Jak by se dala ochladit planeta?

Píše se rok 2050. Globální změny klimatu dosáhly kritického bodu, protože civilizace navzdory odvážným politickým slibům nedokázala opustit moderní způsob života, založený na využívání fosilní energie. Rada bezpečnosti OSN tak přistoupila k radikálnímu řešení: uměle ochladit planetu.

Vypadá to jako scénář béčkového scifi filmu, ale jednou to může být realita - díky vědecko-technickému pokroku v oblasti tzv. geoinženýringu, který obecně označuje cílené využívání moderních inženýrských přístupů k řešení problémů přírodního charakteru.

I v tomto případě však narážíme na podobný problém jako u autonomních vozidel. Zatímco technicky už je to vymyšleno, eticky vůbec ne, a navíc nedokážeme dohlédnout všech důsledků.

Jednou z nejradikálnějších metod, které si lze představit, je vypouštět různé pevné látky do atmosféry, například síru či hliníkový prášek, a snížit tak dopad slunečního záření na zemský povrch. "Výsledkem by skutečně bylo skokové ochlazení, ale také méně efektivní růst rostlin a změna oběhu vody na Zemi. Vždyť hybatelem hydrologického cyklu je prostřednictvím výparu právě Slunce" vysvětluje Martin Dočkal, krajinný inženýr z pražského ČVUT.

PORUČÍME VĚTRU, DEŠTI...

Principiálně není lidský zápas s přírodními živly nic nového. Historie pamatuje jak masivní zachycování srážkových vod v Jordánsku, Kambodži nebo Mexiku, tak i cílené zalesňování okrajových částí pouštních oblastí. Do stejné kategorie spadají i změny osevních postupů a technologií, což napomohlo například pěstování vína v Čechách za Karla IV. i spousty nových plodin v Evropě. To se však bavíme o adaptaci, nikoli o přímém ovlivňování přírodních jevů. Příkladem takové snahy by mohlo být například proslulé vyvolávání deště. Přitom to není pouhá pověra či ustálené slovní spojení. V minulosti je skutečně úspěšně využívali dávní indiáni. Zapálením suchých porostů vytvořili v atmosféře z pevných částic sazí kondenzační jádra pro kapky, a napomohli tak vypršení v dané oblasti. "Podmínkou však bylo, aby vlhkost v atmosféře byla již předtím obsažena" říká Martin Dočkal. Dnes se něco podobného realizuje pomocí letadel, která injektáží chemických látek nad danou oblastí urychlují kondenzaci atmosférické vlhkosti. V Americe je to dokonce celkem běžná a farmáři komerčně využívaná služba.

CO NABÍZÍ SOUČASNOST?

Současný geoinženýring však nabízí i dříve netušené možnosti - od využívání geneticky modifikovaných plodin, které by se spokojily s menší vláhovou potřebou, přes moderní metody závlah až po moderní zasněžovací systémy lyžařských středisek, které jsou schopny pracovat za vyšších teplot a efektivněji než dříve. Lokální mikroklima dále ovlivňují vedlejší efekty výstavby rozsáhlých zpevněných ploch, které mohou ovlivnit proudění vzduchu, a tedy například i vítr a možný směr příchodu bouřky. Podobně fungují i některé velké vodní nádrže či velké odlesněné plochy. Zde se však nejedná o úmyslné ovlivnění klimatu.

GLOBÁLNÍ TERMOSTAT Redukovat problém na teplotu je přílišné zjednodušení. Proto se vědci nebaví rádi o globálním oteplování, ale o klimatické změně, která s sebou přináší daleko více důsledků. Například změnu mořských proudů či rozložení srážek. " Uvědomme si, že tím, co nejvíce trápí třeba nás ve střední Evropě, není teplota, ale nedostatek vody," vysvětluje Martin Dočkal.

I laik se však dovtípí, že teplota se měří ze všech možných přírodních parametrů nejsnáze. V pražském Klementinu jsou k dispozici měření už od 18. století, takže lze snadno dokumentovat nezpochybnitelný nárůst průměrné teploty za posledních 150 let. Naproti tomu s dešťovými srážkami je to podstatně složitější. Někde prší víc, někde méně, a dost obtížně se identifikuje nějaký srozumitelný dlouhodobý trend.

