Rozhovor s Ing. Jiřím Zemánkem

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

Všichni kutilové a všichni, kteří si rádi hrají, by měli zesílit a poslouchat právě dnešní rozhovor vysílání víkendového Radiožurnálu. Na dnešního hosta jsem se opravdu velmi těšila. Je to mladý muž, je to pan Ing. Jiří Zemánek a je to vědec, je to popularizátor takové té hravé vědy, je to učitel. Mnozí mu říkají hračička. Vítám vás tady, dobrý den.

Jiří ZEMÁNEK, vědec, učitel

Děkuji.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

Nepřišel sám, přišel s Otíkem, ale Otíka vám představíme až za chvilku. Já musím říct, že vy přednášíte na ČVUT, na katedře řídící techniky Fakulty elektrotechnické. Zabýváte se kybernetickou, elektronickými řídícími systémy, to je třeba pro manipulaci s mnoha objekty, ať už je to biologie, chemie nebo mikrovýroba. To znamená, že umíte hýbat třeba i s buňkami?

Jiří ZEMÁNEK, vědec, učitel

Tak je to potenciální aplikace. My zatím ty systémy testujeme na polystyrenových kuličkách, ale ve výhledu se právě chceme dostat k buňkám nebo k malým kapičkám, protože ono by to umožnilo vlastně zmenšit nějaké chemické procesy, které probíhají ve velkém a velkém množství látek a teď by šly zmenšit a nechat je probíhat v malém. To znamená, že místo toho, abych pipetou nabral nějaké velké množství nebo relativně velké množství nějaké látky, tak budu mít mikroskopické kapičky, nechám je tam běhat, někde spojovat se, sledovat, tak to je taková jedna možná aplikace. Jiná možná aplikace je, že můžu sestavovat nějaké mikroskopické třeba stroje nebo nějaké zařízení. Vlastně kdekoliv potřebuji pohybovat s věcmi, tak takový konvenční přístup je vzít nějaký malý manipulátor, malou jako ručičku nebo nějakou jako pinzetu, a teď to tam šoupat, no ale ono to z různých důvodů buď nejde, nebo to není úplně výhodné. Proč to třeba nejde tak, protože věci v mikro měřítku se chovají trochu jinak, než jak jsme zvyklí.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

Jsou rychlejší? Nebo naše oko nedokáže..

Jiří ZEMÁNEK, vědec, učitel

Velmi dobře si to můžem představit na tom, proč třeba nějaká vodoměrka může chodit po vodě a my ne. Vlastně tam hraje roli nějaké povrchové napětí, které nás neudrží, ale jí jo. No a tohle vede třeba k tomu, že v malém měřítku je strašně těžké něco pustit, když to chytíte, tak ono se to prostě přilepí na to, čím jste to chytli a pak to nemůžete pustit. Takže to jsou prostě takové věci, na které třeba nejsme zvyklí z našeho světa. Mimochodem to je vlastně hrozně vtipné, jestli znáte takové ty filmy o mikrosvětě, myslím, že se to jmenovalo Fantastická cesta, starý film, potom byl trochu novější Vnitřní vesmír, tak tam je právě zajímavé, že na to ty tvůrci úplně nemysleli. Protože tam ta jakoby fyzika těch věcí se chová stejně jako v našem světě, ale přitom ono by se to chovalo úplně jinak, ti lidé by nemohli chodit pravděpodobně, protože by prostě zůstali právě přilepení na podlaze.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

Já musím říct, že vy jste teď v dubnu dostal Fulbright-Masarykovo stipendium. Já, když jsem si o vás četla, tak jste mi přišel tak trošku jako z té party Teorie velkého třesku, protože vy byste klidně s nimi mohl debatovat v té kantýně. Já to myslím v dobrém, protože to stipendium, které využijete na MIT. Leonard ne tam chodil?

