Datum zveřejnění: 
18. 7. 2019

Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC) ČVUT začínal před čtyřmi lety se zaváděním pojmu Průmysl 4.0, tedy s robotickou praxí do továren. Jeho vědecký ředitel Vladimír Mařík v rozhovoru nastínil další perspektivy těchto progresivních oborů.

- Jak si Česká republika s odstupem času v mezinárodním srovnání vede?

Myslím, že dobře. Držíme krok s Německem, vedoucím státem v Evropě, a naši technici a inženýři ve firmách jsou na vysoké úrovni. Dnes však už hovoříme o robotech autonomních, spolupracujících s umělou inteligencí. Průmysl 4.0 se v první fázi zaměřil na propojování strojů a robotů, jejich řízení a získávání informací o jejich činnosti. V té druhé se snažíme o "ochytření" všeho umělou inteligencí. To proto, abychom tak obrovské množství informací z práce strojů dokázali zpracovat a roboti se uměli rozhodovat samostatně a efektivně. To je dnes rozhodující.

- Máme tedy znovu zalistovat knihami Isaaca Asimova a oživit si jeho defi nice robotických zákonů?

Určitě! Ty tři základní zákony (robot nesmí člověku ublížit, musí ho poslechnout, a nesmí ublížit sobě, pakliže to není v rozporu s prvními dvěma zákony – pozn. red.), což je zajímavé, stále platí. Protože se ale dostáváme do stadia, kdy roboti vzájemně spolupracují mezi sebou, pro jejich kolaboraci bude nezbytné defi novat nová pravidla v podobě čtvrtého a pátého zákona. Čím dál tím víc je totiž jejich činnost spojena s bezpečností. Nejenže "neublížíš člověku", ale neublížíš ani "kolegovi" stroji. I stroje budou muset vnímat spolupracující roboty a prioritizaci jednotlivých společných pracovních úkonů. Etické problémy tak vystupují silně do popředí a jde o velmi složitý problém.

- Kdy se jimi budeme muset vážně zabývat?

Teď, protože už předloni padlo doporučení Evropského parlamentu – a potrestat stroj dvěma roky nepodmíněně nepůjde. Unie doporučuje při tvorbě těchto zákonů respektovat tři hlavní aktéry: odpovědný bude konstruktér, tvůrce softwaru a uživatel. Můžete mít skvěle zkonstruovaného robota s vynikající "pamětí", ale použijete pro něj špatnou aplikaci a může vzniknout škoda.

- Šoičiró Toyoda, syn zakladatele Toyoty, vidí autonomní automobily blízké budoucnosti jako sofi stikované roboty na čtyřech kolech…

Jistě. Tam právě celou řadu etických problémů vidíme už dnes. Například mám primárně ohrozit svoji dvoučlennou posádku, nebo narazit do skupiny čtyř neukázněných chodců?

- Budou tato vozidla prvními roboty, se kterými se budeme běžně potkávat a vozit?

Myslím, že ano. Samozřejmě budou nějací roboti pro domácnost. Nejspíš to však bude autonomní vůz pomalu převážející zboží. S nejvyšší pravděpodobností se vše nejdříve odzkouší třeba na přepravě materiálu v uzavřených areálech. U veřejných dopravních systémů budeme mít i nějakého "dozorce". Letos v květnu jsme byli v Lucembursku, kde mezi třemi zastávkami jezdí dvacetikilometrovou rychlostí samořiditelný autobus. Má svého "člověka", který by měl v kritických situacích zasáhnout. Přesto ten den naboural. Předpokládám proto, že se tyto stroje nejdříve uplatní v pomalé nákladní přepravě, teprve později v dopravě osobní.

- Nejen pro práci dopravních robotů budou třeba přenosy obrovského množství dat. Je na to ČR připravena, nebo se aspoň připravuje?

Už dnes internet nestačí současným požadavkům. Proto hovoříme o internetu 5G, páté generace, který bude mnohem rychlejší. Dnes se vše dává dohromady na úrovni vlády. Vybírá se město v České republice pro testování této sítě. Také se mluví o prvním úseku dálnice s vysokorychlostním internetem, nejspíš mezi Prahou a Mnichovem. Významné zrychlení je nezbytností. Nezbytností je také zasíťování Česka velkokapacitními optickými kabely, protože i 5G síť bude časem přetížená.

- Jaký je tady časový horizont?

Reálně za pět let, dřív ne. Už v této době se ale připravujeme na zavedení vysokorychlostního internetu ve výrobních závodech. Protože už i v průmyslové hale je přenos dat tak velký, že se tvoří "komunikační fronty". Celkově je třeba zrychlit tok informací, ukládání dat a také data filtrovat, třídit. S tím půjde ruku v ruce decentralizace jednotlivých procesů tak, aby probíhaly co nejblíže místu jejich vzniku.

- Hovoříte také o decentralizaci rozhodovacích procesů? Máte na mysli jejich přesun na města a obce?

Vnímám to tak, že půjde o přenos kompetencí státu na regionální správu. Nemyslím, že jde primárně o politickou záležitost. Na druhé straně jsem přesvědčen, že tak by měl moderní stát vypadat. Přenést rozhodování tam, kde se energie a výrobky produkují a spotřebovávají. Je to podle mne zcela přirozené. Můžete namítnout, že jde o změnu proti současnému uspořádání. Jestliže tomu ale něco brání, tak jedině obrovská finanční náročnost této změny. Jistě, předpokládá to i jiné myšlení, ale jde o přeměnu správným směrem. Sama města a obce musejí rozhodovat o svém rozvoji, o životě lidí a kvalitě tohoto života. Měli bychom je projektovat tak, abychom minimalizovali potřebu dopravy. Abychom lidem zkvalitňovali život tak, že továrny nebudou v jejich zorném poli. Urbanismus bude do dalšího rozvoje měst a obcí v budoucnu výrazně zasahovat. Moderní urbanismus by sám měl být tak "chytrý", aby všechny tyto poznatky, o kterých hovoříme, do svých řešení zakomponoval.

- Bude se snižovat počet dopravních prostředků čistě pro vlastní potřebu? Někdo tvrdí, že poroste význam veřejné dopravy?

Jsem přesvědčen, že ano. Myslím, že lidé postupně a přirozeně dospějí k tomu, že pokud nebudou dopravní prostředky sdílet, tak se prakticky nikam nedostanou. Autonomní dopravní prostředky ale ještě dlouho nezvládnou trasu Praha–Ostrava pod tři hodiny. Současně s tím to umožní, i v duchu nového urbanismu, vznik nových odpočinkových zón i více zeleně ve městech. Mělo by se ulevit také dopravě jako celku.         

Autor: 
Martin Procházka
Zdroj: 
Právo