DÉŠŤ ZAJISTIT NEJDE Jestliže nějaké mezivládní organizace vyhlásí, že cílem je udržet globální teplotu do určité hranice, a definují k tomu odpovídající limit pro množství skleníkových plynů v atmosféře, lze toho dosáhnout. Ale vyhlásit, že chceme, aby pršelo víc o tolik a tolik milimetrů, to zkrátka nejde.

Ani s tou globální teplotou to však není tak jednoduché. Dost významně se mění odnepaměti a každému vyhovuje jiná. Kdo má tedy říct, jaká je vlastně ta správná? Některé oblasti budou z globálního oteplení profitovat, ale celoplanetárně převáží negativa. Podle zprávy mezinárodní organizace pro výživu FAO je zřejmé, že u pěstování plodin zásadních pro výživu lidstva dojde k posunu zemědělských oblastí do vyšších zeměpisných šířek, avšak je jisté, že celkově se situace zhorší.

ŘEŠENÍM JE ROZUMNÁ ADAPTACE Nejviditelnějším opatřením v rámci boje proti klimatické změně je zatím honba za minimalizací emisí CO2. Kromě různých omezení a zákazů se experimentuje i s konstruktivními nápady typu sekvestrace uhlíku ze spalin, jinými slovy přeměna oxidu uhličitého na stabilní uhlík v rostlinách či v půdě.

Smysl to dává, protože lidé budou fosilní paliva využívat ještě desítky let. A dvojnásob to platí v České republice. Dokud budeme mít uhlí, tak jím budeme topit! Princip je jednoduchý. A jako dokážeme dostat ze spalin oxidy dusíku a jiné problematické látky, dokážeme i CO2 jímat a ukládat.

Technologie zvaná CCS je vyzkoušená, dnes už ji aplikuje několik firem v Evropě i v Americe. Metoda má jediný háček: je energeticky hodně náročná. Takže zatím je to slepá ulička. Pokud by však byl k dispozici dostatek čisté energie, bylo by toto uhlíkové ukládání výhodné. Jestliže v zemské kůře vydrží statisíce let zemní plyn, proč by tam v těch samých prostorech nevydržel CO2? "Na druhou stranu to samozřejmě není vyzkoušené v takovém rozsahu. Co s tím bude za 100 let, to vám neřekne nikdo," připouští Martin Dočkal.

DIESELGATE JE ŠÍLENOST Dle údajů Mezinárodní energetické agentury (IEA) navzdory všem snahám o využívání obnovitelných zdrojů pochází stále přes 80 % energie na Zemi z fosilních zdrojů - uhlí, zemního plynu a ropy. Pokud bychom tedy skutečně chtěli vyslyšet volání Grety Thurbergové, museli bychom všichni velmi zásadně změnit svůj životní styl.

Jako reálnější cesta se však jeví kombinace mnoha drobných kroků a adaptace na změny, které už stejně nezadržitelně přicházejí. Nelze se snažit věci měnit za každou cenu. V rámci možností je potřeba využívat všech dostupných rozumných kroků - například od natírání střech na bílo po postupné zvyšování podílu obnovitelných zdrojů.

"Například hysterie automobilového průmyslu v souvislosti s Dieselgate je úplně šílená s ohledem na to, že všechna auta v Evropě vyprodukují stejné emise jako několik největších lodí na světě," tvrdí Dočkal. Stejně tak nelze očekávat, že přechod na obnovitelné zdroje se uskuteční ze dne na den.

Zdá se tedy, že současné dění nijak zásadně nevybočuje z věčné snahy člověka o ovládnutí živlů. Navzdory všem odvážným politickým proklamacím, mohutným investicím a technickým vymoženostem stále zjišťujeme, že na přírodu jsme krátcí. Vědomí, že v případě změny klimatu máme k dispozici záchrannou brzdu v podobě geoinženýringu, je sice uklidňující, ale zároveň trochu děsivé.

Vzhledem k nevyzpytatelným důsledkům a vedlejším efektům by to totiž mohlo dopadnout stejně, jako kdybychom chtěli léčit chřipku tím, že pacientovi naočkujeme černý kašel.