Jiří ZEMÁNEK, vědec, učitel

Howard Wolowitz, oni si z něj spíš dělali srandu, protože to vlastně jako brali jako inženýrskou školu, ale ono je to jako v různých žebříčcích, hodnocena třeba jako jedna z nejlepších škol.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

Je to obrovský úspěch. Vy tam budete zkoumat futuristické digitální materiály, tak se o nich řekneme za chvilku více. Naši posluchači pochopitelně i dnes mají možnost se vás ptát. Už se ptají třeba, jaký je rozdíl od těch domácích kutilů a vás novodobých mikro.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

Vědec a popularizátor vědy takové té hravé vědy je dnes mým hostem. Organizátor festivalu novodobých kutilů Maker Faire Prague Jiří Zemánek. Pane inženýre, rozdíl mezi novodobým kutilem tedy tím makerem a takovým tím domácím kutilem, tak jak si ho pamatujeme z té doby, kdy víceméně skoro nic nebo hodně toho nebylo k dostání, je jaký?

Jiří ZEMÁNEK, vědec, učitel

No vy už jste to vlastně zčásti řekla. My jsme vlastně došli k tomu, že ten rozdíl je asi v tom, že ta motivace se trochu posunula. Že zatímco dřív lidi vyráběli, protože třeba něco nebylo, nebylo to dostupné nebo se to sem nevozilo. Tak teď je motivace v tom, že lidi prostě chtějí něco vyrábět, že chtějí tvořit, nebo že si chtějí něco upravovat, a tak. Samozřejmě to neplatí nikdy stoprocentně, ale myslím, že je to vlastně docela jako dobrá představa. Že je posun v té motivaci a samozřejmě se to taky liší v tom, s čím ty lidi dnes pracují, jaké mají možnosti. A možná taky jako ve spojení, protože podle mě dřív ty kutilové byli tak jako schovaný po těch svých chatách a garážích, teď je mnohem jednodušší se spojovat, sdílet nějaké nápady, návody. To je dneska velmi populární. Jsou různé stránky, kde si můžete najít zajímavé konstrukce, nechat se inspirovat, třeba si k tomu i stáhnou nějaké materiály. Takže to je zase další rozdíl.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

Taková kuchařka.

Jiří ZEMÁNEK, vědec, učitel

Taková technologická kuchařka, no, sdílená.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

Vy jste přinesl jednoho ze svých robotů. Je to Otík. Můžu toho Otíka zapnout? Nebo ho zapněte vy. Otík jde teď směrem ke mně od vás. Co všechno vlastně Otík umí? Jeee to je jak Michael Jackson teď.

Jiří ZEMÁNEK, vědec, učitel

Teď se leknul asi.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

Co to je, k čemu to je?

Jiří ZEMÁNEK, vědec, učitel

Tak mě už teďko tady ten Otík doprovází právě na různé rozhovory. Já jsem ho potkal vlastně na Maker Fairu v Chemnitzu, asi 2 roky zpátky, hrozně se mi zalíbil, ptal jsem se těch lidí, co to vystavovali, co to je, a oni mi říkali, že to je vlastně takový jako otevřený právě koncept, který si může každý postavit. Tak jsem si to taky hned postavil s dětmi. Děti z toho byly doma nadšené, ty ho ho milují, tady právě je vidět, že už jako to není originální výzdoba, že ty si ho dozdobily. No a mně se na tom, já jsem ho přivezl teď nebo ukázal jsem ho v Praze na Maker Fairu a tam se do něj zamilovala jedna paní učitelka z gymnázia Jana Keplera, Hanka Šandová. A ta teď rozjíždí tady ve spolupráci s autorem toho robota takový klub stavitelů. On je to strašně zajímavý příběh, protože vlastně začalo to teda tím, že já jsem ho potkal na Maker Fairu, přivez jsem ho..

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

A kdo je představitel? Vy jste ho postavil, ale vymyslel ho někdo jiný?

Jiří ZEMÁNEK, vědec, učitel

Přesně tak, já nejsem jeho autor, já jsem autor tady toho konkrétního, ale ne té koncepce.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

A kdo to je?

Jiří ZEMÁNEK, vědec, učitel

Tak to je Kamilo, který pochází z Kolumbie, ale potom byl dlouho v Číně a shodou okolností si našel za manželku Češku a minulý rok se přestěhoval sem do České republiky. My jsme se zase jinou shodou okolností díky zpoždění České pošty, ale nebudu zabíhat do detailů, jsme se seznámili. Já jsem ho pozval na ten letošní Maker Faire, takže on tam bude a přijde mi to skvělé. Bude tam workshop, lidi si budou moci tady toho Otíka postavit.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

No a znamená to tedy, že na ten festival, on bude probíhat na pražském Výstavišti o víkendu dvaadvacátého, třiadvacátého, může přijít úplně kdokoliv? I ten, kdo není maker, kdo není kutil?

