Podle vědeckého ředitele Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky při ČVUT Vladimíra Maříka, který se stal vítězem 26. ročníku soutěže Manažer roku, nahradí stroje hlavně dělníky v průmyslu nebo skladníky.
Nedostatek zaměstnanců oživil zájem firem o robotizaci. Dočkáme se nyní skutečně jejího plošného nástupu?
Nasazování robotů na různých pracovištích se v posledních letech silně zrychluje, zatím však nelze hovořit o plošném nástupu. Roboti se totiž zatím hodí jen pro určité typy prací, například na některé montážní operace prováděné samostatně nebo v součinnosti s člověkem, na některé úlohy automatického sváření, nástřiku barev, manipulaci s materiálem a tak dále. Je řada úloh, kde je člověk zatím nenahraditelný nebo náhrada není efektivní.
Také je stále nutno počítat s cenou pořízení, nutností nastavování a přenastavování robotů a s jejich údržbou. To vše vyžaduje náklady a práci lidí, nikoli robotů. Ale řekněme, že robotizace u nás postupuje až neočekávaně rychle.
Výhody robotů jsou už řadu let nesporné, přesto měli zaměstnanci obvykle navrch. Co firmy od větší robotizace dříve odrazovalo?
Odrazovala je vysoká cena robotů a jejich omezené schopnosti. Dnešní generace kooperativních robotů je výrazně levnější, pružnější v nasazování a zejména má schopnost se učit od člověka či z vlastních operací. To vše dohromady dělá z robota ekonomicky výrazně efektivnějšího pomocníka.
Ve kterých oborech mají podle vás roboti především perspektivu?
Roboti jsou nasazováni dle očekávání přednostně tam, kde lze strojově opakovat úlohy a pohyby, tedy v oblasti průmyslové výroby, ale také v transportu a skladovém hospodářství – lze například počítat s autonomními transportními vozítky, tedy roboty na čtyřech kolech, na něž jsou na konci výrobního úseku jiným robotem umísťovány výrobky, autonomní vozík je převáží optimální cestou na správné místo ve skladu a další roboti – ať již na palubě vozíku, nebo rozmístěné ve skladu, zboží ukládají.
Jsou naopak obory, kde se lidé nemusejí vůbec bát, že by je roboti nahradili?
Roboti se budou velmi těžko prosazovat tam, kde dáváme přednost osobnímu kontaktu, například při službě pacientům, v péči o přestárlé a nemocné, nebo tam, kde se vyžaduje hodně tvůrčí práce, například v architektuře, v konstrukci strojů či třeba v uměleckém sklářství.
Jak rozvoji robotizace pomáhají další technologie, jako jsou digitalizace, internet věcí a umělá inteligence?
Zcela zásadně. Digitalizace a internet věcí jsou nezbytným předpokladem masovějšího zavádění umělé inteligence – a ta dá použití robotů zcela novou dimenzi. Umělá inteligence není žádnou mystickou, éterickou silou, která by snad měla sama vnikat do našich počítačů tak, jak je vidět v mnoha vědeckofantastických filmech.
Je to seriózní vědní disciplína, která se zabývá znalostmi a jejich využitím při rozhodování. Zabývá se i tím, jak užitečné poznatky a znalosti získat z velkého množství internetem věcí posbíraných digitálních dat. Opírá se o vhodné matematické modely a podle dostupných dat upravuje jejich parametry či strukturu – hovoříme pak o učení z dat. Řada algoritmů strojového učení se z dat vychází z analogie s přírodou – např. v poslední době nejúčinnějšími se mnohdy jeví modely a algoritmy imitující chování nervových sítí v živých organismech. Hovoříme o neuronových sítích a jejich učení. Jiné učící se algoritmy vycházejí z principů genetiky – nové řešení hledají jako kombinaci dílčích řešení s připuštěním a posléze ohodnocením přínosu tzv. samovolné mutace, tedy neočekávaného dílčího řešení.
Některé firmy se snaží automaty nahrazovat třeba pokladní na nádražích nebo recepční v hotelech. Co vy na to?
Na nádraží, v hotelech či městských informačních centrech se s robotickými komunikátory vyrovnáme poměrně snadno, pokud komunikace bude kvalitní, nebude člověka obtěžovat a povede rychle ke kýženému cíli. Jde prostě o komfort té komunikace, nikoliv o lidský kontakt. Proto se velké úsilí věnuje vývoji takzvaných chatbotů, programů, které s člověkem komunikují velmi přirozeně a přirozeným způsobem zpracovávají jeho požadavky. Jsem rád, že náš ústav vyvíjí ty nejlepší chatboty na světě – dvakrát po sobě obsadil tým Dr. Šedivého druhé místo v nejprestižnější světové soutěži chatbotů. V sociálních službách, v lékařské péči bude lidský kontakt vždycky nenahraditelný.
Jak si stojíme v porovnání s obdobnými ekonomikami?
Statistiky nejsou v tomto směru moc použitelné, protože roboti mají různou definici při statistických průzkumech v různých zemích. Nicméně na základě vlastních pozorování mohu konstatovat, že držíme v robotizaci krok s těmi nejprůmyslovějšími zeměmi, rozhodně nezaostáváme.
A jak na tom budeme v Česku za pět let?
Věřím, že krok s těmi nejvyspělejšími udržíme. Současně se ve výzkumu hodně snažíme, aby některá nová dílčí řešení vycházela z tuzemských koncepcí, abychom postupně budovali silný český průmysl umělé inteligence pro podporu robotizace a automatizace. Máme na to, jen je potřeba veškerý dostupný výzkumný potenciál efektivně využít.