Raketa Sojuz 2-1b v pátek ráno vynesla na oběžnou dráhu českou družici Lucky-7. První soukromá družice v hodnotě neuvěřitelných 30 000 korun tak umožní týmu dvou českých vědců vyzkoušet svou elektroniku ve vesmíru. O svém snu a mírové spolupráci ve vesmíru promluvil konstruktér z Astronomického ústavu České akademie věd, pan Ing. Jaroslav Laifr.
Jaroslav Laifr a Michal Kovář vystudovali ČVUT a již v roce 2014 založili soukromou společnost SkyFox Labs na výrobu komponentů pro družice. Úspěšný komerční projekt jim umožnil vyvinout vlastní družici, která zítra odletí do vesmíru a umožní jim pokročit ve vědeckém badání a splnění životního snu o kolonizaci Marsu. Sputnik se pana Laifra zeptal na cíle vesmírné mise, důvody spolupráce s ruským raketovým nosičem Sojuz a vývoj mezinárodní spolupráce ve vesmíru v dnešním turbulentním světě.
Pro Jaroslava Laifra inspirací pro jeho výzkum nesloužil Jurij Gagarin, který podle něj byl velmi sympatický člověk. „Byli to dva zásadní muži kosmonautiky, jednak Sergej Koroljov a potom pochopitelně Wernher von Braun, protože to Německo je České republice nejblíž. Vlastně jsem měl možnost nastudovat nejvíce informací o něm. O Sergeji Koroljovi tolik informací k dispozici nemám, ale výsledky jeho práce jsou absolutně nezatajitelné. V podstatě loď Sojuz je produktem jeho práce,“ uvedl vědec a konstruktér Jaroslav Laifr.
K čemu bude družice Lucky-7 užitečná
Podle pana inženýra je hlavním cílem české mise testování metod pro zvyšování spolehlivosti elektroniky pro kosmické aplikace. Podle Laifra elektronické komerční součástky nejsou určené pro vesmírné použití.
„Snažili jsme se s kolegy vyvinout metody umožňující životnost elektroniky ve vesmíru prodloužit. Tyto metody jsou v satelitu použity a my budeme během toho letu (pokud se satelit ozve a bude s námi komunikovat) monitorovat, jak se těm elektronickým systémům daří. Jestli stárnou, jestli jsou poruchové atd. Pak tyto informace budeme sbírat a vyhodnocovat zpětně, jestli naše metody pomohly a jestli je životnost delší než obvykle,“ vysvětlil vědec.
Jaroslav Lajfr zmínil, že družice vydrží na oběžné dráze fungovat pouze jeden rok. „Náš neskromný cíl by byl, protože letíme poměrně vysoko na dráhu, která je výšce 530 km, v této výšce by satelit měl vydržet létat asi 20 let. Momentálně se to nedá definitivně odhadnout. Závisí to na kosmickém počasí, na tlaku slunečného větru a na dalších podmínkách,“ dodal inženýr.
Úspěchem mise by mohla být i kratší doba životnosti družice:
„Pokud by se nám podařilo, že družice bude fungovat 10 let, tak by to byl obrovský úspěch pro nás a byl by to jasný důkaz, že tuto metodiku můžeme používat dál.“
Údajně nejlevnější vesmírný projekt
V médiích se Lucky-7 prezentoval jako pravděpodobně nejlevnější projekt svého druhu. Tady je důvod: „Naše společnost SkyfoxLabs s.r.o., kterou jsme založili v Praze, sloužila k tomu, abychom mohli své výrobky a know-how prodávat. Její vlastní kapitál je 30 000 Kč. Z toho se nám povedlo ‚rozmíchat‘ na nějaké dva miliony korun, což je vlastně pořád velmi málo. To byly peníze, se kterými jsme začínali. Od nich se pak odvíjelo, že jsme do toho dali vlastní čas a znalosti a další soukromé peníze, které byly na začátku potřeba.“
Laifr k tomu dodal, že od začátku společnost byla soběstačná a nebyl použit žádný grant. Vědec dodal, že při založení SkyFox Labs se na jednu stranu bralo v úvahu, co trh potřebuje, ale neumí řešit. Dále dva vědci použili své české know-how a aplikovali ho v produktech, které prodávali.
Komerční úspěch je patrný už teď. „Některé výsledky práce už nabízíme univerzitám, obecně zákazníkům z tohoto oboru. Ten trh je velmi malý a specifický, těch zakázek je málo za celé roky, protože těch satelitů ve světě se zase nestaví tolik. Také ne všechny, které se staví, potřebují naše technologie a produkty. Důkazem úspěšnosti je to, že ten satelit si na sebe sám vydělal prodejem produktů. Díky tomu ten výsledek,“ dodal inženýr.
Vědec mimo jiné prozradil, že dříve existoval podobný projekt pod názvem OSSI-1. Jednalo se o vyslání amatérské družice korejským umělcem a radiovým operátorem Hojun Songem. Projekt byl financován díky merchandisingu (prodejem triček, visaček, upomínkových předmětů tohoto projektu) a drobnému sponzoringu. Nicméně podle Jaroslava Laifra problém spočíval v tom, že satelit byl vynesen na oběžnou dráhu, ale pravděpodobně se ho nepovedlo odpojit od nosné rakety.
„Americká vojenská služba NORAD (pozn. Severoamerické velitelství protivzdušné obrany), která monitoruje veškeré lety na oběžné draze, tak toto těleso nikdy neidentifikovala. To pravděpodobně znamená, že se ho od té rakety nepovedlo oddělit. Tím pádem se mu neozvala a mise se tím nenaplnila. Proto bychom se na to první místo mohli dostat my,“ těší se vědec.
Proč ruský nosič
Zeptali jsme se i na důvody volby ruského nosiče Sojuz. Podle Laifra šlo o oslovení a nabídky nejlepších podmínek ke spolupráci. Navíc tomu prospěla i dobrá technická pověst Sojuzu.
„Na základě některých mých prací publikovaných na různých konferencích mě kontaktovala paní Medveděva z business developmentu společnosti ECM Launch Services. Dnes už se ta společnost jmenuje Exolaunch Gmbh se sídlem v Berlíně. Zajímalo ji, zda bychom chtěli využít spolupráci nosné rakety a její firmy k tomu, aby náš satelit byl vynesen na oběžnou dráhu. Nabídla nám nejlepší cenu na trhu ze všech dosavadních nabídek, které jsme měli. To je primární důvod,“ řekl inženýr.
Dodal k tomu také, že velkou výhodou byla i vzdálenost. „Druhá obrovská výhoda je to, že ta společnost je vzdálená 400 km. Transport satelitu z Prahy do Berlína byl možný po zemi autem. Byli velmi vstřícní a ochotní, nabídli nám jasné podmínky, pevné datum startu a to, že ten nosič Sojuz je skutečně nejspolehlivější nosič raket na světě. Toto jsou všechno argumenty, které nešlo odmítnout,“ podotkl vědec.
Start Sojuzu ST-B proběhl v obyčejném režimu, raketa startovala do vesmíru v 18:37 a po hodině raketový stupeň Fregat začal postupně vyvádět družice OneWeb na oběžnou dráhu.
První série britských satelitů OneWeb se skládá ze šesti britských kosmických přístrojů. Celkem projekt předpokládá vytvoření orbitální skupiny z 900 satelitů, které podle plánů k roku 2027 zajistí všechny obyvatele Země vysokorychlostním internetem, uvádí Vedomosti.
Původně byl start naplánován na 19. února, ale byl odložen kvůli poruše.