Jiří ZEMÁNEK, vědec, učitel

Přesně tak. My budeme moc rádi. Budeme rádi, když tam přijdou už makeři i nemakeři a nemakeryně. Je to festival pro celou rodinu, my si na tom jakoby zakládáme, že to nechceme směřovat jenom na techniku nebo jenom, já nevím, na modely, jenom na 3D tisk. A snažíme se udržet záběr toho festivalu co největší, aby si tam každý jako opravdu přišel na své, a aby to bylo vhodné, jak pro děti, tak pro dospělý.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

Má to nějaké hlavní téma vždycky ten ročník nebo ne?

Jiří ZEMÁNEK, vědec, učitel

No třeba zahraniční festivaly občas mají, že si dají nějaký jako podtitul. My jsme o tom přemýšleli a nakonec jsme si říkali, že bude lepší prostě tam nechat jako centrální téma lidskou tvořivost. Ten festival je takovou oslavou lidské tvořivosti, ale jako trochu jsme přemýšleli, že bychom byli rádi, když by to bylo zaměřené trochu na vzdělávání. Protože si myslím, že vzdělávání je hrozně důležité, u nás pořád trochu zanedbané, i když různí lidé se snaží. My bychom moc rádi, kdyby ten festival měl právě přesah do toho, aby se tam učitelé inspirovali, co můžou s dětmi dělat, aby rodiče viděli, co může s dětmi dělat.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

Je to v podstatě takový jarmark pro inženýry, pro řemeslníky, pro kutily. Možná třeba i pro umělce a výtvarníky ne?

Jiří ZEMÁNEK, vědec, učitel

Je to přesně tak. Já bych tady asi rád doplnil, protože spousta lidí si podle mě pod kutilem představí vlastně asi Receptář Přemka Podlahy, takže nějaké vyrábění ze dřeva a domácí vylepšování. Ale proč my používáme slovo maker, my jsme teda nenašli ještě žádný český ekvivalent, maker je od anglického slova make, to je něco vytvářet, takže bychom asi řekli česky tvůrce, ale to už je zase takové relativně obecné. Ale chci říct, že ten maker, my jim teda zatím říkáme makeři, jsou právě takový oborově jako nezaměřený, takže tam nejde jenom o pilku, o dřevo, o domácí vylepšování, i když to se tam vejde taky, ale je tam právě umění, máme tam spoustu hrozně zajímavých umělců. Třeba Eva Nečasová, která tvoří taková krásná světla, ona tomu říká snové objekty, takže to je vynikající. A pak jsou tam třeba lidé, co dělají různé designové prvky, ozdoby, a tak. Takže je tam i klasické řemeslo. Výborní skláři jsou tam, je tam třeba skvělý sklář Michal Zahradník, co dělá funkční stroje ze skla, anebo jsou tam skláři, co zase foukají různé figurky. Takže je tam prostě mix nových technologií, starých věcí, je to paráda.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

Tak nechme promluvit zase Otíka, on se tak trošku rozloučí.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

Programový ředitel festivalu novodobých kutilů Maker Faire Prague 2019 Jiří Zemánek, učitel, popularizátor hravé vědy, ten, který vlastně získal letos Fulbright-Masarykovo stipendium a využije vlastně ho na MIT, jedné z nejlepších světových univerzit, kde bude zkoumat futuristické digitální materiály. Co to vlastně je? Co si pod tím mám představit za materiál?

Jiří ZEMÁNEK, vědec, učitel

Tak úplně nejjednodušeji se to představí jako skládačka. Je to skládačka podobná Legu, anebo jinému, když si vzpomeneme v dětství, jak jsme měli takové různé plastové skládačky, co do sebe nějak zapadaly a teď se z toho daly tvořit větší objekty. Tak v základu digitální materiál je skládačka. Ale teď čím se to teda od té skládačky liší. Tak liší se to hlavně v tom, že ty dílky můžou být z různých materiálů. A tím se potom budou lišit i vlastnostmi. To znamená, budu mít třeba dílek, který bude vodivý a nevodivý a tím můžu postavit strukturu, která už zároveň funguje rovnou jako elektrický obvod. Nebo budu mít dílky, které jsou pevné, které jsou pružné a zase budu moct postavit strukturu, která se bude moci ohýbat přesně podle požadavků. Teď to má ale kouzelné další výhody, jako jsou třeba v tom, že to velmi snadno můžu zase rozebrat a přestavět v něco jiného, že to můžu opravit. Když se to rozbije, tak prostě tu část vlastně vyndám.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

Vyndám jen ten jeden kousek.

