U českých dálnic je pořád ještě asi čtyři sta nelegálních billboardů, které měly už dávno zmizet. Další nepovolené poutače odvádějí pozornost řidičů u silnic první třídy. Zákon přitom tyto plakáty zakazuje u dálnic už od roku 2017.
Třeba na začátku dálnice D10 před Prahou ve směru od Liberce jsou hned dva reklamní poutače za sebou, dva metry od vozovky. Oba stojí na železných nohách a ty na masivních betonových podstavcích. Když při nehodě auto vyletí ze silnice, může se pár okamžiků sunout či kutálet po poli a zpomalit. Když má smůlu na billboard, hned narazí do tvrdé překážky.
Fotogalerie
[„Historie vody“ od Radka Smětáka se nachází u dálnice D35. „Zajímám se o...]
[Ilustrační snímek]
[Silničáři začali na dálnici D1 s likvidací nelegální reklamy (9. října 2017).]
[„Okno“ od Štěpána Rubáše leží u dálnice D8. Vytvořil jsem iluzivní pomyslné...]
Zobrazit fotogalerii
Druhý problém je, že billboardy odvádějí pozornost řidičů. Proto chce se zbývajícími nelegálními billboardy skoncovat i nový ministr Vladimír Kremlík. Slíbil to nedávno poslancům při interpelacích. „U zbývajících reklamních zařízení ministerstvo dopravy pokračuje ve zkoumání, zda jsou provozována v souladu se zákonem,“ uvedl ministr ve Sněmovně.
Antibillboardový zákon začal platit v září 2017 za ministra Dana Ťoka a zakázal velkoplošnou reklamu u dálnic do vzdálenosti 250 metrů a u silnic 1. třídy do vzdálenosti 50 metrů.
Vlastníci billboardů se však jen tak nedali a řidiči si určitě pamatují na jejich kampaň s českými vlajkami na místě reklamy. S legendou, že nelze jen tak odstranit státní symbol, billboardy „přežívaly“ u silnic další měsíce.
Z na první pohled jednoduché věci – zrušení reklamních stojanů – se tak stal spor, který se táhne už dva roky.
Postup proti billboardům je náročný
Ministerstvo dopravy má nelegální nosiče reklamy zmapované. Původně jich bylo u dálnic tři tisíce a většinu se jich už podařilo odstranit. Postup je však velmi náročný. U každého billboardu musí stát jednotlivě posoudit, jestli porušuje zákon.
V Německu a dalších západních zemích billboardy u dálnic skoro nejsou, Česko bylo v tomto směru vždycky trochu raritou.
Jenže na jiných nebezpečných místech mohou billboardy pořád „beztrestně“ zůstat, třeba na čtyřproudých silnicích ve městech. Někde je bilboard za svodidly a tolik nevadí, jinde představuje překážku.
„Slepí“ řidiči
Novinkou posledních let se také staly billboardy, které jsou vlastně obřím monitorem a promítají video. Takže pozornost řidiče zaměstnají déle.
Před rokem dělal Luboš Nouzovský z Dopravní fakulty ČVUT studii, která ukázala konkrétních 400 nejrizikovějších billboardů v Česku. Billboardy s videem označil za zvlášť rizikové, přestože je zákon nijak neomezuje, pokud nejsou u dálnic.
„Zatímco plakátů u dálnic opravdu zjevně ubývá, tak těch aktivních s videem v Praze spíš přibývá,“ konstatoval Nouzovský.
Odborníci z ČVUT už dělali v roce 2011 pokus, podle kterého upoutá billboard pozornost řidiče na 0,4 sekundy, a pokud je tam hezká modelka, tak i déle. Za sekundu ujede řidič při rychlosti 130 kilometrů v hodině 36 metrů. Takže kolem billboardu jede několik desítek metrů „poslepu“.
Provozovatel velkoplošných plakátů – firma BigBoard – naproti tomu trvá na jiných číslech: že se „reklamnímu zařízení“ šofér věnuje jen 0,297 sekundy, za které moc velkou vzdálenost neurazí.
Svérázně k zákazu přistoupila firma Karlovarské minerální vody, která měla po polích kolem dálnic rozesetých 20 obrovských orlic jako reklamu na mattonku. Výtvarníci je přemalovávají a jako umělecká díla mohou na místě zůstat.