umístit místo rostlin třeba solární panely? „Je to momentálně téma pro společenskou diskusi. O kolik jsme ochotní zvýšit náklady na stavby, aby byly udržitelnější, a jaká opatření by k tomu měla vést,“ myslí si. 

Vlečky a haldy 

Zelených střech je víc typů. Na některých je pouze několik centimetrů půdy (minimum je pět centimetrů) a na nich rostou ty nejskromnější rostliny, rozchodníky, netřesky, suchomilné traviny, které nepotřebují v podstatě žádnou péči – snad jen občas přihnojit a vytrhat plevel. Takzvané extenzivní střechy představují zhruba 80 procent vegetačních střech v Česku. Druhý typ je zeleň intenzivní. To jsou květiny, keře, někdy dokonce stromy, střecha, na níž je zhruba metr půdy a vypadá a používá se vskutku jako zahrada. 

Také konference Zelené střechy, kde se v červnu probírala budoucnost střešní zeleně, se konala v budově se zelenou střechou. Velký svět techniky v areálu Dolních Vítkovic má na střeše nad vchodem dva tisíce metrů čtverečních takové zahrady. Vysokým pecím ve Vítkovicích se říká ostravské Hradčany. Palác z rezavého kovu se odráží ve skleněné fasádě a nejlepší výhled je právě odtud. Někde je jen 20 centimetrů půdy, rozchodníky a trávy. Kde bylo možné střechu víc zatížit, je substrátu víc a také statnější rostliny, třapatky, pelyňky, divizny, šalvěje. 

Dále je tu kuchyňská zahrada, kde právě dozrávají maliny – i pěstování potravin na střechách je jeden z plánů vizionářů. A na několika místech, kde je vrstva půdy 80 centimetrů, rostou mohutné keře muchovníky, kolem kapradí. Vypadá to tu jako v lesíku – aby byla iluze dokonalá, čas od času lesní krajinu zahalí mlha ze zavlažovacího systému. 

„Inspirovali jsme se tím, co tu rostlo všude kolem,“ říká zahradní architektka Lýdia Šušlíková z Atelieru zahradní a krajinářské architektury, jedna z autorek návrhu. Vzorem jim byla postindustriální vegetace železničních vleček, hald a výsypek. Opravdu to tak trochu vypadá, aby ale takový nenucený porost vznikl na střeše, bylo třeba se dost snažit. 

Nejprve se na střechu položily postupně čtyři vrstvy izolací a průmyslových textilií, které zadržují vodu. Dál bylo nutné dovézt různé druhy substrátu – půda pro střešní zahrady musí být co nejlehčí, i tak se ovšem zatížení střechy zvýšilo o 650 kilogramů na metr čtvereční. Je tu nataženo jeden a půl kilometru hadic na zavlažování. Zasadilo se zde 35 tisíc sazenic. Celkové náklady: skoro šest milionů korun. Nic jednoduchého ani levného. Hlavní zisky z téhle zahrady jsou krása, relax pro návštěvníky, příjemné mikroklima. To si majitel jen těžko připíše na konto. 

Romantická zelená 

Také kancelářské budovy z poslední doby mají sofistikované střešní zahrady: z pražských DRN na Národní třídě, Visionary v Holešovicích nebo Main Point Pankrác, kde je na střeše celý parčík se stromy, grilem a výhledem na Prahu. Aby mohl vzniknout, bylo potřeba přizpůsobit celou budovu: zpevnit konstrukci stejně, jako by na střeše byl bazén, a vykopat vedle budovy nádrže na dešťovou vodu velikosti menšího domu. 

Náklady to zvýšilo podle slov Jakuba Jirky z investorské firmy PSJ Invest až o 20 procent. Vznikla atraktivní budova, o kterou je zájem, a nájmy jsou vyšší, než je v okolí zvykem. Firma získala také zelenou image a „super pocit“ – ten je ovšem těžké spočítat. Vyplatí se tedy zelené střechy? A komu vlastně? Běžná kalkulačka nákladů a zisků na to nestačí, na pomoc přicházejí environmentální ekonomové. 

Extenzivní zelená střecha přijde majitele zhruba na tisíc korun na metr čtvereční nad cenu běžné střechy. Náklady se vracejí vlastně jen v horkých dnech, kdy střecha chrání budovu před přehříváním. Návratnost je nejméně 15, ale možná také 25 nebo víc let – záleží na mnoha okolnostech. Zároveň ale zelená střecha po celou dobu slouží všem. Proto je snaha vyčíslit a započítat také společenské užitky, jako je „regulace mikroklimatu“ či „rekreační funkce“. Když se s nimi počítá, je návratnost mnohem kratší. 

Přesto vychází, že zelená neznamená automaticky dobrá. Například když střešní zahrady využívají na zálivku vodu z vodovodního řadu. „To může ve výsledku spíš prohloubit problémy se suchem, než mu zabránit,“ říká Jan Macháč z Fakulty sociálně ekonomické Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, který se výpočty zabývá. „A někde na vesnici, kde je zeleně hodně a voda se může vsakovat na zahradě, je zelená střecha spíš plýtvání zdroji,“ vysvětluje. Ovšem vegetace na střeše v hustě zastavěném centru, které na zavlažování stačí dešťová voda, je výhodná pro všechny. 

Právě proto na mnoha místech rozhodli, že pro své společenské užitky se zelené střechy mají dotovat. Dotace rozdávají ve zhruba 30 německých městech, a to ve výši 5–35 eur na metr čtvereční. Podobně v Rakousku – Vídeň má dotační program dokonce i na složitější ozeleňování fasád. Peníze na vegetační střechy poskytuje také Vratislav nebo Paříž, další města dávají majitelům vegetačních střech zase slevu na stočném, protože od nich neodtéká voda do kanalizace. 

Mnohá česká města už mají rovněž připravené strategie adaptace na změnu klimatu, se zelenými střechami se počítá třeba v Ostravě, Plzni, Chrudimi. Brno letos rozdělí dotace ve výši 19,5 milionu. I Praha je považuje za způsob, jak zlepšit klima ve městě. Povinnost pro investory pokrýt střechy zelení by měly obsahovat chystané Pražské stavební předpisy. 

„Momentálně se vede debata například o tom, jak silná vrstva půdy na střeše se bude vyžadovat,“ vysvětluje Mária Kazmuková z pražského odboru ochrany prostředí, jež se podílela na pražské adaptační strategii na klimatickou změnu. Čím silnější vrstva, tím lepší schopnost zadržet vodu. V Praze už jsou také vytipované střechy, které by bylo možné ozelenit. „Lidé, kteří se starají čistě o efektivitu budovy, to možná budou považovat za zbytečné a příliš nákladné, ale město potřebuje zadržovat dešťovou vodu,“ říká Kazmuková. 

Ale nejde tu jen o technické parametry, chlazení a vsakování. Zelené střechy jsou také kus romantiky a návratu k přírodě v betonu města. Eduard Chvosta má rodinný domek ve Statenicích u Prahy a na části jeho střechy rostou rozchodníky. Náklady nemá spočítané, pomáhala mu spřátelená zahradnická firma ACRE a studenti na praxi. Je sice rád, že chrání podkroví před přehříváním, ale to nejdůležitější to podle něj není: „Já jsem zahradník a zahradníci mají touhu zkrášlovat svět. Taky jsem rád, když zaprší a z naší střechy nic neodteče. Tyhle věci nejde vyčíslit. Ale asi je načase trochu naše uvažování přecvaknout.“