Jiří ZEMÁNEK, vědec, učitel

Přesně tak a dám tam něco novýho. Snadno se to recykluje.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

No právě, na to jsem se chtěla zeptat, jestli to bude samorecyklovatelné v podstatě.

Jiří ZEMÁNEK, vědec, učitel

Budeme tomu muset trochu pomoct, ale pořád bude jako ta možnost recyklovat větší, než když je to jako spojené natvrdo. Takže to jsou takové jako základní vlastnosti digitálních materiálů a má to zajímavé aplikace, třeba pro vesmírný výzkum nebo projekty ve vesmíru, ale nejenom tam.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

Třeba i do aut?

Jiří ZEMÁNEK, vědec, učitel

To určitě do aut. Tak ve vesmíru je ta výhoda v tom, že by se to dalo, že vlastně ty kostičky základní by se daly hodně efektivně zabalit do nějakého jako balíčku, poslat do vesmíru, kde by se pak rozbalily nebo jako rozkládaly do té finální struktury. A jo ještě jsem vlastně zapomněl zmínit, že, ale to je taková futuristická vize, že by ty stroje mohly být jako samo replikovatelné, že kdyby se nám podařilo z těch základních kostiček postavit stroj, který by používal zase ty základní kostičky ke stavění, tak on by mohl postavit zase sám sebe a teď by se jako ty stavěči replikovali, no a to je prostě třeba možnost, jak se dostat právě někam daleko do vesmíru, když tam nebudu mít přístup, a tak,

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

Tím jste nadchnul tedy MIT?

Jiří ZEMÁNEK, vědec, učitel

Tím ne.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

A čím?

Jiří ZEMÁNEK, vědec, učitel

On ten koncept je jejich, tady to není moje myšlenka, to je výzkum, který vlastně na MIT probíhá. Já si myslím, že jsem je zaujal svým předchozím výzkumem, který se týkal právě distribuované manipulace, toho zvláštního způsobu pohybování s věcmi.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

To je to bezdotykově řídit pohyb mnoha předmětů zároveň, počkejte dořeknu to jako Penny z toho třesku, pomocí magnetického nebo elektrického pole.

Jiří ZEMÁNEK, vědec, učitel

Je to úplně přesně tak. No a vlastně ta vize moje nebo ten nápad byl jakoby využít tady tu distribuovanou manipulaci ke skládání těch kostiček. Protože oni to zatím dělají právě tak, že berou 1 po druhém a teď to skládají a je otázka, jestli by to bylo úplně jako škálovatelné. Protože co když budu pak potřebovat skládat 10 nebo 100 kostiček najednou, tak nemůžu mít 10 nebo 100 rukou. A právě jsem si říkal, že by bylo zajímavé zkusit něco takového, jako co jsem dělal předtím, rozpohybovat spoustu věcí najednou.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

Jak tam budete dlouho asi?

Jiří ZEMÁNEK, vědec, učitel

10 měsíců plus potom bychom tam chtěli aspoň chvilku ještě zůstat s rodinnou trochu na cestování.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

Jasně, tomu rozumím. A pak, až se vrátíte zpátky, tak budete v tom pokračovat nebo?

