Jan Lukačevič se podílí na konstrukci modulu, který přistane na Marsu v roce 2021. Lidské výpravy do vesmíru jsou podle něj potřeba pro nasycení objevitelského ducha, což ale nic nemění na tom, že i v budoucnosti zůstane Země domovskou planetou podstatné části populace. Pro doktoranda na MFF UK a popularizátora vědy je výzkum Marsu jedinečnou příležitostí, jak překonat rozpory mezi vědci a podnikateli, kteří sní o dobývání kosmu.
Podle podnikatele Elona Muska existují dvě cesty, kudy půjde lidstvo. Buď tady na Zemi zůstaneme a vyhyneme, nebo se staneme multiplanetárním druhem.
Tuto úvahu vnímám jako poměrně zajímavý myšlenkový experiment. Určitě není nepodložená. Je jasné, že dřív nebo později naše planeta zanikne. Nejvzdálenější doba je za čtyři a půl miliardy let a určitě k tomu vzhledem k rozpínavosti Slunce dojde. Ale výrazně dřív může taky dojít k jiným kataklyzmatickým jevům a já si myslím, že Elon Musk uvažoval v tomto směru. Měl na mysli zejména dopad asteroidů, a ne nutně sebedestrukci v souvislosti s likvidací klimatu. Ta cesta není binární, buď–anebo. Jde o problém vystavený v jiném duchu. Vypravit lidstvo do vesmíru je potřeba pro nasycení objevitelského ducha, ale zároveň Země zůstane stále domovskou planetou podstatné části populace.
Může myšlení o dobývání Marsu ovlivňovat taky skutečnost, že většina těch, kteří o něm mluví, se ho nedožijí?
Vnímám to jako výrazně vyšší poslání než úkol, který by zvládl jeden člověk. Ostatně snaha objevovat vesmír existuje mnoho staletí a cesty do vesmíru jsou záležitostí sedmdesáti let. Ty vzdálenější cesty dále než na Měsíc nás čekají relativně brzy, ale jde čistě o otázku geografie, protože k vzdálenějším planetám se letí několik let, pokud mluvíme o naší sluneční soustavě. Dále už nemá smysl uvažovat, to jsou při naší úrovni technologií desetitisíce let. A tyto okolnosti do uvažování samozřejmě vstupují, a proto je potřeba nad marsovskou misí uvažovat velkoryse. Na druhou stranu je to něco, co se mi líbí. Člověk si najde to místo, ten malý kousek práce, která přispěje k většímu celku.
Kdo bude první na Marsu? Soukromý kapitál, nebo vládní agentury?
Čas od času se stává, že někdo velkým agenturám, jako je NASA a ESA, vmetá do tváře, proč jim to trvá tak dlouho, když Elon Musk bude na Marsu už za čtyři roky. On říká, že tam bude za čtyři roky, kdy tam ale bude skutečně, je věc druhá. Na jednu stranu objevování vesmíru dodal punc něčeho výjimečného a zajímavého, na druhou stranu trochu devalvoval snahy velkých agentur v tom, že ve svých konzervativních prognózách vypadají jako těžkopádné kolosy, což do určité míry jsou, ale rozhodně to není tak, že ony jsou výrazně neefektivní a on je výrazně efektivnější.