Jiří ZEMÁNEK, vědec, učitel

Já doufám, že jo, doufám, že to bude vlastně pro mě takový impuls. Tak já zase nevím, co mě tam potká, já se na to hodně těším jako na změnu. Já teda musím pochválit, že já se mám dobře, mám skvělé kolegy, ale zároveň se těším, že zase jako bude nějaký nový impuls, nové pošťouchnutí.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

Vědec Jiří Zemánek ve vysílání víkendového Radiožurnálu je připraven odpovídat pochopitelně i na vaše otázky. Tak pokud je máte, posílejte je.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

A ten host za námi přijel z chalupy z Vysočiny. Je to Jiří Zemánek, je to vědec, je to vědecký kutil, tvůrce edukativních technologických hraček, třeba vyrobil stroj, který zdobí Kraslice animovanými optickými klamy, které získaly mezinárodní pozornost a dostaly se do muzea v San Franciscu. No a uchvátily třeba v populárním španělském pořadu El Hormiguero i zpěvačku Shakiru. Taky o tom budeme mluvit.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

Ing. Jiří Zemánek, muž, který v dubnu dostal Fulbright-Masarykovo stipendium. A využije své vědomosti na MIT jedné z nejlepších světových univerzit, člověk, který přednáší na ČVUT na katedře řídící techniky Elektrotechnické fakulty, je hostem ve vysílání víkendového Radiožurnálu, který bude odpovídat i na vaše otázky, takže můžete se ptát nejenom na festival novodobých kutilů Maker Faire Prague 2019. Já jsem před chvílí říkala, že vy jste vlastně uhranul i zpěvačku Shakiru v tom španělském pořadu El Hormiguero, to je mraveniště?

Jiří ZEMÁNEK, vědec, učitel

Myslím, že ano.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

A tam to byly optické klamy na vajíčkách, já jsem se na to video dívala, ono je dostupné stále na YouTube, pokud někdo chce, tak se na něj může podívat nebo i v rámci toho našeho rozhovoru potom bude na našich stránkách. Mě se samozřejmě líbilo nejvíc to bílé s těmi kytičkami. Ale o co jde, co vlastně jste udělal?

Jiří ZEMÁNEK, vědec, učitel

Tak vlastně v základu jde o využití principu, který se dřív používal pro animace, ještě než byly televize nebo filmy, tak se používaly takové jednoduché stroje, kterým se říkalo třeba zoetropy, to byl většinou nějaký kotouč nebo to mohl být buď disk nebo prostě takový válec, na kterém byly jednotlivé snímky, většinu velmi krátké animace, co se opakovaly a pak tam byla okénka, která vlastně ty snímky zobrazovala, a jak se to roztočilo, tak my jsme získali dojem animace. Dojem toho, že se to hýbe.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

Optický klam opravdu.

Jiří ZEMÁNEK, vědec, učitel

Je to takový optický klam. Posluchači to určitě budou znát, když se dívají na film a rozjede se tam auto, roztočí se kola, tak nám se zdá, že ty kola se točí na jednu stranu, pak na druhou stranu, což je něco jako k čemu fyzicky nedochází, ale nám se to zdá. Takže tomu efektu se říká stroboskopický jev a já jsem ho využil právě pro to, abych jím zdobil vajíčka, stroboskopickým efektem. Ještě se tam využívá taky další věci, a to taky určitě budete znát a je to taková hračka, které se říkalo spirograf. Vlastně takové byly to různé kotouče, do nich se strčila tužka, vy jste tam s tím kroužili a ono to na papír kreslilo takové různé motivy. Tak tím já jsem začal, že jsem začal zdobit vajíčka pomocí vzorů, které byly inspirované tady tím spirografem, to bylo 1 rok a další rok mě napadlo, jak by to šlo animovat, využít nějaké jako matematické vlastně vzorce k tomu, aby se ozdobila vajíčka. Musím se přiznat, ono je to tím, že já asi mám trochu problém s prokrastinací. Obzvláště, když mám dělat něco, tak mě napadá něco jiného.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

Vědí to v té Americe?

Jiří ZEMÁNEK, vědec, učitel

Asi to tuší, já jsem jim jako nějaké portfolio poslal, tak tuší, že to všechno není jenom v jedné lince distribuované manipulace, ale občas někam odběhnu.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

To mě právě vede k té otázce k tomu odbíhání a k tomu hraní. Jakou roli právě to hraní v tom vědeckém výzkumu má? Jaká je šance, že vlastně přes to hraní vymyslíte úplně něco neuvěřitelného a vytvoříte nějaký mechanismus, nějaký model, nějaký projekt? Vlastně kdybyste na něm seděl, tak byste ho v podstatě třeba ani nevyseděl.

Jiří ZEMÁNEK, vědec, učitel

No to je přesně ono. Já si myslím, že vlastně já jako nechápu, jak si může někdo představovat, že vědci můžou fungovat tak, že si sednou, já nevím, v 8, v 9, v 10 ráno do práce, tam sedí a nakonec jako vysedí nějaký nápad. Ten nepřijde. Že ta inspirace je prostě taková neuchopitelná, nezkrotitelná, přichází právě ve chvíli, kdy to nejmíň čekáme nebo nejmíň potřebujeme. Takže hraní má podle mě velký význam a nejenom ve vědě, protože tam je vlastně potom.. hraní nám dovoluje experimentovat bez hranic, takže to je způsob, jak najít nové kombinace, nové možnosti, nové cesty. Ale je to esenciální nejenom ve výzkumu, ale taky ve výuce, protože hraní..

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

No právě na to se chci zeptat, protože to hraní, my jsme zrovna včera tady ve vysílání víkendového Radiožurnálu měli odborníky na to, jak vlastně poznat a pomáhat talentovaným a nadaným dětem. A právě jsme se shodli, že citát od Jana Amose Komenského budu parafrázovat, Když nastoupí dril a nařizování, tak vlastně chuť do toho něco dělat je tatam. U té matematiky, fyziky, chemie asi to platí speciálně ne?

Jiří ZEMÁNEK, vědec, učitel

No určitě. Ale mně vlastně hrozně zajímavé přijde, že my víme, jak učit dobře, my to víme prostě třeba sto let, určitě znáte lidi jako je Maria Montessori, anebo pak jsou další různí teoretici učení Jean Piaget nebo Simon Pepper, který byl právě na MIT, byl to profesor informatiky, ale právě zabýval také výukou. A od nich víme, že nejlíp se učíme, když to, co děláme, nás baví, když můžeme dělat něco rukama, skutečně vytvářet. A my to vlastně známe od sebe, ale z nějakého důvodu to ve školách neděláme.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

Popularizátor hravé vědy, vědec, učitel, hračička Jiří Zemánek dnes ve vysílání víkendového Radiožurnálu. Když se vrátíme k tomu, co jste říkal před chvílí, že víme, jak učit, ale..tam bylo. Tak já bych na to navázala, třeba se uvažuje o tom, že by se do škol vrátily dílny. Pamatujete je ještě?

Jiří ZEMÁNEK, vědec, učitel

Já bych ještě doplnil ten svůj předchozí vstup jako o to, že oni existují určitě lidé, kteří ví, jak to dělat a dělají to a bylo by skvělé je podpořit.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

To jsme tady řekli včera taky.

Jiří ZEMÁNEK, vědec, učitel

No já to právě nechci, aby to znělo, že všude je to špatně, protože to si nemyslím, ale v tom jakoby v tom velkém měřítku, bohužel ano. Dílna, no díly jsem zažil.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

Co jste vyrobil? Dřevěnou podložku pod hrnec?

Jiří ZEMÁNEK, vědec, učitel

Ne. Myslím, že nějaké brousítko na tužky jsem vyrobil podle přesného výkresu, tak velmi důležité bylo dodržet ty správné rozměry, neuhnout od nich.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

A jak se díváte právě na zavedení tady toho typu předmětu zpátky do škol? Přineslo by to to, co si ta dnešní doba žádá?

Jiří ZEMÁNEK, vědec, učitel

No, je to živá debata. Posluchači si možná vzpomenou, že o tom vždycky v takových vlnách se začíná zase mluvit, že by se tadyten předmět povinně zavedl do škol. Já k tomu mám takový rozpačitý postoj.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

Proč?

Jiří ZEMÁNEK, vědec, učitel

Protože já si na jednu stranu myslím, že to je hrozně důležité dát dětem a vůbec všem, ale primárně dětem, prostor pro to, aby mohly tvořit, aby měly dostupné nástroje, aby se mohly potkávat mezi sebou, předávat si přirozeně jako nějaké dovednosti, protože to je přesně to, k čemu v dílně může dojít, ale nemyslím si, že je správné to dětem nařizovat, nemyslím si, že správné z toho udělat povinnost a nemyslím si, že je správné to vlastně tlačit třeba do škol, kde na to nejsou prostory, kde na to nejsou prostředky, kde na to nejsou hlavně učitelé. Protože nemá smysl to dělat vlastně z donucení, tohle má smysl dělat jenom z nějaké lásky, z nadšení.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

Vy vlastně se snažíte propojit vyrábění nebo renesanci vyrábění jako takovou spojit s těmi novými technologiemi. To hnutí je spojeno s trendem takzvaných otevřených dílen, jak jsem četla, tak i v Česku přibývají a dávají vlastně lidem možnost si vyzkoušet, co chtějí. Tak by mě zajímalo, co se tam vymýšlí, jestli to má úspěch, jestli třeba už i tam přišli kutilové s nějakým opravdu pro vás překvapivým technologickým, technickým řešením.

Jiří ZEMÁNEK, vědec, učitel

No oni se ty a otevřené dílny k nám postupně dostávají. Já vím, že..

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

Jdou z Ameriky stejně tak jako maker festival?

Jiří ZEMÁNEK, vědec, učitel

Ano nebo takhle já zase nechci, aby to znělo, že všechno se k nám dostává z Ameriky. Ony třeba ty otevřené dílny částečně začaly tady v Evropě, v různých tomu se říkalo hackerspace, dostaly se do Ameriky a pak od nich zase a nebo odtamtud zase sem. Ale prostě na západ od nás můžeme pozorovat jako velmi velkou popularitu takovýchhle prostorů a u nás se to postupně, sem se to postupně dostává taky. Například je zajímavé, že je to taková nová věc, kterou můžete přidat do knihoven, které jakoby trochu ztrácí nechci říct význam, ale přece jenom máme mnohem víc možností, jak získávat informace, knihovny už nejsou tím jediným způsobem, jak se dostávat k informacím a tohle je takový nový jako nový nádech, který můžou získat. A svým způsobem to s těmi knihovnami mnoho sdílí, protože knihovny demokratizovaly přístup k informacím, každý se mohl dostat k informacím. Otevřené dílny demokratizují přístup k nástrojům, protože ty nástroje si nemusíte pořizovat domů, protože jsou třeba drahé, ale prostě si půjčíte v otevřené dílně.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

Á propós, co vám teď za knížku leží na nočním stolku, co čtete?

Jiří ZEMÁNEK, vědec, učitel

Já čtu knížku o umělé inteligenci, je to sbírka takových různých statí od lidí, kteří se zabývají umělou inteligencí, protože dneska se o tom hrozně mluví, ale myslím, že se to trochu i pokřivuje. Lidi od toho mají nemístná očekávání, někdy i nemístné obavy, tak tohle je takový zajímavý soubor, protože jak se tam kombinují pohledy různých lidí, tak najednou vidíte, že ono to není tak černobílé.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

Popularizátor hravé vědy Ing. Jiří Zemánek. Přišel dotaz a ten se vás ptá, píše Vítek, který se moc těší na festival a na workshop, na makers a píše: My tam s klukama z gymnázia také jedeme vystavovat a chci se zeptat Otíka, když si ho na Makers, na workshopu složím, můžu si ho odvézt domů?

Jiří ZEMÁNEK, vědec, učitel

Tak můžete, můžete. Není to tedy zadarmo, bohužel. Bude potřeba zaplatit za součástky, ale vlastně jenom za součástky, snažíme se vlastně všechny ty workshopy, pokud je tam nějaký větší náklad, udělat jenom tak, aby lidi platili za součástky. Mimochodem budou tam skvělé workshopy nejenom, že si budou moct lidi postavit Otíka, ale třeba tam bude stavba uchošťourového děla.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

Co to je?

Jiří ZEMÁNEK, vědec, učitel

No tak, jestli znáte takové ty vatové tyčinky do ucha, tak tadyto bude taková malá jako pistolka, která využije malé bezpečné exploze k vystřelení vatové tyčinky.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

Zkoušel jste to?

Jiří ZEMÁNEK, vědec, učitel

Zkoušel. Je to skvělé.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

Vážně?

Jiří ZEMÁNEK, vědec, učitel

Hm. Pak tam budou třeba workshopy, kde si budou stavět lidé různá autíčka poháněná pastičkou, gumičkou, a tak. Anebo zase pro netechnické třeba lidi tam bude možnost dát dohromady různé šperky třeba z recyklovaných věcí.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

No já, když vás tak poslouchám, tak si říkám, že vy byste si měl ještě víc hrát než vymýšlet ty všechny programy, které vymýšlíte. Protože těch nápadů, které vlastně nosíte v hlavě, které vás napadají a vaše kamarády a vaše kolegy je vlastně budoucnost, tvořivost, přemýšlení, protože když nebudeme přemýšlet, nebudeme se zdokonalovat a nebudeme tvořit, tak vlastně ustrneme, a to všechno, co jsme vymysleli doteď, tak asi nebude mít takovou budoucnost.

Jiří ZEMÁNEK, vědec, učitel

Já s vámi moc souhlasím, a nakonec to vlastně vidím jako význam tady toho festivalu, že primárně by měl podpořit v lidech tvořivost. To, aby proměňovali svoje nápady ve skutečnost a vlastně takový vedlejší efekt, který přijde tak jako nepozorovaně, ale je velmi důležitý, je to, že ty lidi se vlastně rádi pořád učí, pořád se učí nové věci a ještě taky další vedlejší efekt je, že spolu komunikují, jsou ve spojení. A to jsou všechno vlastnosti, které podle mě budeme v budoucnu potřebovat. Víte, že se vedou různé debaty o tom, co budeme v budoucnu potřebovat, budeme potřebovat řidiče, když budou automaticky řízená auta? Budeme potřebovat prodavače? Vlastně strašně těžko se to..

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

Jak se na to připravit?

Jiří ZEMÁNEK, vědec, učitel

To je dobrá otázka, protože sice můžeme hádat, co bude, ale pravda je, že to nevíme. Ale podle mě takový nejbezpečnější věci, v čem se zdokonalovat, nejjistější, jsou právě zdokonalovat se v tom, abychom byli takoví pružní, abychom se pořád uměli učit, abychom spolu uměli pracovat, abychom byli tvořiví, abysme mohli tu budoucnost společně tvořit.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

Vy máte 2 děti. 4 a 7 let, myslím.

Jiří ZEMÁNEK, vědec, učitel

Ano je to tak. Štěpánka a Karolínku.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

Tak je pozdravujeme. A řekněte mi přes tu umělou inteligenci, přes ty technologie, které vy vidíte, které pomáháte budovat a rozvíjet, jaký svět ty naše děti čeká?

Jiří ZEMÁNEK, vědec, učitel

No já doufám, že.. Já jsem.. No ve mně se teda dobře trochu míchají jako obavy z toho, kam to půjde. Různé vidíme takové negativní aspekty , já nevim, sociálních sítí a podobně. Že lidi, i když by to lidi mělo sbližovat, že mají lepší prostředek, jak spolu komunikovat, tak je to paradoxně oddaluje. Protože vlastně za těmi sítěmi jsou firmy, které mají zisk na tom, když ty lidi prostě si úplně třeba nerozumí, nebo jsou v nějakých oddělených bublinách. Takže tohle jsou věci třeba, co mě na jednu stranu trochu trápí a bojím se, kam se to vyvine. Na druhou stranu, já se těším na to, co přijde, protože zatím mi přijde, že si žijeme fakt krásně, že máme spoustu věcí. Co se týká vyrábění, podle mě nikdy nebylo vlastně snazší něco vyrábět, něco tvořit, takže já doufám, že je bude v tomhle ohledu čekat krásná budoucnost.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

Jaké je vaše přání?

Jiří ZEMÁNEK, vědec, učitel

Moje přání je, aby lidi víc tvořili, protože je to jedna z nejkrásnějších lidských vlastností. A tak bych je taky rád pozval teď právě na Maker Faire do Prahy 22. a 23. na Výstaviště, protože tam to budou moci zažít, tam to bude prostě ve vzduchu lidská tvořivost, oslava lidský tvořivosti. Uvidí to. Tam budou nadšení lidé, kteří vyvezou ze svých garáží, sklepů, dílen svoje projekty, no a bude to kouzelné.

Patricie STROUHALOVÁ, moderátorka

Já vám moc děkuju nejen za pozvání, za rozhovor, ale i za Otíka, tak i s ním se loučíme. Ing. Jiří Zemánek.

Jiří ZEMÁNEK, vědec, učitel

Tak hezkou neděli a taky hezký Den otců.